To, že za tuto krizi nenese odpovědnost ani FPÖ, ani Kickl, nebude po jeho jmenování kancléřem příliš důležité. Alternativy, jimž pak čelí, jsou neatraktivní: Buď se zřekne tvrdých sociálních škrtů pro většinu populace a spoléhat se bude na symboličtější opatření, jako je přísnější migrační politika, škrty v kultuře a umění a omezení pomoci Ukrajině. Nebo, jakkoli neochotně, poslouží zájmům kapitálu a finančního průmyslu na úkor takzvaných „malých lidí“.
V prvním případě bude rychle konfrontován s nařčením, že nemá odvahu provádět „reformy“, které jsou v podmínkách dluhového kapitalismu pro většinovou populaci vždy spojeny s oběťmi a zhoršením situace. Ve druhém případě se Kickl stává zranitelným ve své ohlášené touze vládnout jako lidový kancléř. Zda a jak lídr FPÖ obstojí či neuspěje jako kancléř Rakouska v nadcházejících testech, nakonec rozhodne i o budoucnosti AfD v Německu.
Každopádně onálepkovaný jako populista, proruský, pravicový extremista,...to nebude mít jednoduché. Zkrátka na toho, kdo není probruselský se „nakydá" kdejaká špína.