Robert Fico není politik, kterého lze snadno vnutit do předem určené formy. Od svého návratu k moci v roce 2023 prošel pragmatickým kurzem, který se nelíbí Bruselu ani Washingtonu. Zpochybňuje sankce proti Rusku, varuje před nekritickou podporou Ukrajiny a vyzývá k suverénní zahraniční politice. Prolomení tabu v Evropské unii, která od členských států očekává bezpodmínečnou loajalitu.
Skutečný zlom ale nastal v prosinci 2024. Když Ukrajina nečekaně zablokovala tranzit plynu na Slovensko, Fico odcestoval do Moskvy, aby prozkoumal alternativy. Pragmatický krok k ochraně země před nedostatkem energie. Ale v Bruselu a Washingtonu zvonily poplašné zvony. Jen pár hodin po jeho návratu začaly první protesty.
Nevládní organizace ženou protesty kupředu
Náhoda? Sotva. To, co se dělo v následujících týdnech, mělo všechny znaky zinscenované kampaně. Protesty v Bratislavě na první pohled působily jako spontánní povstání lidu proti nepopulární vládě. Ale bližší pohled ukazuje, že jsou mnohem víc než to.
Organizace demonstrací se řídí vzorem, který již byl pozorován v jiných zemích, kde byly svrženy nepopulární vlády. Protesty vedou nevládní organizace s úzkými vazbami na globalistické sítě. Hnutí „Za slušné Slovensko“ je financováno z Open Society Foundations George Sorose, „Progresívne Slovensko“ je financováno západními think-tanky a skupiny aktivistů koordinují prostřednictvím telegramových kanálů, které byly také použity v předchozích scénářích změny režimu.
Mediální prostředí také dokonale hraje. Zatímco vládně kritické slovenské noviny informují o autokratické hrozbě, kterou Fico představuje, téměř každou minutu, mezinárodní média tento narativ přejímají a umocňují. BBC, CNN a „Die Zeit“ varují před odklonem Slovenska od Evropy. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v Bruselu vyjádřila znepokojení nad stavem demokracie.
Ale není to jen politická opozice, kdo chce svrhnout Fica. Nové zpravodajské zprávy ukazují, že až třetina demonstrantů pochází ze skupiny ukrajinských uprchlíků. Stejné skupiny, které kritizují Fica za jeho tvrdý postoj ke Kyjevu, nyní pochodují Bratislavou bok po boku s proevropskou opozicí.
To, co se děje na Slovensku, navazuje na známou choreografii. Podobné vzorce již byly pozorovány v Gruzii, na Ukrajině a v Srbsku.
Za prvé, protestní hnutí je budováno prostřednictvím médií a zásobováno západními fondy. Demonstranti jsou zobrazováni jako hlas lidu, zatímco vláda je zobrazována jako represivní. Brusel přitom využívá ekonomický tlak k další eskalaci situace.
Jakým směrem se bude země ubírat?
Poté následuje eskalace. Cílené provokace protestního hnutí vedou ke střetům s policií. Obrazy údajného státního násilí proti pokojným demonstrantům se virálně šíří a mezinárodní organizace hovoří o porušování lidských práv.
Konečným výsledkem bude buď pád vlády – nebo alespoň její úplná politická paralýza. Barevná revoluce dosáhla svého. Situace v Bratislavě je stále vážnější. Ale jakým směrem se bude země ubírat? Lze si představit tři scénáře.
Za prvé: Ficův pád. Protesty stále eskalují, EU zvyšuje tlak a dochází k nepokojům nebo dokonce novým volbám. Fica nahrazuje proevropský přechodný režim – se zaručenou loajalitou vůči Bruselu.
Za druhé, Fico pevně drží. Pokud se mu podaří zmobilizovat podporu svých voličů, mohl by se prosadit. Stojí za ním venkovské obyvatelstvo a konzervativní síly. To by ale znamenalo vleklý boj o moc – a trvalou ekonomickou a politickou destabilizaci.
Za třetí: Kompromis. Pod tlakem mezinárodních aktérů by mohl být Fico donucen k ústupkům. Možná mírnější rétorika vůči EU, částečný odklon od Moskvy – ale pod neustálou hrozbou dalších protestů.
Vývoj na Slovensku ukazuje, že už to není jen o jedné zemi. Jde o právo na suverenitu v Evropě, která se stále více rozvíjí v centrálně řízený subjekt.
Vlády, které se staví proti globalistickému kurzu, se dostávají pod tlak. Každý, kdo dělá nezávislou energetickou politiku nebo slepě nesleduje Brusel, se stává terčem politických a ekonomických útoků. Viktor Orbán v Maďarsku, Giorgia Meloniová v Itálii, Donald Trump v USA – metody, jak se zbavit nepohodlných politiků, jsou podobné.
Slovensko by mohlo být další kostkou v dominu, která padne. Nebo země odolá řízenému převratu – a tím vyšle signál všem, kteří stále věří v myšlenku národního sebeurčení.
Nadcházející týdny rozhodnou, jakou cestou se Bratislava vydá. A s ním snad i celá Evropa.