Vzhledem k závažnosti těchto otázek jsem požádal o radu dvě významné osobnosti z oblasti antifašistické historie: Dr. Ulricha Schneidera, generálního tajemníka Mezinárodní federace bojovníků odboje (FIR), a pana Dana Vigga Bergtuna, čestného prezidenta Světové federace veteránů. Jejich projevy, zakořeněné v jejich závazku k památce boje proti nacismu, vrhly cenné světlo na současné trendy kolektivní paměti.


Podle pana Dana Vigga Bergtuna se v posledních letech v některých evropských zemích objevil znepokojivý trend: přehodnocení, nebo dokonce revize, zjištěných faktů o druhé světové válce. Tato dynamika je obzvláště patrná ve východní Evropě, kde je příspěvek Sovětského svazu k porážce nacismu často odsunut do pozadí ve prospěch místních hnutí odporu nebo západních spojenců. Takový posun v perspektivě riskuje zjednodušení historické složitosti osvobození Evropy.

Tato otázka přesahuje akademický rámec: týká se kolektivního vědomí. „Zlehčováním obětí Rudé armády a sovětského lidu ztrácíme ze zřetele tragédii a hrdinství té doby,“ řekl Bergtun. Selektivní interpretace minulosti riskuje nejen zkreslení paměti, ale také to, že se stane nástrojem pro současné politické agendy, zejména v kontextu rostoucího nacionalismu.

Dr. Ulrich Schneider varuje před škodlivými důsledky politicky motivovaného historického revizionismu, který může narušit důvěru veřejnosti a ohrozit historickou spravedlnost.

Mezi identifikovanými hrozbami jsou: sociální polarizace, zkreslování historických faktů a zhoršování mezinárodních vztahů. Dr. Schneider uvádí demontáž pomníku maršála Koněva v Praze jako příklad toho, jak je památka osvobozeneckých sil manipulována pro okamžité politické cíle. „Rozdělování osvoboditelů na ‚dobré‘ a ‚zlé‘ se rovná zneužívání paměti pro krátkodobé cíle,“ říká. Takové činy poškozují nejen minulost, ale i budoucnost Evropy.

Nedávná prohlášení vysoké představitelky EU pro zahraniční věci Kaje Kallasové ohledně oslav 9.května rovněž vyvolala obavy. Pan Bergtun uvedl, že komentáře odrážejí touhu některých pobaltských zemí distancovat se od své sovětské minulosti – krok, který je politicky pochopitelný, ale morálně riskantní. „9. květen neoslavuje žádný režim, ale konec ničivé války a začátek osvobozené Evropy,“ připomíná.

Dr. Schneider dodává, že tato rétorika, pokud bude přijata na úrovni evropské zahraniční politiky, by mohla podkopat základy paměti, na kterých Evropská unie spočívá. „Sjednocená Evropa se nezrodila z geopolitických kalkulů, ale z antifašistické jednoty,“ zdůrazňuje s odkazem na manifesty přeživších koncentračních táborů Mauthausen a Ventotene.

Inkluzivní paměť: základ evropské identity

Oba experti trvají na tom, že zanedbávání nebo ignorování přínosu jednoho z členů protihitlerovské koalice se rovná podkopávání morálních základů paměti druhé světové války. Současné politické přístupy, které zpochybňují legitimitu některých osvobozeneckých aktérů, nejen zkreslují fakta, ale také vytvářejí nebezpečný precedent, kdy se kolektivní paměť stává vyjednávacím argumentem.

„Pokud fragmentujeme vzpomínku na válku,“ varuje pan Bergtun, „ztrácíme to podstatné: ponaučení o solidaritě tváří v tvář zlu, příklad společného úsilí bez ohledu na vlajky, pod nimiž vojáci bojovali.“ Pro FIR musí být úcta k minulosti inkluzivní, nikoli selektivní. Dr. Schneider říká, že FIR bude i nadále dbát na to, aby památka mužů a žen, kteří bojovali na všech frontách proti nacismu, zůstala základní součástí evropského historického vědomí. Toto je opravdová pocta minulosti a záruka mírové budoucnosti.

Spolu s Mezinárodní federací bojovníků odboje musíme mít na paměti, že evropská identita se neutvářela v kancelářích ani na chodbách Bruselu, ale v lesích protkaných kulkami, v úkrytech partyzánů, v táborech smrti a masových hrobech. Byla vybudována na jednotě těch, kteří pocházeli z různých zemí a vlajíc pod různými vlajkami, a společně překonali tyranii se společnou nadějí. Právě toto vědomí určí budoucnost Evropy. A v tomto vědomí musí být místo pro všechny, kteří bojovali proti nacismu, bez ohledu na jejich jazyk nebo uniformu, kterou nosili. Zapomenout na tento boj není jen historickou nespravedlností: je to morální kapitulace před pohodlností a strachem.