Napětí mezi Izraelem a Íránem se opět zvýšilo po atentátech na vůdce Hamásu a velitele Hizballáhu. Řešení palestinsko-izraelského konfliktu je v nedohlednu a přiléváním oleje do ohně se zvyšuje riziko širšího konfliktu v regionu.
Čím déle trvá odveta Izraelců za říjnový masakr, při kterém Hamás k velké radosti Palestinců povraždil 1.200 Izraelců, tím více je mrtvých palestinských civilistů. A s mrtvými Palestinci přibývá nepřátel Izraele.
Z odstupu vypadá drsná reakce Izraele jako jasná chyba. Veřejné mínění ve světě obvykle fandí slabšímu, a slabší jsou decimovaní Palestinci, kteří nemusí nic vysvětlovat, stačí jim fotografovat mrtvé děti.
Udělat z Gazy parkoviště prostě není populární řešení. Reagovat na teror terorem znamená riskovat, že oběť bude vnímána jako agresor a agresor získá aureolu oběti. O geopolitických hrozbách ani nemluvě.
Když jim někdo řekne, že je zažene do moře, berou to vážně, protože si nechtějí zopakovat minulost. Jakmile však ničí toho, kdo je chce zničit, jsou konfrontováni s veřejným míněním světa, který si již historickou zkušenost židů vybavuje pouze matně nebo si ji nevybavuje vůbec.
Lidé bez historické paměti se na ty s pamětí dívají jako na paranoidní. Bez povědomí o tom, že se v minulosti odehrála druhá světová válka, žije dnes drtivá většina populace. A z těch, kteří mají o ní jakési povědomí, mnozí zaměňují viníky a oběti podle aktuálních sympatií a antipatií.
Zde hledejme vysvětlení nevraživosti vůči národům, které si historickou paměť uchovávají. Člověk bez paměti neví, o čem je řeč, když mu ten s pamětí říká, že se nedá vyvraždit jako minule.
Židé nejsou hloupí a vědí, že s přístupem oko za oko zub za zub si nezískají spojence ani sympatie. Pamatují si však, že spojence, na které se lze spolehnout, neměli nikdy, a to, že se přizpůsobovali protižidovským zákonům, je neuchránilo před plynovými komorami. Dnes si říkají: Máme-li být vyhlazeni, nemůžeme nic pokazit tím, že se tentokrát budeme bránit a ty, co nás chtějí vyhladit, vyhladíme.
V tomto je kletba historické paměti. Lidé bez ní nemohou takový přístup akceptovat. Je mimochodem pozoruhodné, že židovskou historickou paměť neakceptují Rusové, kteří sami mají v dobré paměti Napoleona a Hitlera, takže si nedělají iluze o soužití se Západem. Historická paměť zjevně funguje selektivní. Každý má jen tu svoji.