V 21. století se před našima očima tiše rodí nový typ globální metropole. Nemá ale otevřené hranice, mezinárodní migranty ani kosmopolitní atmosféru. Města jako Peking, Šanghaj nebo Čcheng-tu představují alternativní model. Jsou to hypermoderní, centrálně řízená centra s miliardovým zázemím domácích spotřebitelů a téměř nulovou zahraniční populací. Na rozdíl od Londýna nebo New Yorku nestojí jejich globální význam na diverzitě, ale na technologické soběstačnosti a masivní vnitřní migraci. Vzniká tak nový fenomén, tzv. „globální město bez globalizace“, analyzuje podrobně tento trend deník Financial Times.
Města jako Chengdu, která zaznamenala raketový růst díky vysoké koncentraci domácího kapitálu, univerzit, výzkumných center a startupů, vykazují navenek všechny znaky světové metropole. Přesto v nich žije naprosté minimum cizinců (méně než jedna desetina procenta). Ve městě o 20 milionech obyvatel je běžné, že turista po týdnu nenarazí na nikoho, kdo by mluvil jiným jazykem než mandarínštinou.
Tento vývoj není náhodný. Čínská vláda od roku 2020 akceleruje strategii zvanou „duální oběh“ (dual circulation), která má omezit závislost země na zahraničních trzích. Místo podpory exportu a zahraničních investic se důraz klade na posílení domácí poptávky, domácího výzkumu a vnitrostátní mobility. Města se tak stávají jakýmsi „domácím vesmírem“, v němž se tvoří, spotřebovává i inovuje bez potřeby globálních vlivů.
Zvláštní místo zaujímá nově budované město Xiongan, asi sto kilometrů jižně od Pekingu. Vzniká zde modelové high-tech centrum budoucnosti, koncipované podle principů nízké uhlíkové stopy, digitální ekonomiky a umělé inteligence. Přesto není v oficiálních dokumentech zmíněna ani jediná věta o otevřenosti, diverzitě nebo zapojení zahraniční pracovní síly. Slovo „spotřeba“ se v textech objevuje výhradně ve spojení s vodou nebo energií, nikoli jako klíčový ekonomický faktor.
Navzdory rychlému technologickému růstu v oblasti elektromobilů, AI, čipů i robotiky naráží tento model na strukturální limity. Domácí spotřeba v Číně dosud nedosahuje úrovně, jakou by země této velikosti potřebovala. Tvoří jen asi 39 % HDP, což je hluboko pod průměrem západních zemí, kde se pohybuje nad 60 %. Výsledkem je přebytek výrobní kapacity, chronická deflace a riziko stagnace podobné japonskému modelu z 90. let.
Z pohledu urbanismu a demografie se v čínských městech rodí nový model, kterým je město jako uzavřený systém. Migrace je vnitrostátní, kulturní homogenita téměř absolutní, jazyk jednotný a digitální infrastruktura nezávislá na Západě. Místní služby, aplikace i média fungují na zcela jiných platformách než ve zbytku světa. Výsledkem je civilizačně velmi výkonný, ale jazykově, kulturně i technologicky separovaný svět.
Psali jsme: Kampaň bez tváře. Proč zmizel Fiala z předvolebních plakátů?
Zatímco v minulosti byla globální města synonymem pro otevřenost, inovace a diverzitu, dnes se ukazuje, že lze dosáhnout světového významu i skrze uzavřenost, masovou domácí spotřebu a státní dirigismus. Tento nový typ města však nešíří kulturu, nevytváří migraci ani nepřitahuje elity zvenčí. Naopak, směřuje ke koncentraci moci, technologií a vlastních norem uvnitř hranic jednoho státu.
To klade zcela nové otázky, co vlastně znamená být „globálním městem“. Je to ještě místo propojující národy, nebo naopak izolovaný megastroj civilizačního výkonu? V případě Číny se zdá, že odpověď už známe. Nový svět měst vzniká za digitální zdí a přesto formuje globální realitu.
(Pilař, Financial Times, foto: zai)
V 21. století se před našima očima tiše rodí nový typ globální metropole. Nemá ale otevřené hranice, mezinárodní migranty ani kosmopolitní atmosféru. Města jako Peking, Šanghaj nebo Čcheng-tu představují alternativní model. Jsou to hypermoderní, centrálně řízená centra s miliardovým zázemím domácích spotřebitelů a téměř nulovou zahraniční populací. Na rozdíl od Londýna nebo New Yorku nestojí jejich globální význam na diverzitě, ale na technologické soběstačnosti a masivní vnitřní migraci. Vzniká tak nový fenomén, tzv. „globální město bez globalizace“, analyzuje podrobně tento trend deník Financial Times.
Města jako Chengdu, která zaznamenala raketový růst díky vysoké koncentraci domácího kapitálu, univerzit, výzkumných center a startupů, vykazují navenek všechny znaky světové metropole. Přesto v nich žije naprosté minimum cizinců (méně než jedna desetina procenta). Ve městě o 20 milionech obyvatel je běžné, že turista po týdnu nenarazí na nikoho, kdo by mluvil jiným jazykem než mandarínštinou.
Tento vývoj není náhodný. Čínská vláda od roku 2020 akceleruje strategii zvanou „duální oběh“ (dual circulation), která má omezit závislost země na zahraničních trzích. Místo podpory exportu a zahraničních investic se důraz klade na posílení domácí poptávky, domácího výzkumu a vnitrostátní mobility. Města se tak stávají jakýmsi „domácím vesmírem“, v němž se tvoří, spotřebovává i inovuje bez potřeby globálních vlivů.
Zvláštní místo zaujímá nově budované město Xiongan, asi sto kilometrů jižně od Pekingu. Vzniká zde modelové high-tech centrum budoucnosti, koncipované podle principů nízké uhlíkové stopy, digitální ekonomiky a umělé inteligence. Přesto není v oficiálních dokumentech zmíněna ani jediná věta o otevřenosti, diverzitě nebo zapojení zahraniční pracovní síly. Slovo „spotřeba“ se v textech objevuje výhradně ve spojení s vodou nebo energií, nikoli jako klíčový ekonomický faktor.
Navzdory rychlému technologickému růstu v oblasti elektromobilů, AI, čipů i robotiky naráží tento model na strukturální limity. Domácí spotřeba v Číně dosud nedosahuje úrovně, jakou by země této velikosti potřebovala. Tvoří jen asi 39 % HDP, což je hluboko pod průměrem západních zemí, kde se pohybuje nad 60 %. Výsledkem je přebytek výrobní kapacity, chronická deflace a riziko stagnace podobné japonskému modelu z 90. let.
Z pohledu urbanismu a demografie se v čínských městech rodí nový model, kterým je město jako uzavřený systém. Migrace je vnitrostátní, kulturní homogenita téměř absolutní, jazyk jednotný a digitální infrastruktura nezávislá na Západě. Místní služby, aplikace i média fungují na zcela jiných platformách než ve zbytku světa. Výsledkem je civilizačně velmi výkonný, ale jazykově, kulturně i technologicky separovaný svět.
Psali jsme: Kampaň bez tváře. Proč zmizel Fiala z předvolebních plakátů?
Zatímco v minulosti byla globální města synonymem pro otevřenost, inovace a diverzitu, dnes se ukazuje, že lze dosáhnout světového významu i skrze uzavřenost, masovou domácí spotřebu a státní dirigismus. Tento nový typ města však nešíří kulturu, nevytváří migraci ani nepřitahuje elity zvenčí. Naopak, směřuje ke koncentraci moci, technologií a vlastních norem uvnitř hranic jednoho státu.
To klade zcela nové otázky, co vlastně znamená být „globálním městem“. Je to ještě místo propojující národy, nebo naopak izolovaný megastroj civilizačního výkonu? V případě Číny se zdá, že odpověď už známe. Nový svět měst vzniká za digitální zdí a přesto formuje globální realitu.
(Pilař, Financial Times, foto: zai)
