Ještě před několika měsíci se generál Asim Munir potýkal s nelichotivou pověstí autoritáře. Jeho jméno bylo spojeno především s brutálním potlačením opozice, perzekucí bývalého premiéra Imrana Chána a rozsáhlým využíváním vojenských soudů namísto civilní justice. Situace se však dramaticky změnila na začátku května 2025, kdy došlo ke smrtícímu útoku v indickém Kašmíru, při němž zahynulo 26 lidí. Indie z útoku obvinila pákistánské militanty a zahájila odvetnou operaci „Sindoor“, při níž byly zasaženy cíle hluboko na pákistánském území.

V reakci na to nařídil Munir raketové útoky proti indickým leteckým základnám. Ozbrojený střet trval čtyři dny a skončil až díky diplomatickému zásahu Spojených států. Washington nabídnul zprostředkování v otázce Kašmíru, což však vyvolalo podrážděnou reakci v Dillí.

„Najednou se Munir stal nejpopulárnější a sjednocující postavou v Pákistánu,“ okomentoval situaci server Foreign Policy.

Podle průzkumů stoupla podpora armády mezi obyvatelstvem na 93 %, zatímco civilní vláda zůstala na 73 %.

Munirův vzestup byl ale lemován i krutými zásahy vůči opozici. V květnu 2023 byl zatčen Imran Chán, bývalý premiér a vůdce strany PTI, kvůli obviněním z korupce. Jeho zatčení vedlo k největším protestům za poslední dekádu. Demonstranti napadli vojenské objekty, včetně centrály v Rawalpindi.

Munir označil tyto události za „černý den“ a prohlásil, že „nemůže být žádný kompromis s těmi, kdo se podíleli na tomto útoku na stát.“

Chán byl následně odsouzen na 14 let vězení. Munir nejenže potlačil protesty, ale očistil i armádu a mnoho důstojníků sympatizujících s Chánem bylo odstraněno nebo zastrašeno. Novinář a bývalý důstojník Adil Rádža popsal, jak byla jeho rodina perzekuována, majetek zmrazen a občanství mu bylo odebráno, a to údajně na přímý rozkaz Munira.

Munir není klasickým příslušníkem vojenské elity. Jeho otec byl učitel a on sám vystudoval nižší důstojnickou školu v Mangla, nikoli prestižní akademii v Kakul. Je známý hlubokou religiozitou a konzervativním pohledem na společnost. To jej výrazně odlišuje od předchůdců, zejména od generála Bajwy, který prosazoval ekonomickou otevřenost a zdrženlivost vůči Indii.

Zatímco Bajwa po útoku v Pulwamě v roce 2019 přistoupil na navrácení indického pilota jako gesto dobré vůle, Munir naopak ukázal sílu a tvrdost. Jeho agresivní přístup vyvolal obavy i u západních diplomatů. Bývalý americký vyslanec v Afghánistánu Zalmay Khalilzad jej označil za příliš „nestabilního“, aby měl přístup k jadernému arzenálu.

Munirova rétorika v projevu z 16. dubna 2025, proneseném před krajany v zahraničí, jasně odhalila jeho ideologické směřování. Prohlásil, že Kašmír je „krční tepnou Pákistánu“ a zdůraznil rozdíly mezi hinduisty a muslimy.

„Naše náboženství jsou odlišná, naše zvyky jsou odlišné, naše tradice, myšlenky i ambice – to vše je jiné,“ prohlásil Munir.

Indičtí komentátoři, například Shekhar Gupta, to označili za „písknutí pro psy“ a náznak podpory militantním skupinám. Tento přístup však vyvolává v Indii hluboké obavy. 

„Konflikt mezi Indií a Pákistánem je v jádru konfliktem dvou pandžábských bratrů – kulturně si blízcích, ale rozdělených územím,“ poznamenal indický vojenský analytik Rahul Bedi.

Zahraničněpolitické důsledky Munirova přístupu jsou závažné. Indie se cítí ohrožena a reagovala nejen diplomaticky, ale i vojensky (např rozsáhlými obrannými cvičeními v příhraničních oblastech). 

„Jakékoli budoucí rozhovory s Pákistánem se povedou pouze o návratu Pákistánem okupovaného Kašmíru a o boji proti terorismu,“ uvedl indický ministr obrany Rajnath Singh.

Spojené státy americké vyjádřily obavy z možného jaderného střetu a vyzvaly obě strany ke zdrženlivosti.

Asim Munir se díky květnové krizi stal nejmocnějším mužem Pákistánu. Jeho popularita u veřejnosti je vysoká, ale demokratické instituce trpí. Potlačení opozice, posilování armádního vlivu a nacionalistická ideologie vytváří výbušnou směs, která ohrožuje nejen stabilitu země, ale i mír v celém regionu.

Imran Chán to ostatně vystihl hořkou ironií při soudním stání, když přes svého právníka na síti X vzkázal: „Lepší než polní maršál by pro něj bylo jmenování králem.“