Nedávný letecký střet mezi Indií a Pákistánem, při kterém pákistánské stíhačky J-10C údajně sestřelily několik indických letounů Rafale, vyvolal na Tchaj-wanu vlnu obav. Tchajwanští vojenští experti a bývalí důstojníci otevřeně přiznávají, že jejich letectvo by v případném konfliktu s Čínou čelilo značné nevýhodě.

Tchajwanská armáda v posledních letech sází vše na modernizaci amerických letounů F-16 na verzi F-16V, vybavených radarem APG-83 AESA a střelami AIM-9X. Tyto úpravy výrazně zlepšily detekční schopnosti a manévrovatelnost ve vzdušném boji, přičemž radar dosahuje 300 km a střely AIM-9X umožňují útoky pod širokým úhlem bez nutnosti přímého zaměření.

Jenže naděje vložené do těchto letounů narazily na realitu. V květnovém vzdušném střetu nad Kašmírem se totiž ukázalo, že pákistánské stíhačky J-10C vybavené střelami PL-15 s dlouhým dosahem výrazně předčily indické Rafale, považované za technologicky pokročilejší než tchajwanské F-16V. Pokud selhal Rafale, co čeká F-16V?


Zbylých 140 modernizovaných F-16V se tak stává poslední obrannou linií, která by měla čelit náporu čínského letectva, Podle odborníků však s minimální šancí na úspěch.

„F-16V nemá šanci proti Lidové osvobozenecké armádě,“ varuje bývalý tchajwanský generál v článku pro portál China.com.

Čínské letectvo mezitím masivně modernizovalo. Mezi hlavní pilíře jeho síly dnes patří J-10C (lehký víceúčelový letoun se silným radarem a schopností nést PL-15, střely schopné zasáhnout cíle až na 200 km), J-16 (těžký víceúčelový letoun s možností elektronického boje, úderných misí a ničení protivzdušné obrany) a J-20 (stealth letoun 5. generace s nízkou zjistitelností, dlouhým doletem a schopností supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování).

Tyto stroje nejsou jen moderní, ale především fungují jako součást propojeného a informačně bohatého bojového systému zahrnujícího AWACS letouny, satelity a dálkové senzory.


„Radarová odrazná plocha E-2D je obrovská. V prostředí husté raketové palby je to jako vlajka na střelnici,“ varuje na serveru The War Zone jeden z odborníků.

Zatímco tchajwanská armáda spoléhá na jednotlivé modernizované stroje, čínská strategie staví na systémové válce, tedy na propojení vzdušných, kybernetických a raketových sil v jeden souvislý celek.

Výsledek? Rozdíl už není jen v technologii jednotlivých letadel, ale v celkové integraci a bojové efektivitě celých ozbrojených sil. A právě zde Tchaj-wan ztrácí nejvíce.

Současný vývoj jasně ukazuje, že Tchaj-wan nemůže spoléhat jen na symbolická zbraňová vylepšení a rétoriku o „nezlomné obraně“. Pokud však chce být schopný skutečné obrany, musí investovat do systémů protivzdušné obrany, informační dominance, mobilních základen a především do realistického plánování. Jinak zůstane letectvo ostrova jen iluzí síly a F-16V poslední nadějí, která se ve střetu s realitou rozplyne stejně rychle jako obláček za výbojem čínské PL-15.


Nedávný letecký střet mezi Indií a Pákistánem, při kterém pákistánské stíhačky J-10C údajně sestřelily několik indických letounů Rafale, vyvolal na Tchaj-wanu vlnu obav. Tchajwanští vojenští experti a bývalí důstojníci otevřeně přiznávají, že jejich letectvo by v případném konfliktu s Čínou čelilo značné nevýhodě.

Tchajwanská armáda v posledních letech sází vše na modernizaci amerických letounů F-16 na verzi F-16V, vybavených radarem APG-83 AESA a střelami AIM-9X. Tyto úpravy výrazně zlepšily detekční schopnosti a manévrovatelnost ve vzdušném boji, přičemž radar dosahuje 300 km a střely AIM-9X umožňují útoky pod širokým úhlem bez nutnosti přímého zaměření.

Jenže naděje vložené do těchto letounů narazily na realitu. V květnovém vzdušném střetu nad Kašmírem se totiž ukázalo, že pákistánské stíhačky J-10C vybavené střelami PL-15 s dlouhým dosahem výrazně předčily indické Rafale, považované za technologicky pokročilejší než tchajwanské F-16V. Pokud selhal Rafale, co čeká F-16V?


Zbylých 140 modernizovaných F-16V se tak stává poslední obrannou linií, která by měla čelit náporu čínského letectva, Podle odborníků však s minimální šancí na úspěch.

„F-16V nemá šanci proti Lidové osvobozenecké armádě,“ varuje bývalý tchajwanský generál v článku pro portál China.com.

Čínské letectvo mezitím masivně modernizovalo. Mezi hlavní pilíře jeho síly dnes patří J-10C (lehký víceúčelový letoun se silným radarem a schopností nést PL-15, střely schopné zasáhnout cíle až na 200 km), J-16 (těžký víceúčelový letoun s možností elektronického boje, úderných misí a ničení protivzdušné obrany) a J-20 (stealth letoun 5. generace s nízkou zjistitelností, dlouhým doletem a schopností supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování).

Tyto stroje nejsou jen moderní, ale především fungují jako součást propojeného a informačně bohatého bojového systému zahrnujícího AWACS letouny, satelity a dálkové senzory.


„Radarová odrazná plocha E-2D je obrovská. V prostředí husté raketové palby je to jako vlajka na střelnici,“ varuje na serveru The War Zone jeden z odborníků.

Zatímco tchajwanská armáda spoléhá na jednotlivé modernizované stroje, čínská strategie staví na systémové válce, tedy na propojení vzdušných, kybernetických a raketových sil v jeden souvislý celek.

Výsledek? Rozdíl už není jen v technologii jednotlivých letadel, ale v celkové integraci a bojové efektivitě celých ozbrojených sil. A právě zde Tchaj-wan ztrácí nejvíce.

Současný vývoj jasně ukazuje, že Tchaj-wan nemůže spoléhat jen na symbolická zbraňová vylepšení a rétoriku o „nezlomné obraně“. Pokud však chce být schopný skutečné obrany, musí investovat do systémů protivzdušné obrany, informační dominance, mobilních základen a především do realistického plánování. Jinak zůstane letectvo ostrova jen iluzí síly a F-16V poslední nadějí, která se ve střetu s realitou rozplyne stejně rychle jako obláček za výbojem čínské PL-15.