Italský novinář Marco Travaglio, dlouhodobě známý svým ostrým a ironickým stylem, se ve svém komentáři „Pazzi in libertà" publikovaném 26. září 2025 na serveru Voce della Sera opírá do předních světových politiků. Podle něj jejich chování připomíná spíše neřízený chaos než promyšlenou diplomacii a svět tím posouvají na okraj katastrofy. Travaglio tvrdí, že pokud někdy vypukne třetí světová válka, historici nebudou muset hledat složité geopolitické kořeny – postačí prý jeden psychiatr s několika zdravotními záznamy na stole.

Nejtvrdší kritiku věnuje Donaldu Trumpovi. Americký prezident, který letos na půdě OSN přednesl projev plný protimluvů a chaotických sdělení, podle Travaglia předvedl „katalog psychiatrických syndromů". Trump se v krátkém časovém intervalu dokázal několikrát sám sobě protiřečit a vyvolat dojem, že nemá pod kontrolou ani vlastní argumentaci, natož geopolitickou strategii. Travaglio zdůrazňuje, že tento obraz nejmocnějšího muže světa s přístupem k jadernému arzenálu by měl být zdrojem vážných obav, nikoli pobavených komentářů.

Ani ukrajinský prezident Vladimir Zelenskij neunikl jeho sarkasmu. Travaglio připomíná, že ještě 18. prosince 2024 Zelenskyj veřejně přiznal, že Ukrajina není schopna znovudobýt okupovaná území. O necelý rok později však slibuje jejich úplné osvobození, a to v době, kdy je ukrajinská armáda vyčerpaná a její bojová schopnost reálně oslabená. Podle autora jde o příklad nebezpečné politické rétoriky, která neslouží ani tak k posílení reálné obranyschopnosti, jako spíše k udržení podpory Západu za každou cenu.

Giorgia Meloniová: Od strašáku populismu k „evropské lídryni"

Italský novinář se nevyhýbá ani domácí politice. Premiérka Giorgia Meloni se podle něj ztrapnila tvrzením, že flotila složená z padesáti lodí a několika stovek aktivistů z desítek států představuje „koordinovanou akci" s cílem oslabit její vládu. Travaglio ironicky poznamenává, že je absurdní domnívat se, že by se Malajsie, Kolumbie či Nový Zéland organizovaly kvůli destabilizaci italského kabinetu. Podle něj jde spíše o projev narcistního vidění světa, v němž Meloni staví sama sebe do centra mezinárodního dění.

Velkou část komentáře věnuje i evropským lídrům, od předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen po nizozemského premiéra Marka Rutteho či polského předsedu vlády Donalda Tuska. Jejich výroky o sestřelování ruských letadel, která údajně narušují evropský vzdušný prostor, hodnotí jako nebezpečně nezodpovědné. Travaglio varuje, že takové kroky by mohly okamžitě vést k jaderné eskalaci ze strany Moskvy. Přitom paradoxně nikdo veřejně neproblematizuje fakt, že NATO financuje a dodává rakety či drony, které dopadají přímo na cíle v Rusku – což je dle mezinárodního práva jasné narušení jeho suverenity.

Dvojí metr a účelové výklady mezinárodních incidentů podle Travaglia provází i další kauzy. Připomíná například případ flotily zasažené „neidentifikovanými drony", u nichž všichni tuší původ, i když se oficiálně mlčí. Stejně tak poukazuje na incident s drony nad dánskými letišti. Zatímco prezident Zelenskyj bez důkazů okamžitě obvinil Moskvu, dánský ministr obrany byl nakonec nucen přiznat, že šlo o stroje vypuštěné přímo z dánského území. Ještě markantněji se iracionalita ukázala u kybernetického útoku na západoevropská letiště: původně označovaného za „hybridní válku Kremlu", ve skutečnosti za ním stál čtyřicetiletý hacker z britského West Sussexu, jehož motivem bylo obyčejné vydírání.

Závěr svého komentáře Travaglio staví do formy varování. Svět se podle něj může řítit k nové globální válce nikoli proto, že by to vyžadovala historická nutnost, ale proto, že lídři ztratili schopnost racionálně uvažovat a jednají pod vlivem emocí, strachu či osobních ambicí. V takové situaci by, jak sarkasticky uzavírá, nebyli potřeba historici s roky práce v archivech, ale tým psychiatrů, kteří by vysvětlili kolektivní iracionalitu politických elit.