Kamery pak zachytily, jak se Bašár al-Asad směje během Kaddáfího vášnivého napomenutí arabským vůdcům – napomenutí, které se nyní, o 16 let později, zlověstně naplňuje.

Kaddáfí ve svém projevu kritizoval arabské vůdce za jejich pasivitu, zatímco cizí mocnosti ničí arabské země a odstraňují jejich vůdce.

„Přijde cizí mocnost, okupuje arabskou zemi a svrhne jejího prezidenta a my všichni sedíme stranou  a smějeme se,“ řekl Kaddáfí s odkazem na osud Saddáma Husajna.

Libyjský vůdce připomněl osud Jásira Arafata, který, jak řekl, byl otráven, zatímco arabské země pokojně přihlížely.

„Proč jsme neodmítli uspořádat summit, dokud nebude Arafat propuštěn? Proč jsme nepožadovali vyšetření jeho vraždy? Nebo o oběšení Saddáma Husajna? Jak může být pověšen prezident arabské země jako válečný zajatec, a my neuděláme nic?,“ pokračoval Kaddáfí.

Kaddáfí varoval tehdy současné vůdce: „Všichni jsme pod útokem. Dnes to byl Saddám, zítra to může být kdokoli z nás. Ano, Amerika byla spojencem Saddáma Husajna v boji proti Chomejnímu. Byl to jejich přítel. Nakonec ho však zradili a oběsili. Dnes jsme přáteli Ameriky, ale jednoho dne můžeme být příští obětí"

Zatímco Kaddáfí pronesl tento projev, kamery zachytily tehdejšího syrského prezidenta Bašára al-Asada, jak se ironicky usmívá. V té době se Asad a další vůdci možná smáli Kaddáfího varování, ale v roce 2024 je svět svědkem úplného pádu Asadova režimu.

Po desetiletích občanské války, zahraničních intervencí a ekonomických sankcí byla Asadova vláda v Sýrii svržena. Úsměv zaznamenaný na summitu v roce 2008 nyní působí jako výsměch vlastnímu osudu.

Kaddáfího osud a dnešní paralely

Kaddáfí, který před podobnými osudy tehdy varoval, byl sám brutálně svržen a zabit v roce 2011 v povstání podporovaném NATO. Asad přežil více než deset let nepokojů v Sýrii, ale jeho režim a moc nakonec zmizely, přičemž klíčovou roli v událostech opět hrály cizí mocnosti.

Kaddáfího slova dnes rezonují silněji než kdy jindy:

„Každý z nás může být další.“ Jeho proroctví nebylo jen varováním pro vůdce, ale také svědectvím o osudu těch, kteří ignorují poučení z historie.

Asadův úsměv na summitu v roce 2008 lze nyní považovat za symbol arogance a špatného úsudku, který ho o 16 let později stál moc a možná i život.