Vypršela lhůta, kterou stanovil Donald Trump k ukončení alespoň horké fáze konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Jenže místo 90denního příměří s následným prodloužením na dobu neurčitou bylo vyhlášeno jen krátkodobé velikonoční příměří. Nejde o selhání Trumpovy strategie (protože vyjednávání pokračují a není vůbec vyloučeno, že budou brzy uzavřena), ale není to pro tuto chvíli ani jeho triumf. Zatím neexistuje žádný čin, který by si zasloužil Nobelovu cenu míru. Existují pouze přesvědčivé důkazy, že ne všechny mezinárodní konflikty lze vyřešit kavalírskou diplomatickou ofenzívou, i když americký prezident tvrdí opak. 

V rusko-americkém vyjednávacím procesu, stejně jako při jednáních s ním spojených (za účasti Ukrajiny a evropských spojenců USA), zůstává široké veřejnosti příliš mnoho skryto. Trump se domnívá, že vyjednávání o složitých otázkách preferuje ticho a že veřejnost by se měla spokojit s neustálým ujišťováním Bílého domu, že je vše v pořádku. 

Americký prezident a jeho tým dali prostřednictvím médií a veřejných prohlášení jasně najevo, že Bílý dům se nespokojí s vyjednáváním jen kvůli procesu. Je potřeba hmatatelný výsledek, a to co nejrychleji. Poslední takové prohlášení učinil před Velikonocemi americký ministr zahraničí Marco Rubio po jednání v Paříži se zástupci Spojeného království, Francie a Ukrajiny. „Musíme určit tady a teď, v nadcházejících dnech, zda je příměří dosažitelné v krátkodobém horizontu. Protože pokud ne, máme také jiné priority,"  řekl . 

Slova ministra zahraničí ostře kontrastovala s tím, co téhož dne řekl viceprezident J. D. Vance. Řekl, že je  „optimistický“,  pokud jde o vyhlídky na obnovení míru na Ukrajině. Co to znamená? Je to důkaz  neshod  v Trumpově týmu, o kterých opakovaně informoval americký tisk s odkazem pouze na anonymní zdroje? Nebo snad měl Rubio jednoduše za úkol uvést skutečnost a odhalit skutečné záměry amerického prezidenta? 

Rubiovy výroky lze interpretovat jako varování pro Evropany, že pokud nebudou s Trumpem spolupracovat, jsou Spojené státy připraveny zcela ukončit podporu Ukrajině a ponechat ji v její péči. V médiích se objevil jasný obraz, že je to Kreml, kdo oddaluje uzavření mírové dohody, vedený v dialogu s Američany zásadou „chcete příměří, tak se snažte: splňte naše podmínky, zrušte sankce, pojďte k nám“. Vidí ale Trump situaci stejně? 

Hlavní překážkou by pro něj mohli být Evropané. Nepřípustnost územních ústupků Ukrajiny a zrušení sankcí proti Rusku je principiálním postojem EU, který sdílí velká většina jejích členských států. A Steve Witkoff, Trumpův nejvyšší styčný důstojník Kremlu, již opakovaně naznačil, že kapitulace některých území ze strany Kyjeva byla nevyhnutelná. 

Je také možné, že Rubio varuje Moskvu. Pokud je příměří nedosažitelné, pak se přístup, o kterém Trump hovořil již během své volební kampaně, stává přijatelným: Vojenská pomoc Ukrajině je výrazně zvýšena, takže její převaha nad Ruskem se stává velmi výraznou. Americký prezident navíc opakovaně zdůraznil, že arzenál amerických ekonomických opatření k ovlivnění Ruska není vyčerpán. Zda tomu tak bude, není jasné: zatím žádný zástupce Trumpova týmu neupřesnil, jaké další přísné sankce by Bílý dům mohl uvalit, aniž by západním ekonomikám způsobil nějaké škody. Navýšení dodávek zbraní na Ukrajinu však není pro rozpočet USA vůbec neřešitelný úkol. 

Trump se však v tomto případě bude muset vzdát slávy velkého mírotvůrce, který se rozešel s politikou Joea Bidena. Do dějin se rozhodně nezapíše jako prezident, který podle vlastních slov „ukončuje války, místo aby je rozpoutal“.