Tento článek je pokračováním cyklu „Grónsko jako arktický uzel moci“. Po přiblížení vzniku základny Thule a proměny Grónska v severní bránu Západu se nyní zaměřujeme na jednu z nejutajenějších kapitol studené války, na experimentální základnu Camp Century a projekt Iceworm.

Camp Century, často označovaný jako „město pod ledem“, patří k nejpozoruhodnějším epizodám arktické vojenské historie. Na veřejnosti byl prezentován jako výzkumná stanice vybudovaná hluboko v ledovém příkrovu Grónska, avšak v pozadí se skrýval ambiciózní plán známý jako Project Iceworm, jehož cílem bylo vytvořit rozsáhlou síť tunelů pro rozmístění mobilních odpalovacích zařízení s jadernými střelami. Podle odtajněných dokumentů měla tato síť v ideální podobě zahrnovat tisíce kilometrů chodeb a až několik stovek raket, což se však nikdy nepodařilo realizovat.

Výstavba Camp Century začala na konci padesátých let a základna fungovala v letech 1959 až 1967. Nacházela se zhruba 240 kilometrů od tehdejší základny Thule a sestávala z přibližně tří kilometrů tunelů vyhloubených pod ledem. V jejich útrobách vznikly obytné moduly, nemocnice, dílna, jídelna, kaple i malé kino. Posádku tvořilo kolem dvou set lidí, kteří zde žili v relativním komfortu, jen několik metrů pod povrchem ledovce.

Srdcem celého komplexu byl přenosný jaderný reaktor PM-2A, instalovaný v roce 1960. Tento reaktor měl zajistit nezávislé zásobování energií a teplem a armáda jej prezentovala jako technologický zázrak vhodný pro budoucí základny v odlehlých oblastech. V praxi se však ukázalo, že jeho provoz v arktických podmínkách je mnohem složitější a problematičtější, než se původně předpokládalo.

Oficiální obraz Camp Century jako vědeckého experimentu se rozcházel s realitou tajného vojenského záměru. Project Iceworm počítal s vybudováním podzemní sítě o délce až 52 tisíc kilometrů, která by umožnila skryté přesouvání a rozmísťování jaderných střel pod grónským ledem. Klíčový problém však představoval samotný ledovec. Tunely se postupně deformovaly, stěny se bortily a náklady na jejich údržbu rychle rostly. Ukázalo se, že pohyb a tlak ledu znemožňují dlouhodobý provoz takového systému.

V roce 1966 byl projekt Iceworm formálně ukončen a Camp Century byl krátce poté opuštěn. Reaktor byl demontován, ale velká část infrastruktury a odpadu zůstala pohřbena pod ledem. Dlouhou dobu se předpokládalo, že základna navždy zmizí v hlubinách ledovce. Moderní radarové průzkumy NASA však v posledních letech znovu odhalily obrysy tunelů a staveb skrytých hluboko pod povrchem, čímž se Camp Century symbolicky vrátil do současných debat.

Tento návrat má i nepříjemnou stránku. V době opuštění základny se počítalo s tím, že led veškerý odpad bezpečně izoluje. Dnešní klimatické modely však ukazují, že s pokračujícím táním grónského ledovce mohou být v budoucnu odkryty zbytky infrastruktury včetně ropných produktů, PCB a potenciálně i radioaktivních látek. Vědci varují, že se tak může uvolnit environmentální zátěž, jejíž dopady nebyly v době studené války vůbec zvažovány.

Psali jsme: Od ledu k radaru. Jak se z Grónska stala severní brána Západu

Camp Century a Project Iceworm dnes představují silný symbol éry, kdy technologický optimismus a geopolitická rivalita vedly k rozhodnutím s dlouhodobými důsledky. Co bylo tehdy považováno za technický experiment a bezpečnostní nutnost, se dnes jeví jako ekologický a politický problém, který se vrací spolu s táním arktického ledu a změnou klimatu.

Ve třetím díle série se podíváme na to, jak se Grónsko po skončení studené války proměnilo v moderní radarový a kosmický uzel globální obrany.

Zdroje: 1. https://www.arcticfocus.org/stories/the-us-army-tried-portable-nuclear-power-at-remote-bases-60-years-ago-it-didnt-go-well; 2. https://allthatsinteresting.com/project-iceworm; 3. science.nasa.gov/earth/earth-observatory/new-view-of-the-city-under-the-ice-153616/;4. https://cires.colorado.edu/news/greenland-and-legacy-camp-century

(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto: zai)