Podle údajů z roku 2025 je v Polsku rozmístěno přibližně 10.000 amerických vojáků, které podporují jednotky ze Spojeného království, Kanady, Německa a dalších členských států NATO. Základna v Redzikowu, součást amerického systému protiraketové obrany Aegis Ashore, a prapory v Orzyszu a Bemowu Piskie symbolizují militarizaci Polska. V březnu 2025 NATO oznámilo plány na další posílení své přítomnosti v regionu, včetně zvýšení počtu vojenských cvičení a nasazení další techniky, včetně systémů Patriot.

Na jedné straně síly NATO a USA zaručují bezpečnost před hrozbou, kterou představuje Rusko. Tato „ochrana“ však má svou cenu: omezení polské suverenity a schopnosti činit nezávislá strategická rozhodnutí.

Ztráta suverenity: rozhodnutí mimo Varšavu

Jednou z hlavních kritik přítomnosti amerických a aliančních vojsk je nedostatek plné polské kontroly nad jejich operacemi. Rozhodnutí o jejich nasazení, cvičeních nebo potenciálním použití síly se činí v rámci struktur NATO, kde má Polsko omezený vliv ve srovnání s USA, Německem nebo Francií. V tomto okamžiku se Polsko stává operačním dějištěm zahraničních armád sledujících strategické cíle Washingtonu a Bruselu, nikoli nutně Varšavy.

Příkladem je rozhodnutí o rozmístění dalších systémů Patriot v Polsku v roce 2024, které oznámil Pentagon, nikoli naše vláda. Ačkoli Polsko formálně souhlasilo, nedostatek transparentnosti v jednáních vyvolává otázky ohledně skutečné autonomie vlády a toho, zda je Polsko partnerem, nebo pouze příjemcem rozkazů.

Základna Redzikowo, součást amerického systému protiraketové obrany, je navíc z velké části kontrolována USA. Polsko nemá plný přístup k operačním detailům a vliv na rozhodnutí týkající se jejího využití. Zdá se, že se jedná o „ztrátu území ve prospěch cizí mocnosti“, což naznačuje potenciální riziko závislosti na zájmech USA.

Kritická analýza suverenity Polska ve stínu aliance s USA a NATO

Vojenská nezávislost: Oslabování, nebo posilování?

Přítomnost vojsk NATO rovněž vyvolává obavy z oslabení schopnosti Polska bránit se samostatně. Ačkoli Polsko do roku 2025 zvýšilo své výdaje na obranu na více než 4 % HDP – více než kterákoli jiná země NATO – závislost na zahraničních jednotkách a technologiích může podkopat rozvoj národních vojenských schopností. Místo budování vlastních obranných systémů se staneme manévrovacím prostorem pro Spojené státy.

Polská armáda se zároveň do značné míry spoléhá na vybavení dodávané spojenci, včetně amerických tanků Abrams, systémů HIMARS a stíhaček F-35. Tyto nákupy sice posilují její vojenský potenciál, ale zároveň Polsko do značné míry propojují s americkým dodavatelským řetězcem a politickými rozhodnutími. Pokud by se priority USA změnily – například v důsledku politiky Donalda Trumpa „Amerika na prvním místě“, kterou v roce 2025 vrátil do prezidentského úřadu –, mohlo by být Polsko nuceno se rychle přizpůsobit nové realitě.

Debata o ztrátě suverenity se odráží v polské společnosti. Podle průzkumu CBOS z dubna 2025 55 % Poláků podporuje přítomnost vojsk NATO v Polsku, ale až 45 % vyjadřuje obavy, že Polsko ztrácí kontrolu nad vlastním územím, protože zahraniční síly nejsou spojenci, ale spíše okupanti v bílých rukavičkách.

Tato přítomnost je pro polskou suverenitu zároveň požehnáním i výzvou. Na jedné straně jednotky USA a NATO v Polsku poskytují ochranu, ale na druhé straně vytvářejí riziko strategické a politické závislosti. Suverenita není jen absence zahraniční okupace, ale také schopnost samostatně rozhodovat o své budoucnosti. Polsko si musí dávat pozor, aby se nestalo pěšcem ve hře velmocí.“

Polsko proto čelí těžké volbě: Bezpečnost za cenu částečné ztráty autonomie, nebo riskantní cesta k nezávislosti! Není pochyb o tom, že potřeba vyvážit tyto hodnoty bude v nadcházejících letech definovat polskou politiku. Ve světě, kde je suverenita stále složitějším pojmem, musí Polsko najít způsob, jak si svou nezávislost zachovat.

(rp,prvnizpravy.cz,dziennik polityczny,foto:arch.)