Typické jsou mediální titulky: Prvnizpravy.cz -„Debakl Rafale. Pákistán porazil Indii díky čínskému systému“  nebo „3 pokročilé stíhačky Rafale sestřeleny“ (bývalý náměstek ministra obrany USA Stephen Bryen v Asia Times), píše v dalším díle seriálu publicista František Roček.

Všichni se zaměřili na ponížení západní techniky tím, že Indie přišla o svou nejlepší stíhačku Rafale. 

Nejméně tři francouzské stíhačky Rafale byly sestřeleny pákistánskými raketami odpálenými z letadel a možná i ze země přes kašmírskou hranici.

Do okamžiku posledního vzdušného souboje Francie dodala Indii 34 proudových stíhaček Rafale 4,5 generace.

Při konfrontaci, která zřejmě trvala asi hodinu, nesly Rafale střely s plochou dráhou letu SCALP, ve Velké Británii známé jako Storm Shadow. Dále i střely vzduch-vzduch MICA (Missile d'I nterception, de Combat et d'A uto-défense). 

Pro bulvár je milé, že jeden ze sestřelených Rafale měl ocasní označení BS-001. Znamenalo to první Rafale dodaný na Indii. BS znamená Single Seat - jednosedadlové.

Boj, který se odehrával na dálku, nebyl klasickým soubojem zblízka. Pákistán operoval nad pákistánským vzdušným prostorem, když jeho letoun J-10CE (čínský letoun) odpálil čínské střely vzduch-vzduch PL-15E. Na indickém území byly nalezeny některé části rakety PL-15E, včetně části jejího radaru AESA (Active Electronically Scanned Array). Raketa PL-15E je čínskou odpovědí na americkou AIM-120D AMRAAM (Advanced Medium-Range Air-to-Air Missile), což je raketa do každého počasí, mimo vizuální dosah. Má dolet 200 až 300 km, ale exportní verze jen 145 km. Předpokládá se, že Pákistán má exportní model. PL-15E je rychlý kolem Mach 5 (6 173 km/h). Naproti tomu francouzská střela vzduch-vzduch MICA má dolet jenom kolem 60 až 80 km.

Indická i pákistánská letadla nacvičala ve skupinovém boji. Měly k tomu Pákistánci větší množství čínských J-7, a na indické straně francouzských především Mirage. Letouny nemohly sestřelovat nepřítele za horizontem, a radarový dosah letounů se schopnostmi vzdušného boje nad horizontem nebyl vynikající. Úspěch útoku ve vizuálním dosahu cíle byl relativně vysoký. 

Prolomení středního dosahu raket bylo spojeno až s indickými letouny Su-27/30 a J-10A na pákistánské straně. 

Výrazně modernizovaná J-10CE tuto schopnost má v ještě větší míře a stejně tak i rakety PL-15E.

Především v čínském guancha.cn a hongkongském mezinárodním asiatimes.com přinesly velmi informované články. Významné byly i dosti podrobné informace uvolněné pákistánským velením letectva. Tisková konference zástupce náčelníka operací pákistánského letectva byla nahrána na video, odhalující mnoho operačních detailů. Z toho hojně čerpají různá media na planetě Zemi.

V noci ze 6. na 7. května se Indové změnili na mravence. Na jejich letištích bylo živo. Pákistánská rozvědka zjistila v 00:10 hod., že se na severní a střední frontě shromažďují indičtí smrtonosní kovoví ptáci ke startu.

V 00:12 začalo pákistánské letectvo reagovat podle mobilizačního plánu.

V 00:23 byly stíhací letouny pákistánské strany poslány do prostoru předpokládaného střetu.

V 00:30 indické letectvo dokončilo formování útočného seskupení ve 4 směrech. Zpočátku bylo ve vzduchu 60 stíhaček, včetně 14 Rafale, později 72 letadel.

V 00:37 začaly pákistánské stíhačky protivzdušné obrany (DCA) zachycovat pozice indických kovových ptáků a pákistánská strana měla ve vzduchu 42 stíhaček. Píše se o nasazení 42 letadel, ale i 60 letadel. Vyšší číslo zahrnovalo též monitorovací letouny AWACS, letouny elektronického boje, velitelské letouny atd.

Úspěch stíhačky J-10 neznamená, že bude vždy překonávat francouzský Rafale. Oba letouny jsou 4,5. generace a vzdušný boj je také soubojem mezi radarovými systémy a naváděním raket. J-10 není ani nejpokročilejším stíhacím letounem v čínském letectvu – existuje například stíhačka páté generace J-20, také vyráběná společností Chengdu Aircraft Corp., které se údajně vyrábí až 100 letadel ročně.

Pákistánské letectvo zjistilo z elektronického průzkumu a z letadel včasné výstrahy okamžik kdy indické stíhačky odstartovaly. 

Radarové a datové signály všech stíhaček mají své charakteristiky a analýza signálů umožňuje určit typ letadla. Indická hlasová komunikace byla pravděpodobně též zachycena pákistánskou stranou.

V 01:00 se začaly shromažďovat indické stíhačky a pákistánská strana podle toho reagovala.

Indie tlačila na všech frontách a pákistánští letci tlak ustáli. Indičtí letci byli rozděleni do čtyř útočných os, z nichž každá měla dvě vlny vpředu a vzadu.

Většina ze 42 pákistánských letadel byli J-10C a JF-17 "Thunder" a mohly tam být i některé F-16 v druhé linii, aby zaplnily mezeru. Pokud by indické stíhačky překročily hranice do pákistánského teritoriálního vzdušného prostoru, pákistánské F-16 by se mohly zúčastnit boje.

Stručně lze konflikt popsat v několika větách:
Pákistánští letci byli relativně daleko od hranic a indičtí útočníci blíže k hranicím. Pakistánské J-10CE vystřelily rakety na indické kovové ptáky nejblíže pákistánské hranici. Byly to především Rafale. Pákistánci zaútočili jenom omezeně. Museli šetřit protiletadlovými raketami, protože indická strana měla převahu letadel. Přesto bylo vystřeleno větší množství raket. Na každý sestřelený letoun směřovaly nejméně dvě rakety.

Bylo sešrotováno 6 indických kovových ptáků:

1. MiG-29, asi 15 kilometrů od kašmírské demarkační linie,
2. Su-30MKI, asi 46 kilometrů od demarkační linie,
3. Rafale 100 kilometrů od demarkační linie,
4. Izraelský dron, 35 kilometrů od demarkační linie,
5. Rafale, 13 kilometrů od demarkační linie;
6. Rafale, 42,6 kilometrů od oficiální hranice mezi Indií a Pákistánem.

Tato sestřelení byla potvrzena sledováním letouny AWACS. 

Tím letecká válka skončila, protože likvidace několika nejmodernějších indických letadel byla signálem, že Indové nemají bojovou převahu.

Indie tvrdila, že sestřelila pákistánský stíhací letoun JF-17 Thunderbolt/ FC-1 Thunder, ale neuvedla ani čas ani místo sestřelu.

Po hodině došlo letounům palivo a munice a musely se vrátit do svých domovů. Po přistání musel pilot vystoupit z kokpitu letadla, protože byl vyčerpaný.

Nekonečná válka čili nic nového

Konflikt začal, když 22. dubna 2025 zabil teroristický útok v Indií spravované části Kašmíru 22 lidí, někteří říkají 26 obětí, převážně hinduistických turistů. Indie z toho obviňuje Pákistán a ten to odmítá. Jako odvetu 7. května zahájila Indie raketové útoky na devět cílů v Pákistánem spravovaném Kašmíru a samotném Pákistánu. 

Komu věřit? Indické vládní myšlení je zatíženo vizí, že prý Pákistánci jsou ve skutečnosti Indové, kteří věří v islám a žijí v "pákistánské Indii", která má podobné charakteristiky. "Pákistánská Indie" neexistuje. Indie získala své jméno podle řeky Indus, ale řeka Indus pramení v Tibetu a poté protéká Kašmírem a Ladakem.

Indie a Pákistán vedly od svého rozdělení čtyři války a další dvě byly menší konflikty. Indie a Pákistán spolu opět bojovaly, ale šlo o další menší konflikt.

22. dubna zabil teroristický útok v Indií spravované části Kašmíru 22 lidí, někteří říkají 26, převážně hinduistických turistů. Indie z toho obviňuje Pákistán a ten popírá jakoukoli účast. 

Dne 7. května zahájila Indie odvetu - raketové útoky na devět cílů v Pákistánem spravovaném Kašmíru a v samotném Pákistánu.

Mikroválka byla 22. dubna vyvolána "střelbou v Pahalgamu" v Indií spravované části Kašmíru. Indická strana okamžitě charakterizovala střelbu jako "teroristický útok" a obvinila "Frontu odporu J&K", že ji podporuje Pákistán. Proto Indie přijala tvrdé sankce proti Pákistánu a pozastavení dohody o rozdělení vod řeky Indus.

Jenže, 25. dubna "Fronta odporu Džammú Kašmír" na svém účtu na sociálních sítích Telegram oznámila, že s útokem nemá nic společného. Pro Pákistán jde o provokaci Indie, stejně jako při útoku v Pulwamě v roce 2019.

Ministr informací pákistánské strany varoval, že indická strana by mohla udeřit na Pákistán během 24-36 hodin. Indicko-pákistánská válka byla na pokraji vypuknutí.

Jedná se o zneužití indického dvojího metru v oblasti terorismu: na jedné straně Indie obvinila Pákistán z "podpory terorismu" přes hranice ve jménu boje proti terorismu, aby izolovala a oslabila Pákistán; Na druhé straně indická přeshraniční podpora terorismu a podpora "Balúčistánské osvobozenecké armády" a dalších, ale  teroristických sil v Pákistánu, vedla k neustálým teroristickým útokům v Pákistánu a vážným problémům pro rozvoj země.

Pákistán je hnízdem různých teroristů, kteří nejen terorizovali Pákistán, ale někteří mohli mít své cíle i v Indii bez vědomí pákistánských úřadů. Např. teroristických incidentů v Pákistánu bylo evidováno 319 v roce 2020 a 630 v roce 2022. (https://quincyinst.org/report/normalizing-u-s-pakistan-relations/)

Spor o Kašmír je hlavní příčinou napětí a nepřátelství mezi Indií a Pákistánem. Obě země vedly čtyři velké války v letech 1948, 1965, 1971 a 1999 a několikrát byly na pokraji války v letech 1998, 2002–2003, 2010, 2019 a 2022.

Je zajímavé, že právě 22. dubna 2025, během návštěvy amerického viceprezidenta Vance v Indii, se objevily zprávy o "4 až 5 teroristech útočících na turistické letovisko Pahalgan" v Indií kontrolovaném regionu Džammú a Kašmír. Indie, aniž by poskytla přesvědčivé důkazy, že útok byl podporován Pákistánem, zahájilo eskalaci.

Reakce vlády Naréndry Módího zatížená šovinistickými pózami, demonstrovala ocelové odhodlání. Zvýšené nasazení jednotek, startující stíhací letouny a raketové útoky dominovaly místním médiím.

Pákistánský establishment naopak sázel na diplomacii. Pákistánská vláda svou reakci koncipovala jako obrannou, se postavila do pozice zodpovědnějšího aktéra. Pákistánské vedení zdůrazňovalo zdrženlivost, národní jednotu a potřebu míru, zatímco počínání Indie působilo jako zbytečně agresivní. Diplomaticky se Indie náhle ocitla bez silné podpory. USA, Evropská unie a klíčoví spojenci Perského zálivu vydali standardní výzvy k deeskalaci na obou stranách.

Čínské vedení se smálo pod vousy. Vyzbrojila Pákistán nejmodernější leteckou technikou, vyzývala ke stabilitě, ale zároveň tiše postrkovala Pákistán, aby hrál roli neústupného, ale ne agresivního. 

Když 7. května útok na Pákistán indickými letouny byl fiaskem a Indové ztratili 5 letadel, ve dnech 8. a 9. května Indie zahájila řadu útoků bezpilotními letouny na Pákistán. Ve dnech 9. a 10. května Pákistán odpověděl úderem na řadu indických vojenských cílů, včetně pozice protiletadlových raket S-400. Indická strana odpálila střely s plochou dráhou letu BrahMos dlouhého doletu a zaútočila na tři pákistánské letecké základny. 
 

CNN uvedla: "Když Indie zaútočila na tři pákistánské letecké základny, Pákistán okamžitě odpálil velké množství raket a raket jako odvetu proti indické armádě, zasáhl vojenská zařízení, letecké základny a muniční sklady indické armády, což indickou stranu zaskočilo." "Indická strana byla šokována rychlou a přesnou reakcí a ničivou silou pákistánské strany.

V příštím díle se dozvíte jak nezvykle rychle Indie uzavřela příměří