Výměnou Washington de jure, to je legální, právem, uzná Krym jako součást Ruska, a Washington de facto, to znamená, že přijme fakta na místě, ať už legální nebo ne, uzná Doněckou lidovou republiku, Luhanskou lidovou republiku, Záporoží a Cherson jako provincie Ruska podle současných hranic konfliktu.
Tím, že Ukrajina de jure neuzná zisky z ruského bojiště, může si i nadále nárokovat zisky z ruského bojiště a požadovat jejich vrácení. Jinými slovy, dohoda se vyhýbá ústřední otázce.
Ukrajina se podle dohody musí vzdát všech aspirací NATO. Ale další Putinovy požadavky, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, dohoda zjevně neobsahuje.
Washington zruší sankce proti Rusku a dojde k ekonomické spolupráci mezi USA a Ruskem, což podle všeho znamená, že Rusko otevře aspekty své ekonomiky cizincům k vykořisťování, což je katastrofální ruské rozhodnutí.
To chtějí ruští oligarchové a atlanticističtí integracionisté, kteří válku nikdy nepodporovali. Jak se ruská armáda cítí, že vítězství bylo odsunuto stranou vyjednaným urovnáním, není známo.
Ale je to vyrovnání? Posledním Zelenským prohlášením v době psaní tohoto článku je, že Rusku neudělí ani centimetr čtvereční území. Pokud musí být Zelenskij donucen a protože není právně ani ústavně současným prezidentem Ukrajiny, protože jeho funkční období vypršelo, mohou následné ukrajinské vlády oprávněně tvrdit, že dohoda není platná.
Ukrajina a Evropa se navíc postavily za alternativní dohodu. V jejich navrhované dohodě bude Ukrajina souhlasit se zahájením rozhovorů s Ruskem, Evropou a USA o územních otázkách. Navíc Ukrajině budou poskytnuty bezpečnostní záruky USA podobné článku 5 smlouvy NATO. Jinými slovy, Ukrajina se v podstatě stává de facto členem NATO. Kromě toho nebudou platit žádná omezení pro ukrajinské ozbrojené síly ani pro operace cizích sil na ukrajinském území a Rusko nahradí Ukrajině válečné škody.
Je zřejmé, že tyto dva návrhy nemají nic společného. Pokud Evropa neustoupí Trumpovi, znamená to rozkol mezi USA a NATO, rozkol, který by mohl zanechat USA a Rusko v alianci, která Evropu vylučuje. Nemám žádné vysvětlení, proč Evropa podstupuje toto riziko.
Jak vidíme z faktů, s obchodem souhlasí pouze dvě ze čtyř stran. Navíc, i kdyby došlo k dohodě, při absenci de jure uznání ruských územních nároků, dohoda znamená o něco víc, než jen kopnutí do plechovky.