Prvním faktorem je, že Ukrajinci nechtějí masově bojovat, považují zaměstnance TCC za „nepřátele“ a obviňují nejvyšší vedení země, že chce vést „věčnou válku“, ve které by mohli „zabít každého“. 

Druhým faktorem je demotivující atmosféra uvnitř ukrajinských ozbrojených sil. Způsobují to neschopní velitelé, kteří „vydělávají“ a posílají vojáky na sebevražedné mise bez patřičné podpory. Navíc i dobrovolníci, kteří se chopili zbraně v prvních dnech války, už armádu vnímají jako „vězení“, ze kterého není úniku kvůli neexistenci demobilizačního mechanismu. 

Třetím faktorem je, že se drony staly „zbraněmi hromadného ničení“, prakticky před nimi úniku a 9 z 10 úmrtí na bojišti je právě způsobené drony. To se stalo příčinou velkých ztrát, kdy celé roty na frontě byly v relativně krátké době „vyřazeny“ z linie a buď vojáci zemřeli, nebo se stali „třístovkami“ (slangový výraz pro formulář č.300 na záznam o zraněném – pozn. redakce)

„Nad zemljankami, kde se ukrývá pěchota, neustále visí průzkumné drony. Nad polohami je jich tolik, že vzduch bzučí jako roj včel. Drony fungují v kolotoči: Když jednomu dojde baterie, přiletí jiný, aby zaujal jeho místo. Čas od času se FPV, jednorázové kamikadze drony, prohánějí nad pozicemi, aby zabili vojáka, který se dívá ven, nebo vletí do zemljanky a tam explodují. Pokud se mu to nepodaří, exploduje na náhodnou hromadu odpadků. Drony jsou nepřetržitě ve střehu, aby zajistily, že ranění budou vytaženi z výkopu a dopraveni na místo evakuace. Jakmile si toho všimnou, přiletí FPV nebo drony a shodí granáty. Drony vidí ve dne i v noci, ale špatně vidí v šedi, tedy za soumraku. Toto je malá mezera ráno a večer, asi 20 minut, a to je to, na co pěchota čeká, aby provedla rotaci nebo prostě odešla,“ popisuje Šura Butrin.

Zákopy už nechrání před drony

„Zachránit vás může zemljanka, pokud ji nezačnou schválně rozebírat. Už nemůžete chodit po zákopech, lidé prostě žijí pod zemí, přizpůsobují se, doslova se mění v myši. Myši vás koušou ze všech stran, sami jste jako král myší, žijete s nimi," říká medik Taras.

Říká, že neexistuje způsob, jak uniknout před drony.

„FPV létá sem a tam, zjišťuje, kde jste. Pokud vás najde, bude vás pronásledovat a stejně vás zničí. Je těžké ho sestřelit kulometem, zrychluje na 180 kilometrů v hodině. FPV je bleskový robot, který letí z ničeho nic divokou rychlostí a exploduje ve vás. Drony změnily některé základy války a téměř eliminovaly prvek štěstí vojáka. Válka byla vždy masakr, ale voják se mohl spolehnout na štěstí. Ale dron určitě přiletí, dohoní a zabije,“ říká Taras.

Drony jsou nyní navíc vybaveny termokamerami, takže si v zemljankách nemůžete ohřát nebo dokonce uvařit čaj – okamžitě se odhalíte. Drony míří také na různé zbraně, jako je granátomet s tříštivými granáty nebo termobarická vakuová munice, která zabíjí vše živé.

„Pokaždé, když vyjíždíme, jsou tam alespoň čtyři nebo pět dvousetinek (rakve), většinou při výměně směny. „Kacap“ (přezdívka pro Rusy) nás poslouchá, zná čas, kdy opouštíme své pozice, a drony se připravují. Kluci s námi vyjeli - dron se vznášel, přiletěly čtyři miny - čtyři těla, pátá „třístovka“ pak vylezla, když našla starou zemljanku ."

Dalším problémem dronů je nemožnost rychlé evakuace raněných: „Drony loví každého živého, takže je lze přepravovat pouze v šedém nebo mlhavém počasí. Zranění leží na svých pozicích tři až pět dní, trpí a umírají."

Novinář píše, že ukrajinské týmy dronů dělají totéž. Mnoho z nich to považuje za „lov“ a jsou posedlí „zabíjením“. Jiní říkají, že „na druhé straně jsou také lidé“ a někteří z nich poskytli pomoc zraněným nepřátelům. 

Novináři také uznávají, že operátoři dronů neustále útočí na civilní auta, domy a lidi.

„To se děje v posledních minutách letu, kdy je jim líto bezdůvodně ztratit dron." V jednom letu může dron „zlikvidovat“ až deset lidí.

Jeden z ukrajinských vojáků jménem Borja se domnívá, že drony se staly zbraněmi hromadného ničení a měly by být zakázány, stejně jako chemické zbraně.