Po odstoupení Joea Bidena z prezidentského klání a s Kamalou Harrisovou jako hlavní soupeřkou se uvnitř Republikánské strany stále více projevuje úzkost a nejistota. Vanceův původ, jeho politické postoje a jeho vliv na Trumpovu kampaň vyvolávají u republikánů značné obavy.
Vanceův životopis už byl důkladně prozkoumán – proslavil se díky bestselleru, následně se věnoval podnikání a nakonec vstoupil do politiky. Jeho cesta byla velmi rychlá, neboť v politice působí teprve něco přes rok a již se stal kandidátem na viceprezidenta. Pokud Trump zvítězí, Vance se stane viceprezidentem USA, a pokud by se během Trumpova mandátu něco přihodilo, Vance by se stal prezidentem USA. Tento vzestup je skutečně závratný.
Nicméně po Bidenově odstoupení se všechno změnilo.
Tato taktika se ukázala jako velmi účinná. Statistiky ukazují, že Vanceova průměrná čistá podpora v průzkumech veřejného mínění je -5 %, což je nižší než u jakéhokoli jiného kandidáta na viceprezidenta v historii. Další průzkumy ukazují, že jeho oblíbenost klesla o 3 procentní body, uvádí server Tencent News.
Lidé postupně začínají přenášet svou nelibost vůči Vanceovi i na Trumpa. Tento jev může Trumpa poškodit jen mírně, ale volba Vancea jako kandidáta na viceprezidenta tím ztrácí smysl. Vance je vnímán jako mladší verze Trumpa a nyní jsou tu dva "Trumpové" v jedné kampani, jejichž podporovatelé se plně překrývají. Vance navíc přináší negativní efekty, což vytváří výsledek, kde jeden a jeden jsou méně než dva.
Donald Trump při výběru svého kandidáta na viceprezidenta jednal poněkud příliš lehkomyslně, evidentně vybíral podle svých osobních preferencí. Trump jistě měl své důvody: především, během prvního volebního období měl pocit, že ho Mike Pence nakonec „zradil“, takže při další volbě dal přednost loajalitě.
Trump tedy zvolil posílení své vlastní pozice a dovedl své postoje do extrému. Výsledek? Nepředvídal, že Vance bude takovým zklamáním. Téměř každé jeho vystoupení končí fiaskem, a stal se tak čistě negativním aktivem.
Po tom, co se Kamala Harrisová stala prezidentskou kandidátkou Demokratické strany, se její různorodé zázemí a bohaté politické zkušenosti ukázaly jako její hlavní přednosti. Ve srovnání s tím jsou Vanceovy nedostatky ještě patrnější. Harrisová dokáže přilákat voliče z řad menšin a žen, a také si díky své politice a image získat podporu středových voličů.
Pochybnosti a nejistota uvnitř Republikánské strany jí poskytují příležitost. Pokud se Republikáni nebudou schopni rychle přizpůsobit, Harrisová by mohla využít těchto výhod a zvítězit ve volbách. V takovém případě by se USA dočkaly své první prezidentky v historii.