Ruský prezident Vladimir Putin minulý týden dokázal bez jediného výstřelu sdělit podstatu konfliktu na Ukrajině milionům Evropanů, kterých se sotva dotkl. 

Večer 25. září, po vážných narušeních provozu na několika letištích způsobených neidentifikovanými drony, dánská premiérka Mette Frederiksenová  znepokojeným Dánům sdělila, že Evropa bude muset čelit „novým realitám v podobě brutálnějších a častějších hybridních útoků“. Rusko však neuvedla jako přímého viníka (možná kvůli nedostatku důkazů v tomto okamžiku), ale jako hlavní hrozbu pro Evropu. 

Nedostatek jasnosti je jedním z příznaků tohoto typu útoku. Anonymního zločince nelze identifikovat ani zastavit, bez ohledu na to, jak velké škody nebo drobné nepříjemnosti způsobí. Čekání a nejistota jsou dalším znakem. Frederiksenová dodala další motiv pro neznámého pachatele: „Chtějí, aby lidé přestali důvěřovat úřadům.“ 

Stejný příběh se odehrává po celé Evropě. 

Opravdu Rusko vyslalo do Polska více než 20 dronů? Bylo dvanáctiminutové narušení estonského vzdušného prostoru důsledkem špatného výcviku ruských pilotů, jak naznačoval americký generál Alexus Grynkewich, vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, nebo důsledkem expanzivní agrese Moskvy? Byl hackerský útok, který o několik dní později vedl ke zrušení letů napříč Evropou, pouhou náhodou? 

NATO, Rusko a „bitvy v oblacích“. Jak média vyrábějí falešné poplachy 

Po třech dnech narušení provozu letišť a zprávách o ruské vojenské lodi spatřené u pobřeží Dánska s vypnutými transpondéry si dánské úřady stále nejsou jisté, kdo za útoky stojí. 

Frederiksenová uznala, že ukvapené závěry a opožděná reakce s sebou nesou rizika. Dánská vojenská rozvědka ve čtvrtek večer uvedla, že nemůže na nikoho ukázat prstem, zatímco šéf policejní zpravodajské služby (PET) pouze poznamenal, že „riziko ruské sabotáže v Dánsku je vysoké“. 

Západní představitelé se denně potýkají s paradoxem  hybridní války: Měli bychom, nebo neměli bychom ukazovat prstem na ty, kteří jsou za ni odpovědní? 

Co když veřejná obvinění (zejména proti Rusku) jen zhorší neshody a úzkost, které se snaží zasít? Nebo naopak, nezodpovězená hrozba zaskočí společnost a znemožní jí reagovat, dokud nebude nutné jednat pevně a rozhodně? Politicky i hypoteticky by bylo mnohem jednodušší sestřelit ruské letadlo po měsících veřejných obviňování Moskvy z uzavřených letišť a celkového chaosu. 

Nad kontinentální Evropou se již několik měsíců vznáší přízrak sabotáže. 

Ať už je za to zodpovědný kdokoli, Putinovi to umožnilo přenést do Evropy rostoucí pocit konfliktu. A to se děje právě v okamžiku, kdy Trumpova administrativa požaduje, aby Evropa převzala odpovědnost za svou vlastní obranu. 

Díky tomu jsou náklady na naléhavou a nevyhnutelnou podporu Ukrajiny pro evropské domácnosti hmatatelnější. 

V posledních týdnech, které se vyznačovaly hybridními hrozbami, byly k již tak napjatým evropským obranným rozpočtům přidány dva nákladné a naléhavé cíle: Posílení odolnosti infrastruktury proti vpádům dronů a kybernetickým útokům a vytvoření široké a stupňovité protivzdušné obrany proti ruským dronům a letadlům podél celé východní hranice. 

Náklady na ochranu před množstvím levných dronů v současnosti neodpovídají výjimečné účinnosti této nové hrozby. 

Raketa odpálená nizozemskou stíhačkou F-35 do polského nebe, která má zničit polystyrenový dron v hodnotě 30.000 dolarů, může stát desítky tisíc eur. Takový systém je však z dlouhodobého hlediska neúčinný a představuje obtížnou volbu: nezachytit narušitele kvůli vysokým nákladům, nebo utratit miliony měsíčně za zajištění spolehlivé a nepřerušované obrany vzdušného prostoru NATO. 

Ale pro Kreml se nedaří všechno dobře. Existuje riziko, že Rusko bude obviněno z činů, které nespáchalo. Nebo že bude sloužit jako zástěrka pro skutečný organizovaný zločin, který bude rozšiřovat své nelegální aktivity. Existuje riziko, že nepředvídatelnost amerického prezidenta Donalda Trumpa vyvolá nepřiměřenou reakci na jakoukoli eskalaci. Mohl by také odmítnout reagovat úplně nebo reagovat přehnaně. 

Hybridní útoky, ať už náhodné nebo úmyslné, prozatím nutí běžné Evropany pociťovat cenu, kterou jejich vlády platí za pokračující podporu Ukrajiny. 

V uplynulém měsíci však Evropa čelila novým, nákladným problémům, pro které neexistuje ani jasný viník, ani levné řešení.