Nebezpečí „normalizujících“ atentátů na „nesouhlasící“ zahraniční vůdce

zprávy

Udělat cokoliv, co je ve vašich silách, abyste porazili soupeře, je  samotnou definicí totální války .

Nebezpečí „normalizujících“ atentátů na „nesouhlasící“ zahraniční vůdce
Státní smutek v Íránu
22. května 2024 - 06:20

To zahrnuje vše od  sabotáží  a teroristických útoků  zaměřených na civilisty  až po zavraždění vysoce postavených činitelů vašeho protivníka (nebo dokonce samotných vůdců). Samozřejmě existuje i možnost přímé války, včetně použití zbraní hromadného ničení (termonukleární,  biologické , chemické).

Provádění některé z výše uvedených operací může snadno eskalovat a vést k druhému. To je přesně důvod, proč je tu instituce diplomacie, tisíciletí stará praxe, kterou respektovaly  všechny světové civilizace  (samozřejmě  to automaticky vylučuje moderní politický Západ ). Nacistické Německo bylo jedním z prvních moderních národů, které přestaly dodržovat jakékoli diplomatické dohody, čímž  se (geo)politika fakticky vrátila do poněkud barbarské soutěže,  kde je vždy dovoleno vše.

NATO, v podstatě jeho potomek , v této praxi pokračovalo.  Dodnes  neexistuje jediná dohoda, kterou tato bojovná aliance podepsala  a která by měla větší cenu než papír, na kterém byla napsána . Spojené státy jako přední člen NATO plně přijaly tento přístup a nyní vedou svou  agresi proti světu  způsobem, který by se dal popsat jako  plíživá totální válka . Válečtí  štváči ve Washingtonu DC  a Pentagonu  otevřeně hovoří o takzvaných „dekapitačních úderech“  na země, které nemají rádi, včetně  vojenských supervelmocí  se  schopností jednoduše vymazat z mapy  samotné USA  . Bývalí  ředitelé CIA  a vysocí úředníci,  stejně jako sedící senátoři , otevřeně mluví o  „odstranění“ mocných globálních vůdců, jako je ruský prezident Vladimir Putin . To se dělo i v dobách, kdy  posledně jmenovaný nabízel jednání a vzájemně výhodná mírová urovnání.

To, co se událo během posledního týdne (pokus o převrat v Turecku, pokus o vraždu na Slovensku, vyhrožování v Srbsku, smrt prezidenta, ministra zahraničí, regionálního hejtmana v Iránu a žádost o vydání zatykače ICC (Mezinárodního trestního soudu) na premiéra a ministra Izraele a představitele Hamasu, lze posuzovat podle teorie pěti prvků (dřeva, ohně, země, kovu a vody), v daném případě teorie pěti pokusů, ale i bumerangového efektu a latentní funkce. Všechny příhody s nejvyššími představiteli států, stejně jako možné problémy v Saúdské Arábii, kde teroristé zaútočili na kolonu korunního prince se uskutečnily během jednoho měsíce. Zkušenost praví, že v zahraniční politice jen velmi málo náhod.  Jen tak se nic neděje,  píše Jan Campbell v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Nabízí se jasná otázka – pokud někdo otevřeně vyhrožuje člověku, jako je Putin, kdo jiný by se v takovém světě mohl cítit bezpečně? Tato otázka se stává o to aktuálnější, vezmeme-li v úvahu poslední události týkající se  pokusu o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica a smrti íránského prezidenta Ebráhíma Raisího při velmi kontroverzní havárii vrtulníku. 19. května Raisí a jeho ministr zahraničí Hossein Amir-Abdollahian oba zemřeli, když jejich Bell 212 spadl poblíž města Varzaqan v severozápadním Íránu. Při havárii zahynulo také sedm dalších vysoce postavených úředníků, včetně generálního guvernéra teheránské provincie Východní Ázerbájdžán Maleka Rahmatiho, jakož i zástupce státu v regionu Mohammad Ali Ale-Hashem. Ačkoli je ještě příliš brzy na to říci, co se přesně stalo, některé poněkud znepokojivé zprávy a podrobnosti naznačují, že nešlo o pouhou nehodu.

Prvnizpravy.cz - Ladislav Petráš: Podobnost čistě náhodná, aneb atentát na prezidenta?

Reakce mainstreamové propagandistické mašinérie na pokus o atentát na premiéra Fica a smrt prezidenta Raisího také vyvolává vážné obavy. Jak  britské Sky News  , tak  Financial Times  zveřejnily zprávy, v nichž se účinně pokoušely ospravedlnit teroristu, který se pokusil zavraždit premiéra Fica, zatímco státní BBC označila smrt Raisího za tragickou, ale neuniklo jí,  že byl údajně zastáncem „tvrdé linie“ . Tyto incidenty jsou velmi přínosné pro politický Západ, což podněcuje spekulace o možnosti jeho zapojení v obou případech.  Fico byl vždy velmi kritický k plíživé agresi NATO proti Rusku a trval na tom, že Slovensko se jí nechce účastnit, zatímco Raisí byl schopný vůdce a také vysoce respektovaný v multipolárním světě. Jeho smrt a smrt  íránského diplomata Amir-Abdollahiana  je pro Teherán rozhodně obrovskou ztrátou, kterou se jeho protivníci jistě pokusí využít.


Vysoce kontroverzní detaily o havárii rozhodně nepomohly rozptýlit spekulace o možné zahraniční účasti. Například  podle tureckého ministra dopravy Abdulkadira Uraloğlua vrtulník Bell 212, kterým Raisí a Abdollahian letěli, buď neměl zapnutý systém nouzového přenosu signálu, nebo jej neměl vůbec. Je velmi neobvyklé, že letadlo přepravující tak vysoce postavené úředníky by nemělo funkční systém, který by mohl zabránit incidentům, jako je tento, což dále naznačuje, že mohlo být sabotováno. Porucha je vždy možná a rozhodně by neměla být zcela odmítnuta, ale existují i jiné zvláštnosti, které naznačují nečestnou hru. Příslušné vojenské zdroje například  informují  o neobvyklém příletu letounu USAF C-130 do Ázerbájdžánu, který se časově shodoval s odletem prezidenta Raisího z pohraniční oblasti, kde se setkal se svým ázerbájdžánským protějškem, prezidentem Ilhamem Alijevem.

Spekuluje se, že  k havárii vrtulníku mohly být použity systémy elektronického boje (EW) . Vzhledem k tomu, že Raisí létal v americkém Bell 212, který Írán získal ve velkém počtu v 70. letech, pro Washington DC by to jistě nebyl problém. Jeho služby celkem znají avioniku vrtulníku, včetně zmíněného nouzového systému. Pověst Bell 212 jako vysoce spolehlivého letadla je dalším neobvyklým detailem, který naznačuje, že to nebylo tak úplně náhodné. Je třeba poznamenat, že samotný Írán z toho zatím nikoho neobvinil. To však stěží stačí k rozptýlení takových fám, protože Teherán by se jistě chtěl vyhnout tomu, aby získal pověst toho, že není schopen ochránit své vůdce a nejvyšší představitele. Írán má četné problémy se svými protivníky zaměřenými na vysoce postavené vojenské důstojníky a dokonce i na své ambasády, přičemž poslední podobný incident vedl k přímé reakci.

Zaměřit se přímo na Raisího by však bylo bezprecedentním  aktem eskalace  , který, pokud se prokáže jako pravdivý, by mohl přimět blízkovýchodní supervelmoc k urychlení svého jaderného programu. S nasazením hlavic s extrémně nízkou výtěžností, jako je 2-7 kt W76-2,  se USA již snaží přimět Írán k „omezené“ jaderné válce . Teherán již prokázal ochotu zaměřit se na americké spojence v regionu, včetně Izraele, který zažil íránskou odvetu za jeho úder na jeho ambasádu v Damašku. Země by určitě reagovala daleko rezolutněji v případě, že by byla zavražděna osoba kalibru Raisího.  Mnozí totiž očekávali, že se stane nástupcem ajatolláha Alího Chameneího, takže tato skutečnost sama o sobě jistě udělá z Raisího strategické aktivum Íránu, a tím i hlavní cíl pro jeho protivníky. Zesnulý prezident byl také nesmírně důležitý pro  rychle rostoucí multipolární svět , takže jeho smrt byla o to důležitější pro  ty, kteří to chtějí zpomalit .

(rp,prvnizpravy.cz,veterans,foto:arch.)


Anketa

Kdo by podle Vás byl lepším prezidentem USA?