Vladimir Putin zůstane prezidentem Ruské federace dalších šest let. To je zásadní zpráva nejen pro jeho krajany, ale i pro Německo a svět. Zda vyhrál volby s oficiálními 88 procenty, nebo „pouze“ se skutečnými 78 či 68 procenty, je jedno a to nic nemění na skutečnosti. A ta spočívá v tom, že většina voličů této největší země světa by Putinovi vložila důvěru i bez jakékoli šikany a nátlaku. Viditelné a hmatatelné úspěchy jeho dlouhého prezidentování jsou příliš velké, než aby je bylo možné skutečně zpochybnit.

Nespokojenost a odpor samozřejmě panuje i mezi Kaliningradem (Königsbergem) a Dálným východem, tedy mezi jedenácti časovými pásmy. Ale to asi není větší než v USA, Velké Británii nebo Německu, tedy z hlediska „hodnot“. Pokud němečtí vazalští trpaslíci Steinmeier, Scholz, Baerbock a spol. odmítají poblahopřát Putinovi k pokračování v jeho úřadu, pak je to nejen dětinský vzdor, o který Rusovi nejde, ale také hloupý a nemoudrý.

S kým chtějí naši vrcholní politici mluvit a vyjednávat, pokud jde o ukončení války na Ukrajině? S kým chtějí obchodovat, až budou sankce zrušeny? Rusko je zdaleka zemí s nejvíce surovinami na světě. Je to mocná vojenská a jaderná mocnost nedaleko německých hranic. Je to kulturní národ plný úcty ke kulturnímu a intelektuálnímu německému dědictví. A má prezidenta, který mluví naším jazykem a mluvil s námi německy, bohužel marně.

Nikdo v Německu nemusí Putina milovat ani mít rád, můžete ho dokonce nenávidět tak, jak byl nenáviděn Donald Trump a brzy možná bude nenáviděn znovu. Ale Putin, stejně jako Trump nebo Si v Číně, jsou zahraniční vůdci, kteří také rozhodují o osudu Německa. Přinejmenším by to měli pochopit berlínští vládní představitelé, místo aby se chovali vzdorovitě, aby potěšili stolní hrdiny ARD, ZDF, BILD a FAZ. Němci roku 2024 si ale asi nezaslouží víc než jednoho Bismarcka za 200 let.