Můžete očekávat, že USA podniknou další kroky na cestě k protekcionismu, varuje 22. 4. 2024 novinářský veterán Urban C. Lehner.

„Prvních několik desetiletí po druhé světové válce Spojené státy prosazovaly volný obchod. Těžily z toho exportní sektory, jako je zemědělství. Mnozí ekonomové ji stále podporují. Velká část zbytku země na něj zatrpkla,“ shrnuje Lehner historii severoamerických ekonomicko – politických chyb způsobených honbou za ziskem, upozorňuje publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz na zajímavý severoamerický pohled na severoamerickou hospodářskou základnu.

Hlavní problém

Ekonomická logika volného obchodu spočívá v tom, že zboží by se mělo vyrábět tam, kde může být vyrobeno nejlevněji. V USA to znamenalo dlouhodobě, že tovární dělníci a technici a nižší manažéři přicházejí o práci. Sice dnes v rámci ekonomické války z USA již akcionáři nepřesouvají provozy do Číny, ale v menší míře využívají jiné jihoasijské státy, včetně Vietnamu.

Ekonomická válka USA se zaměřuje na Čínskou lidovou republiku: „„Kongresmani dbají na pobouření veřejnosti a dohody o volném obchodu už nepodporují. Prezidenti místo toho prosazují zvyšování cel a průmyslovou politiku. Tvůrci národně-bezpečnostní politiky mají z volného obchodu jiné obavy, které podněcuje možnost války o Tchaj-wan. …pokud by se to stalo, americký průmysl by byl pod velkým tlakem, aby udržel naši armádu zásobenou,“ upozorňuje Lehner.

Tchaj-Wan pro administrativu USA je lacinou záminkou pro počáteční (ekonomickou) fázi války proti Číně. Jedná se o nouzové opatření.

Když USA vyhrály druhou světovou válku, byly světovou výrobní velmocí – "arzenálem demokracie". USA už nemají takovou průmyslovou výhodu.

Lehner varuje: „Dnes je Čína světovou výrobní velmocí. USA nejsou tak pozadu za Čínou, jako bylo Japonsko za USA ve 40. letech, ale už to není arzenál demokracie. Dnes mají USA druhou největší výrobní ekonomiku na světě a jejich roční výrobní produkce ve výši 2,5 bilionu dolarů převyšuje všechny ekonomiky kromě sedmi nejsilnějších. Je však na vzdáleném druhém místě a jeho schopnost vybudovat dostatek nejdůležitějších "válečných nástrojů" je sporná.“

Velmi silná tři největší americká zpracovatelská odvětví jsou 1) chemický průmysl; 2) počítačové a elektronické výrobky; 3) potraviny, nápoje a tabákové výrobky.

V článku (www.dtnpf.com/agriculture/web) Lehner dále upozorňuje, že ve stavbě lodí jsou USA „neentitou“. Podle amerického námořního institutu má Čína téměř 47 % světového trhu, Jižní Korea je druhá s 29 % a Japonsko je třetí se 17 %. USA mají méně než 1 %. Spojeným státům trvá stavba letadlové lodi více než pět let.

V souvislosti s tím je zajímavý článek v Breaking Defense, z 24. dubna 2024, v němž šéf General Dynamics varoval, že plány námořnictva koupit ve fiskálním roce 2025 pouze jednu ponorku třídy Virginia nebudou mít na společnost krátkodobý dopad, ale varoval před dlouhodobými dopady, které může mít na pokročilé financování nákupu na dodavatelský řetězec společnosti. Čili jedna ponorka rovná se kšeft pro loďaře, ale i dodavatelské firmy. Námořnictvo a loďaři doufají, že ve válečném rozpočtu USA na rok 2025 bude také „pokročilé financování nákupu některých, ale ne všech dílů potřebných pro druhou ponorku.“

Ministerstvo války USA ve skutečnosti ani náhodou netrpí nedostatkem prostředků na zabíjení a ničení.

Rozpočet pro 3.světovou válku?

Připomeňme, že dlouhodobě USA mají doslova šílený válečnický rozpočet. V dubnu 2024 jsme se mohli dozvědět, že podle nové zprávy Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) stále USA zůstávají největším světovým válečnickým investorem. Loni (2023) USA vynaložily doslova šílených 916 miliard dolarů, což představuje meziroční nárůst o 2,3 procenta. Naproti tomu Ruská federace podle SIPRI vydala na zbrojení odhadovaných 109 miliard dolarů.

V článku Lehnera jsou některá z klasických klišé, např. že Čína získává zbraně pětkrát až šestkrát rychleji než USA. Umožnila by mu v konfliktu o Tchaj-wan jeho rozsáhlá výrobní infrastruktura překonat USA stejným způsobem, jakým USA ve druhé světové válce překonaly Japonsko a Německo?

Nebo: Čínský pokus o obsazení Tchaj-wanu silou by těžce otestoval americkou průmyslovou základnu. Válečné hry prováděné Centrem pro strategická a mezinárodní studia, naznačují, že USA by "pravděpodobně došla část munice – jako je přesně naváděná munice dlouhého doletu – za méně než jeden týden v konfliktu v Tchajwanském průlivu".

Nebo: „…širší eroze americké výroby znevýhodnila výrobce zbraní. Jen pro začátek, Čína vyrábí více než desetkrát více oceli než USA.“ Je to až komediální, vždyť výroba oceli nepředstavuje velmi důležitou položku.

Další zajímavý citát (Breaking Defense, 18. dubna 2024) uvádí v „exkluzivním úvodníku“ povídačky náměstka ministra námořnictva Erika K. Ravena, proč Kongres musí podpořit žádost o rozpočet na fiskální rok 2025: „„Musíme bránit mezinárodní řád založený na pravidlech, který se snaží udržet mír a prosperitu na celém světě, a nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je zajistit, aby americké námořnictvo zůstalo největším námořnictvem na světě…“

Co k tomu dodat?

Třeba, co se píše v Contemporary Southeast Asia Vol. 46/1 (April 2024) v článku „Porozumění domácím determinantům indonéské zajišťovací politiky vůči Spojeným státům a Číně“, kde je uvedeno: „… navzdory silným obranným vazbám se Spojenými státy, Indonésie nyní považuje Čínu za hlavního a zásadního ekonomického partnera, který pomáhá zemi a jejím vůdcům dosáhnout jejich rozvojových cílů.“