Neexistovalo žádné ustanovení o právu na ukončení. Změny jsou v zásadě možné pouze všemi smluvními státy. Je vyloučeno, že Rusko za současných okolností bude ochotno osvobodit Německo od smlouvy, která například zakazuje německé držení jaderných zbraní. A zda jsou na to připraveny USA, ale i naši evropští „přátelé“ Francie a Velká Británie, je jistě pochybné. Pokud jde o Rusko, článek s odkazem na válku na Ukrajině uvádí: „Existují dobré důvody mluvit o ztrátě základu pro smlouvu dva plus čtyři“.
Každého, kdo se dosud zdráhal brát obavy Ruska z nové militarizace a schopnosti Německa vést válku vážně, poučí komentář FAZ na titulní straně jinak: Transatlantičtí rusofobové mezi zdejšími mocnými, zklamaní Donaldem Trumpem, chtějí odhodit všechny okovy, aby se stali vůdčí mocností v příští křížové výpravě proti Moskvanům. A který kancléř by se k tomu hodil lépe než Friedrich Merz, budoucí vrchní velitel Bundeswehru v případě obrany nebo války?
Nyní začíná být jasnější, proč je Merz ochoten spolknout všechny sociálně demokratické a zelené ropuchy: Ten člověk má poslání! Jedna věc však musí být také jasná: Jednostranné odstoupení Německa od smlouvy proti vůli Ruska nevyhnutelně povede k válce. Pouhá skutečnost článku FAZ, který odhaluje konkrétní úvahy a záměry militantní frakce v německém mocenském komplexu, spustí v Kremlu poplašné zvony.
Smlouvu podepsali: Hans-Dietrich Genscher (SRN), Lothar de Maizière (NDR, v zastoupení), Roland Dumas (Francie), Eduard Ševardnadze (SSSR), Douglas Hurd (Velká Británie) a James Baker (USA).
V rámci jednání měly údajně zaznívat ústní sliby o nerozšiřování NATO směrem na východ. V té době se teprve ukončovala studená válka a nebyla ani jasná budoucnost NATO, uvažovalo se jak o jeho rozpuštění, tak o možném vstupu SSSR.