V Německu se znovu rozhořela debata o obnovení povinné vojenské služby. Kancléř Friedrich Merz (CDU) prohlásil na Dni průmyslu v Berlíně, že pozastavení branné povinnosti v roce 2011 bylo chybou, kterou je třeba napravit. Podle jeho slov „se musí Bundeswehr vrátit do středu společnosti“. V podobném duchu vystoupil i ministr obrany Boris Pistorius (SPD), který v rozhovoru pro ZDF označil současnou situaci za „historický obrat“ a zdůraznil potřebu masivního navýšení obranných výdajů. Podle něj nejde o „gesto vůči prezidentovi Trumpovi“, ale o nezbytnost po desetiletích zanedbávání obranyschopnosti Německa.
Jenže mezi politickými elitami a mladou generací zeje hluboká propast. Podle průzkumu agentury YouGov pro německou tiskovou agenturu dpa sice celkem 54 % obyvatel podporuje obnovení povinné služby, ale ve věkové kategorii 18–29 let je to jen 35 %. Naproti tomu mezi lidmi staršími 70 let dosahuje podpora dvou třetin. Mladí lidé, tedy ti, kterých by se branná povinnost bezprostředně týkala, o ni zkrátka nestojí. A mají k tomu dobré důvody.
Generace Z vyrůstala v době míru, otevřených hranic a možností. Vojenská služba se jí zdá jako přežitek, který omezuje osobní svobodu a nutí je sloužit ve státním aparátu, s nímž se často neztotožňují. Zásadní je i otázka důvěry. Podle mnohých mladých stát není schopen zajistit důstojné podmínky pro službu, natož aby jim poskytl smysluplnou motivaci. Bundeswehr trpí chronickým nedostatkem vybavení, zázemí i personálu a jen těžko by zvládl nápor nových povinných branců.
Politické strany jsou rozdělené. Křesťanská unie je pro návrat povinné služby, zatímco sociální demokraté prosazují nejprve dobrovolný model. Pistorius plánuje, že od roku 2026 budou všichni 18letí dostávat dotazník, ve kterém se budou moci vyjádřit, zda by o službu měli zájem. Tento „švédský model“ dobrovolné branné povinnosti však vzbuzuje pochybnosti, a to nejen o efektivitě, ale i o ústavní udržitelnosti. Úplné zavedení povinné služby by mohlo narazit na odpor veřejnosti, ale i na právní bariéry, zejména pokud by měla zahrnovat i ženy.
Hlubším problémem je však společenský posun. Mladí Němci se neidentifikují s militarizovaným pojetím státu, které se snaží politici oživit v reakci na válku na Ukrajině, napětí s Ruskem a tlak ze strany USA na vyšší výdaje na obranu. V očích mladých jde o pokus zatáhnout je do konfliktu, s nímž nechtějí mít nic společného. Jejich odpor není leností ani nezodpovědností, ale vyjádřením odmítnutí světa, kde o budoucnosti rozhodují starší generace bez jejich hlasu.
Psali jsme:
Německá vláda chce Bundeswehr do roku 2035 posílit až na 260 000 vojáků a dalších 200 000 rezervistů. To ale znamená získat desetitisíce mladých lidí ochotných obětovat roky svého života službě, o kterou nestojí. Současné náborové kampaně Bundeswehru, které cílí na „cool image“ vojáka, narážejí na realitu: mladí dávají přednost osobní svobodě, vzdělání a práci, která má smysl.
Zůstává tak otázka, zda návrat k povinné službě skutečně vyřeší problémy německé obrany, nebo jen prohloubí krizi důvěry mezi občany a státem. Pokud politici nepochopí, že bezpečnostní politika 21. století musí vycházet z dobrovolnosti, motivace a respektu, riskují nejen neúspěšnou reformu armády, ale i další odcizení celé jedné generace. Jak trefně poznamenal původní článek Deutsche Welle, pouze jeden ze tří mladých chce jít sloužit.
(Kovář, Deutsche Welle, foto: zai)
