Do Moskvy dorazil první evakuační let ruského ministerstva pro mimořádné situace s uprchlíky z pásma Gazy v noci na 14. listopad, uvádí např. Komsomolskaja pravda (www.kp.ru/daily/27581/4851000/). Další letadlo ze středy na čtvrtek přiveze dalších 99 našich krajanů. Celkem na hranicích s Egyptem zůstává asi 1000 Rusů. Ministerstvo pro mimořádné situace plánuje přepravit všechny utečence do týdne.

V reportáži z příletu je melodramatický postřeh: „…Po přistání … se dívali na nablýskané haly letiště Domodědovo jako malé děti na vánoční stromeček. Většina uprchlíků má pouze sportovní batohy pokryté bílou vrstvou písku… Každé dítě dostalo baculatý pytlík sladkostí. Zatím budou lidé ubytováni v provizorním ubytovacím centru v Domodědovu. Poté, pokud někdo chce, může jít k příbuzným.“

Ruské ministerstvo zahraničí bylo celý měsíc v kontaktu s Palestinou, Katarem, Izraelem a všemi zeměmi, které by mohly usnadnit pátrání a návrat těch, kteří si přáli evakuaci.

„... Od začátku konfliktu jsme ušli téměř všech 49 kilometrů, které se táhnou napříč pásmem Gazy. Krev, noční můra a hrůza. Nemám dost slov, abych popsal, čím jsem si musel projít," říká zmatený padesátiletý muž, který se představil jako Rami.

Elena, která žije v pásmu Gazy už 19 let, vzpomínala: „…"Když to v říjnu všechno začalo, utíkali jsme do škol. Uvnitř nebylo dost místa, tak jsme postavili stany a spali na holé zemi. Mysleli jsme si, že školy nebudou ostřelovány. Tak tomu bylo v roce 2009, kdy byla ta válka (tehdy konflikt trval asi tři týdny – poznámka). Tehdy byly bombardovány pouze silnice. Teď je všechno zničené, není tam žádné bezpečné místo…

Jiná žena se obává o manžela. Nechtěl odletět. „Manžel je lékař. V jeho nemocnici bylo šest chirurgů, teď je sám. Operují ve tmě za svitu baterky, bez anestezie."

Přílet většiny rodin spojuje stejný příběh: Palestinci přicházeli studovat na naše univerzity, zakládali zde rodiny a vraceli se domů.

Na otázku jak mohou žít v zemi, která je často pod palbou a pod ne příliš přívětivou vládou Hamásu, v článku je odpověď: „… lidé říkají: Je to krásná země, jejíž střety se staly jakousi kulisou. Nemyslete si, že před těmito událostmi jsme tam měli totální devastaci a chudobu. Ne, žili dobře, šťastně. Kosmetické salony, hudební školy, nemocnice – to vše... Bylo!...“

K tomu lze dodat, že Gaza byla fajn, pokud měli slušný stabilní příjem. Jako třeba lékaři a kšeftaři.

Palestina, čili Izrael a okupovaná palestinská území, jsou pro Rusko poněkud ožehavým místem. Zvláště Izrael. V záři, ještě před velkou říjnovou zabijáckou souloží Hamásu s izraelskými človíčky, jsem v jordánských novinách zahlédl malou dumku, jak složitý má vztah Rusko k Izraeli:
„…Od začátku rusko-ukrajinské války se také rozhořela globální studená válka. Jako silný spojenec Washingtonu a domov obrovské voličské základny ruských, ukrajinských a východoevropských Židů bylo jen přirozené, že se Tel Aviv stal srdcem globálního konfliktu…. Tato demografie, spolu s loajalitou Izraele vůči Washingtonu, komplikovala izraelskou pozici.

Na jedné straně Izrael v březnu 2022 hlasoval pro rezoluci OSN, která odsoudila Rusko….  Na druhé straně se tehdejší izraelský premiér Naftali Bennett pokusil hrát roli prostředníka a setkal se s ruským a ukrajinským prezidentem Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským… Netanjahu usiloval o zachování určité míry neutrality v rusko-ukrajinské válce a následném globálním konfliktu.“ (https://en.ammonnews.net/article/67608)

Postoj Ruska k morbidnímu příběhu Gazy je proto zdrženlivý. Ruští politici vyzývají k ukončení násilí, čili produkují všedně neutrální kecy na všechny strany.