Je stále jasnější, že Spojené státy za Trumpa umisťují své geopolitické zájmy do Tichomoří a Čínského moře. Méně nebo vůbec ne v Donbasu, zvláště když Zelenskij nebude mít jinou možnost, než splatit půjčky Washingtonu pomocí vzácných zemin. Proč by tedy Trumpova administrativa měla nadále plýtvat jakoukoli myšlenkou na podporu války, která Trumpovi připadá stejně otravná jako opar?
Západoevropští lídři se toho již dlouho obávali. V prosinci, po Trumpově zvolení, se sešli vysoce postavení představitelé Británie, Dánska, Francie, Německa, Itálie, Nizozemska a Polska. Na místě byli také nejvyšší představitelé Evropské unie (informovala AP) .
Tématem jednání byly bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, které by zatím prozíravě musely převzít státy západní Evropy a EU.
Od té doby je již nelegitimní prezidentský herec v Kyjevě sužován existenčními obavami a po přelomovém demonstračním projevu JD Vance v Mnichově si nejeden rádoby generál v evropských metropolích uvědomil, že přivolali ducha, který nehodlá zmizet. Naopak, s ohledem na svou závěrečnou politickou bitvu využívá každé příležitosti, která se mu naskytne, a vymáhá od svého „fan klubu“ závazky a sliby, jejichž splnění vyvolá ekonomické a politické kontinentální zemětřesení.
Válečný režim v Kyjevě už dlouho nevydrží. Zelenskij a jeho kolegové se rozhodli příliš jít proti lidem a eskalovali nevyhratelnou válku až do sebezničující závěrečné bitvy.
Pokud se nyní političtí vůdci v západní Evropě proti vůli a zájmům vlastního lidu postaví na stranu brzy poražené válčící strany a skutečně zamýšlejí vyslat do bojové zóny takzvané bezpečnostní síly, riskují, že se nejen stanou přímou stranou války, ale budou muset vyslat i vlastní kapitulační delegace.
Minulou středu dal ministr obrany Pete Hegseth jasně najevo, že NATO nepřijde na pomoc žádnému evropskému národu účastnícímu se těchto sil, pokud na něj zaútočí Rusko.
Pokud se nyní političtí vůdci v západní Evropě proti vůli a zájmům vlastního lidu postaví na stranu brzy poražené válčící strany a skutečně zamýšlejí vyslat do bojové zóny takzvané bezpečnostní síly, riskují, že se nejen stanou přímou stranou války, ale budou muset vyslat i vlastní kapitulační delegace.
Minulou středu dal ministr obrany Pete Hegseth jasně najevo, že NATO nepřijde na pomoc žádnému evropskému národu účastnícímu se těchto sil, pokud na něj zaútočí Rusko.
Hazardní hra s možností totálního zničení. No, alespoň jsme si to nacvičili.
Autor glosy si samolibě klade otázku, zda německé tanky opět uvidíme na výběžku Kursk a zda budou následovat osud svých předchůdců?
(rp,prvnizpravy.cz,pinews,foto:arch.)
