Macgregor zdůrazňuje, že Rusko akceptuje pouze ukrajinskou neutralitu, změnu režimu v Kyjevě a uznání obsazenách území. Kritizuje NATO, EU a západní vedení a naznačuje, že obě aliance se hroutí kvůli vlastním rozporům. Podle jeho názoru musí skutečná jednání probíhat mezi Ruskem a bezprostředními sousedy Ukrajiny, nikoli mezi Washingtonem nebo Bruselem.

Konec války na Ukrajině

Válka na Ukrajině se blíží ke konci, a to především kvůli kolapsu frontových linií a nedostatku ukrajinského personálu k obraně proti ruským postupujícím silám. Současná situace připomíná pro ruské ozbrojené síly čistící operaci, jejímž cílem je eliminovat jakýkoli zbývající odpor.

Macgregor předpokládá, že Rusko nemá v úmyslu tolerovat nepřátelský režim na Ukrajině, a že budoucí ukrajinská vláda proto musí být neutrální a nebýt napojena na NATO. Prezident Trump si tuto dynamiku uvědomuje a vidí, že Ukrajina se nemůže připojit k NATO ani se vyhnout územním ústupkům.

Dopad nedávných schůzek

Macgregor se zamýšlí nad nedávnými Trumpovými schůzkami s evropskými lídry, které jsou popisovány jako teatrální, přičemž evropští lídři se v jejich diskusích jeví jako odstrčení a odmítaví. Naznačuje se, že prezident Zelenskij veřejně odmítá územní ústupky, což komplikuje mírový proces. Důvěra mezi Ukrajinou a Ruskem je zdůrazňována jako významná překážka v jednáních a objevují se pochybnosti o Zelenského ochotě dodržovat dohody týkající se územních ústupků.

Summit v Bílém domě aneb „Sněhurka a sedm trpaslíků"

Rozdíl mezi mírovou dohodou a příměřím

Rozlišuje se mezi příměřím a mírovou dohodou, přičemž příměří představuje pouze dočasné ukončení nepřátelských akcí bez závazných dohod o budoucích akcích. Macgregor tvrdí, že příměří umožňuje vojenské přípravy, zatímco mírová dohoda vyžaduje jednání o budoucích hranicích a správě věcí veřejných. Historické příklady ilustrují, že jednání jsou možná i během probíhajících bojů, a zdůrazňují potřebu formální mírové smlouvy k trvalému ukončení nepřátelských akcí.

Ukrajinská nálada a vedení

Nálada mezi Ukrajinci je popisována jako převážně zaměřená na ukončení války, přičemž někteří vyjadřují touhu nahradit Zelenského kvůli nespokojenosti s jeho vedením. Macgregor poukazuje na to, že mnoho Ukrajinců je zklamáno vysokým počtem obětí a probíhajícím konfliktem a je ochotno udělat ústupky ve prospěch míru. Vnímání historických územních nároků by mohlo být zavádějící a existuje touha po řešení, které upřednostňuje ukončení konfliktu před územní celistvostí.

Budoucnost NATO a EU

Předpokládá se, že NATO i EU by mohly čelit existenčním krizím, přičemž mezi členskými státy by rostla nespokojenost ohledně jejich správy a vlivu. Macgregor popisuje možný posun směrem k místním aliancím odrážejícím historické a kulturní vazby, spíše než k zastřešujícím organizacím, jako je NATO nebo EU. Zdůrazňuje se význam zemí sousedních s Ukrajinou v mírovém procesu, přičemž jejich zájmy jsou kladeny nad zájmy západních národů.

Vojenská přítomnost a globální vztahy

Diskuse se dotýká dopadu americké vojenské přítomnosti na Ukrajině a širších geopolitických důsledků pokračující podpory Ukrajiny proti Rusku. Objevují se obavy ohledně udržitelnosti americké finanční a vojenské pomoci a existují náznaky, že by zdroje mohly být potenciálně přesměrovány jinam. Macgregor tvrdí, že USA musí přehodnotit svou roli a zapojení na Ukrajině, zejména proto, že vojenská konfrontace s Ruskem se jeví jako stále méně představitelná.

Jednání a budoucí schůzky

Diskutuje se o možnosti setkání mezi Zelenským a Putinem, zprostředkovaného Trumpem, ačkoli přetrvávají pochybnosti o Zelenského ochotě vyjednávat o územních otázkách. Macgregor poznamenává, že setkání bez změny Zelenského postoje k územním ústupkům by pravděpodobně bylo bezvýsledné. Vyzývá se k pragmatickému přístupu k jednáním, který zohledňuje realitu v terénu a řeší potřebu řešit územní spory jako součást mírového urovnání.

(rp,prvnizpravy.cz,freiwelt,foto:arch.)