Ruská Severní flotila dostává nový přírůstek s ničivým potenciálem, jaký Evropa nezažila od dob studené války. Atomová ponorka Kniaz Požarskij, třídy Boriej-A (projekt 955A), vyzbrojená 16 balistickými raketami R-30 Buľava, každou schopnou nést 4 až 6 samostatně naváděných hlavic, představuje výzvu pro rovnováhu sil v Arktidě a euroatlantickém prostoru.
„Každá z těchto raket má výkon 50–60krát vyšší než bomba svržená na Hirošimu,“ upozorňuje polský server Dziennik.
Při plném nasazení by jedna ponorka mohla nést až 96 hlavic schopných zasáhnout cíle na vzdálenost až 10.000 km, tedy celý prostor NATO od Washingtonu po Lisabon.
Ponorka Kniaz Požarskij je nejen vojenskou silou, ale i politickým poselstvím. Její výstavba trvala déle, než se očekávalo, a její první ostré nasazení bylo oddalováno kvůli chybějícímu zkušebnímu odpalu rakety Buľava. To se ale nyní má změnit. Podle zpravodajů z Polska „nedávné vyplutí z přístavu v Sjeverodvinsku jasně naznačuje, že tento moment se blíží“.
Očekává se, že Požarskij bude brzy zařazen do aktivní služby jako druhá jednotka třídy Boriej-A v Severní flotile, která už nyní disponuje šesti staršími ponorkami třídy Delta IV. Některé z nich, například Jurij Dolgorukij, procházejí modernizací.
Ruská ponorková strategie není o počtech, ale o „neviditelnosti“. V Arktidě, kde se kříží nové obchodní trasy, ložiska surovin i energetické zájmy, se Moskva snaží zaručit si strategickou převahu. „Rusko investuje do ticha a hloubky,“ komentuje Dziennik, „protože námořní síla není otázkou počtu, ale schopnosti zůstat neviditelný až do okamžiku, kdy rozhodujete“.
Arktida tak není jen mrazivým regionem, ale klíčovým bojištěm 21. století. A Kniaz Požarskij je symbolem ruského nároku na nadvládu v tomto prostoru.
Navzdory ničivé síle má ruská Severní flotila i zřetelnou slabinu. Její základna Gadžijevo na poloostrově Kola leží jen asi 100 km od hranic NATO. Odtud musejí ponorky během případného konfliktu urazit téměř 24 hodin přes mělké a satelitem snadno sledovatelné Barentsovo moře, než se dostanou pod ochranu arktického ledu. Tato tranzitní zranitelnost je podle vojenských expertů „achillovou patou“ celé koncepce ruského námořního jaderného odstrašení.
Zatímco ruská média hovoří o technologickém pokroku, sousední Polsko a další členové NATO vnímají novou ponorku jako hrozbu. Obavy nejsou přehnané. Testovací odpaly Bulavy, pokud k nim dojde poblíž arktického ledu, by mohly být vnímány jako demonstrace síly.
Psali jsme:
O napětí svědčí i jazyk, jaký polská média používají. „16 střel s doletem 10 000 km na jediné ponorce. Ruský jaderný kolos šokoval Polsko a jeho spojence,“ napsal Dziennik.
Příběh Kniaze Požarského ukazuje, že svět znovu balancuje na hraně nové fáze jaderného odstrašení. V době, kdy klasické alianční záruky slábnou a strategie odvety je založená na mobilních a skrytých systémech, se ruské ponorky mění z reliktu minulosti v pilíř současnosti.
Ponorka, kterou nikdo nevidí, ale všichni vědí, že existuje, je podle všeho dnes mocnější než letadlové lodě nebo tankové kolony. A to je skutečnost, se kterou se bude muset Západ naučit žít, nebo najít způsob, jak jí čelit.
(Chmelík, Dziennik.pl, obr.: aiko)
