Rusko by mohlo zahájit ofenzívu masivními raketovými útoky na klíčová vojenská zařízení v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. V prvních hodinách konfliktu:

• Severní směr: Ruské síly zahájí pozemní útok z oblasti Narva směrem k Tallinnu se současným vyloděním námořních jednotek v přístavu Paldiskiy .

• Centrální směr: Ruské síly z Běloruska by rychle prořízly Litvu a spojily se s Kaliningradem, čímž by uzavřely koridor Suwalki – jedinou pozemní cestu spojující Polsko s pobaltskými zeměmi.

• Jižní směr: Lotyšsko by bylo zcela obklíčeno a jednotky NATO, které jsou již v regionu přítomné, by byly prakticky izolovány .

V tomto scénáři by pobaltské státy padly do 72 hodin , než by NATO mohlo zahájit významnou reakci.

Fáze 2: Dilema NATO – jak reagovat?

NATO by se ocitlo před velkým dilematem – zda zahájit velký protiútok a riskovat jaderný konflikt, nebo přijmout fakt, že pobaltské země jsou okupovány?

Rusko by podle tohoto scénáře použilo jaderné hrozby , aby odradilo Západ od vojenské intervence. Jako varování by Moskva mohla provést jaderný test ve vysoké nadmořské výšce nad Baltským mořem a spustit elektromagnetický impuls (EMP), který by znemožnil komunikační a energetické sítě v regionu.

Americký prezident Donald Trump již dříve řekl, že USA nemusí automaticky bránit členy NATO, kteří neplní své finanční závazky , což dále zpochybňuje rychlou reakci Aliance.

Fáze 3: Konečná nabídka Moskvy

Po okupaci pobaltských států by Rusko poslalo NATO ultimátum :

• Pobaltské státy se stávají součástí Ruska nebo tvoří „neutrální zóny“.

• Moskva si zachovává pozemní koridor přes Litvu do Kaliningradu .

• Moldavsko se stává součástí ruské sféry zájmu s formalizací kontroly nad Podněstřím.

• Jako gesto „dobré vůle“ by Rusko nabídlo, že vrátí švédský ostrov Gotland pod kontrolu NATO.

Teoreticky by NATO mohlo zabránit ruské invazi, pouze pokud by reagovalo preventivně – posílením sil v regionu, obnovením své strategie jaderného odstrašení a posílením sankcí proti Moskvě.

Současný stav evropských armád však není povzbudivý. Podle zpráv nejsou Německo a Francie připraveny na válku , zatímco první vážné síly NATO by mohly do Pobaltí dorazit až za 10-15 dní – což by bylo příliš pozdě.

Pobaltí se stává novým bodem napětí mezi Ruskem a NATO.

Provokace v Baltském moři a obvinění z ukrajinských „operací pod falešnou vlajkou“ naznačují rostoucí riziko eskalace.

Ekonomické a energetické sankce dále zhoršují vztahy mezi Moskvou a Západem.

Vojenské scénáře jako „Červená – tři dny do Paldiski“ ukazují, jak rychle by mohly pobaltské státy padnout a NATO by mohlo čelit nejtěžšímu dilematu od studené války.

Pobaltí stále více připomíná tikající bombu – provokace, vojenské manévry a ekonomické blokády jen zvyšují riziko přímé konfrontace mezi Ruskem a NATO.

Zatímco Západ pokračuje v sankcích a vojenském posilování východního křídla Aliance, Moskva odpovídá hrozbami a strategickými plány připomínajícími metody studené války. Hranice mezi psychologickou válkou a skutečnou vojenskou eskalací je stále tenčí.

Pokud dojde k ruské invazi do Pobaltí, bude NATO čelit nejtěžšímu rozhodnutí od svého založení – buď bránit každý centimetr území svých členů, nebo čelit ponížení, které by mohlo zničit samotnou Alianci.