Ivan Hoffman - Paměť jako výhoda i kletba

zprávy

Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali. George Santayana upozorňoval na důležitost historické paměti, ale v některých situacích je sporné, zda je historická paměť výhodou nebo nevýhodou.

Ivan Hoffman - Paměť jako výhoda i kletba
Ivan Hoffman, publicista
2. srpna 2024 - 04:20

Někdo si opakuje minulost navzdory tomu, že si ji pamatuje, a dokonce právě proto, že si ji pamatuje, zatímco ostatní na ni zapomněli, píše v komentáři Ivan Hoffman na slovenském webu Pravda.sk.

Napětí mezi Izraelem a Íránem se opět zvýšilo po atentátech na vůdce Hamásu a velitele Hizballáhu. Řešení palestinsko-izraelského konfliktu je v nedohlednu a přiléváním oleje do ohně se zvyšuje riziko širšího konfliktu v regionu.

Čím déle trvá odveta Izraelců za říjnový masakr, při kterém Hamás k velké radosti Palestinců povraždil 1.200 Izraelců, tím více je mrtvých palestinských civilistů. A s mrtvými Palestinci přibývá nepřátel Izraele.

Z odstupu vypadá drsná reakce Izraele jako jasná chyba. Veřejné mínění ve světě obvykle fandí slabšímu, a slabší jsou decimovaní Palestinci, kteří nemusí nic vysvětlovat, stačí jim fotografovat mrtvé děti.

Udělat z Gazy parkoviště prostě není populární řešení. Reagovat na teror terorem znamená riskovat, že oběť bude vnímána jako agresor a agresor získá aureolu oběti. O geopolitických hrozbách ani nemluvě.


Pokud v izraelském přístupu k Hamásu, Palestině a obecně k Arabům hledáme logiku, najdeme ji v historické paměti. Židé nezapomněli, jak dopadli, když se nebránili. Nezapomněli, že se jich nikdo nezastal, když jich miliony likvidovali nacisté v koncentračních táborech.

Když jim někdo řekne, že je zažene do moře, berou to vážně, protože si nechtějí zopakovat minulost. Jakmile však ničí toho, kdo je chce zničit, jsou konfrontováni s veřejným míněním světa, který si již historickou zkušenost židů vybavuje pouze matně nebo si ji nevybavuje vůbec.

Lidé bez historické paměti se na ty s pamětí dívají jako na paranoidní. Bez povědomí o tom, že se v minulosti odehrála druhá světová válka, žije dnes drtivá většina populace. A z těch, kteří mají o ní jakési povědomí, mnozí zaměňují viníky a oběti podle aktuálních sympatií a antipatií.

Zde hledejme vysvětlení nevraživosti vůči národům, které si historickou paměť uchovávají. Člověk bez paměti neví, o čem je řeč, když mu ten s pamětí říká, že se nedá vyvraždit jako minule.

Židé nejsou hloupí a vědí, že s přístupem oko za oko zub za zub si nezískají spojence ani sympatie. Pamatují si však, že spojence, na které se lze spolehnout, neměli nikdy, a to, že se přizpůsobovali protižidovským zákonům, je neuchránilo před plynovými komorami. Dnes si říkají: Máme-li být vyhlazeni, nemůžeme nic pokazit tím, že se tentokrát budeme bránit a ty, co nás chtějí vyhladit, vyhladíme.

V tomto je kletba historické paměti. Lidé bez ní nemohou takový přístup akceptovat. Je mimochodem pozoruhodné, že židovskou historickou paměť neakceptují Rusové, kteří sami mají v dobré paměti Napoleona a Hitlera, takže si nedělají iluze o soužití se Západem. Historická paměť zjevně funguje selektivní. Každý má jen tu svoji.

(rp,prvnizpravy.cz,pravda.sk,foto:arch.)


Anketa

Měla by podle vás začít Evropa opět odebírat ruskou ropu a plyn?