Budapešť se znovu stává místem, kde se láme světová politika. Zpráva, že se v maďarské metropoli uskuteční mírový summit mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, vyvolala v evropských hlavních městech směs překvapení a nevole. Jak píše publicista Rod Dreher v komentáři pro The European Conservative, jde o „diplomatický triumf“ maďarského premiéra Viktora Orbána, který je dnes zřejmě jediným lídrem na světě, jemuž důvěřují oba státníci.
Orbánův postoj k válce na Ukrajině je od počátku výjimečný. Jako jediný evropský premiér prosazoval vyjednané ukončení konfliktu a varoval před iluzí vojenského vítězství Kyjeva nad Ruskem. Nešlo přitom o sympatie k Moskvě. V Maďarsku, které si nese paměť roku 1956 i čtyřiceti let sovětského područí, se těžko hledá někdo, kdo by měl pro Rusko zvláštní slabost. Orbán se však podle Drehera řídí geopolitickým realismem a nenechal se strhnout sentimentalismem západních elit, které podcenily hranice vlastní moci.
Trumpův návrat do Bílého domu změnil dynamiku konfliktu. Zatímco jeho předchůdkyně Kamala Harris by do Budapešti kvůli míru nikdy nepřijela, Trump si zvolil právě maďarskou metropoli jako neutrální půdu pro rozhovory. Washingtonská politika, která dlouho vycházela z přesvědčení, že Západ má právo diktovat podmínky zbytku světa, podle Drehera ztratila půdu pod nohama. Ukrajinská válka totiž odhalila limity západní síly: sankce neparalyzovaly Rusko, ale přiměly jej vytvořit válečnou ekonomiku a posílit vazby s Čínou. Nový blok BRICS se tak stal reálným protivníkem západního ekonomického řádu.
Evropské státy mezitím oslabily. Po Trumpově oznámení, že USA nechtějí dále nést hlavní tíhu konfliktu, se evropské vlády pokusily postavit za Kyjev samostatně. Výsledek však podle Drehera působí tragikomicky. Evropa nemá dostatečnou vojenskou kapacitu, aby mohla výsledek války ovlivnit. Přesto právě její pomoc dosud zabránila úplnému ruskému vítězství, ovšem za cenu vyčerpání a hospodářských ztrát.
Americký viceprezident J. D. Vance už letos na Mnichovské bezpečnostní konferenci varoval, že Západ ztrácí jasnou představu, proč vlastně bojuje. „Co je tím pozitivním cílem, který dává smysl naší obraně?“ ptal se Vance. Jeho slova vyvolala mezi evropskými elitami rozruch, ale vystihla podstatu krize legitimity, která dnes prostupuje kontinentem. Evropu podle Drehera neohrožuje ani tak Rusko, jako vnitřní rozklad, migrace a ztráta důvěry občanů ve vlastní instituce.
Na tuto diagnózu navazuje i francouzský politolog a bezpečnostní expert Thierry de Montbrial, který ve své nové knize „Francie: Otřes nebo pád“ popisuje Evropu jako kontinent stojící na pokraji „omnikrize“. Podle něj Evropa ztratila víru ve svůj příběh a sama sebe vnitřně oslabuje kulturním a ideovým rozštěpením. Pokud se zásadně nezmění, mohou západoevropské země čelit sociálním nepokojům, které budou horší než vše, co kontinent zažil od konce druhé světové války.
Dreher v této souvislosti tvrdí, že právě mírové urovnání mezi Ruskem a Ukrajinou by mohlo umožnit evropským vládám obrátit pozornost k vlastním problémům. Současně však pochybuje, že tak učiní. V Německu i Francii se podle něj politické elity nadále snaží izolovat „nepohodlné“ síly, jako je AfD nebo Národní sdružení Marine Le Penové, místo aby s nimi vedly otevřený dialog. Británie zatím oddaluje politickou změnu jen proto, že premiér Keir Starmer nemusí vyhlásit volby dřív než v roce 2029.
Elity podle Drehera věří, že mohou situaci ovládnout prostřednictvím regulací a cenzury informací, například skrze Akt o digitálních službách (Digital Services Act). Jenže snaha kontrolovat debatu místo naslouchání veřejnosti prý jen zrychluje erozi důvěry. V Americe se podobná logika projevuje v médiích hlavního proudu, kde například komentátor David Brooks ve svém eseji pro The Atlantic vyzval k odporu proti „autokracii“ Donalda Trumpa. Dreher připomíná, že právě potlačování svobody projevu a názorová cenzura v éře „Great Awokening“ (2013–2024) vyvolaly odpor, z něhož hnutí MAGA vyrostlo.
Orbán, Trump i Putin jsou podle západních médií symbolem autoritářství. Přesto se právě z „neliberálního“ Maďarska může zrodit první skutečný mírový proces od roku 2022. V ironickém závěru Dreher poznamenává, že novináři, kteří budou o summitu v Budapešti psát rozhořčené reportáže, se mohou alespoň utěšovat tím, že právě v tomto „pekelném koutě Evropy“ se ženy mohou procházet po setmění bezpečněji než v mnoha městech západní Evropy.
„Liberálové štěkají, ale karavana dějin se pohybuje dál,“ uzavírá Rod Dreher svůj text. Budapešť se tak stává symbolem obratu, který může zpochybnit dosavadní geopolitickou rovnováhu i morální autoritu Západu.
(Kyncl, European Conservative, repro: facebook)
