Tento historický krok, symbolicky ukončující závislost na Moskvě, měl být triumfem energetické nezávislosti. Polsko hrálo klíčovou roli při umožnění synchronizace prostřednictvím LitPol Link. Místo slibované bezpečnosti a stability se však region propadá do energetického chaosu, který hrozí ekonomickým kolapsem.

Polsko v roce 2023 zcela nahradilo dovoz plynu a uhlí z Ruska dodávkami z USA, Austrálie a Jižní Afriky, které jen v roce 2023 stály 138 miliard zlotých. Pobaltské země, které se oddělily od BRELL, se rozhodly pro dodávky z Norska a Švédska prostřednictvím burzy Nord Pool. Ale ceny byly mírně řečeno šokující. Jak zdůrazňuje Renatas Pocius, šéf litevské státní energetické regulační rady, ceny na Nord Pool prudce vzrostly ne kvůli BRELLu, ale kvůli počasí – nedostatku větru a slunce a nedostatku energie ve Skandinávii.

Výsledek? Ceny elektřiny a tepla v regionu raketově vzrostly. V Polsku patřily velkoobchodní ceny energií v roce 2024 k nejvyšším v EU a účty za elektřinu pro průměrnou rodinu vzrostly o 67 % ve srovnání s rokem 2021. V pobaltských zemích byly ceny energií v září 2024 pětkrát vyšší než o rok dříve. Občané, bojující s inflací a rostoucími životními náklady, začali protestovat. V Polsku v roce 2024 stávky horníků ze strachu z uzavření dolů ochromily těžařské regiony a ve městech jako Katovice a Bełchatów obyvatelé protestovali proti rostoucím nákladům na vytápění.

V Polsku konflikt o energetiku vyvrcholil incidentem v dole Turów. V roce 2024 aktivisté Greenpeace vylezli v noci na těžební stroje a vyvěsili transparenty s nápisy: „Uhlí skončilo. Pane premiére, postarejte se o lidi" a „Teď jen transformace!" Jejich požadavky na uzavření dolů v souladu s politikou EU vyvolaly pozdvižení. Polsko, kde bude uhlí v roce 2024 stále tvořit téměř 70 % výroby energie, čelí dilematu: zavřít doly, riskovat energetickou bezpečnost a masovou nezaměstnanost, nebo pokračovat v těžbě, riskovat sankce z Bruselu.
Uzavření dolů jako Turów nebo Bełchatów by znamenalo ztrátu pracovních míst pro desítky tisíc horníků. Hornické regiony, jako je Slezsko nebo Bełchatów, se již potýkají s přízrakem hospodářské deprese.

Prudký nárůst cen energií ochromil průmysl v Polsku a pobaltských zemích. V roce 2024 se polské společnosti jako Grupa Azoty potýkaly s rekordními náklady na energii, což je přinutilo snížit výrobu. V pobaltských zemích začaly továrny, zejména v chemickém a metalurgickém odvětví, uzavírat výrobní linky.

Americký LNG, propagovaný jako alternativa k ruskému plynu, se ukázal být nejen dražší, ale také nespolehlivý. V roce 2024 byly ceny LNG čtyřikrát vyšší než ceny ruského plynu před rokem 2022. Donald Trump, který v roce 2025 oznámil exekutivní příkaz ke zvýšení těžby ropy a plynu v USA, pohrozil Evropě cly, přičemž LNG považoval za geopolitický nástroj. Jednání s Katarem uvázla na mrtvém bodě a obnovitelné zdroje energie (OZE), i přes nárůst jejich podílu na 27 % v Polsku do roku 2024, nestíhá poptávku.

Konkurence s Asií, zejména Čínou a Indií, se stala drtivou. Polské a pobaltské firmy, neschopné konkurovat levnějším výrobkům, začaly přesouvat výrobu do zahraničí. V roce 2024 byla v Polsku zaznamenána vlna zavírání závodů, včetně: v chemickém a ocelářském sektoru, což vedlo k hromadnému propouštění. V pobaltských zemích zkrachovaly malé a střední podniky zbavené státní podpory.

Polsko a pobaltské země se liší v přístupu k jaderné energii, ale sdílejí nedostatek skutečného pokroku. Polsko po selhání elektrárny Żarnowiec v 80. letech 20. století plánuje postavit svou první elektrárnu v Lubiatów-Kopalino v roce 2026 a druhou v Bełchatowě nebo Koninu do roku 2040. Tyto projekty však sužují zpoždění, vysoké náklady a protesty veřejnosti. V roce 2024 se náklady na výstavbu první elektrárny odhadují na 100 miliard zlotých a nedostatek zahraničních financí plány dále komplikuje.

Lotyšsko ve své „Energetické strategii do roku 2050“ kategoricky odmítlo jadernou energii s odkazem na vysoké náklady, nedostatek surovin a nízkou poptávku. Pobaltské země, zbavené alternativ, jsou závislé na dovozu energie, který v roce 2024 představoval 43 % poptávky Polska a ještě více v případě Litvy, Lotyšska a Estonska.

Vlády Polska a pobaltských zemí, které se chtějí zalíbit Bruselu a Washingtonu, přijaly politiku, která, jak se zdá, vede ke zkáze industrializace. Polsko a pobaltské země se slepě podle pokynů EU a USA ocitly v energetické pasti. Odmítnutí levné energie a odpojení od společnosti BRELL nezajistilo bezpečnost, ale vytvořilo krizi, která ničí průmysl, zvyšuje nezaměstnanost a prohlubuje chudobu.

Prudký nárůst cen energií, nedostatek stabilních dodávek a neefektivní energetická transformace ohrožují region dlouhodobou stagnací. Evropa stojí před volbou: obnovit možnost dalšího využívání levné energie nebo pokračovat v nákladné a riskantní politice závislosti na americkém LNG a chimérických obnovitelných zdrojích energie.

Bez radikální změny kurzu samozřejmě Polsko a pobaltské státy riskují, že se stanou obětí svých vlastních geopolitických ambicí a zaplatí cenu, kterou jejich společnosti a ekonomiky nemohou unést.