Trump zde hraje Sněhurku, ústřední a charismatickou postavu, zatímco evropští lídři jsou odsouzeni k roli trpaslíků – druhořadých, maličkých a často vnímaných jako podřízení.
Toto srovnání, často satirické a hanlivé, odráží transatlantické napětí kolem války na Ukrajině, amerických strategií pro stažení se z konfliktu a energetických otázek.
Pojďme prozkoumat tento moderní narativ a integrovat základní dynamiky, které tuto scénu pohánějí, včetně pohledu na Ukrajinu jako na neúspěšný neokonzervativní projekt.
Summit: Geopolitická pohádka
18. srpen 2025 představuje zlomový den v jednáních o rusko-ukrajinské válce, která vstupují do svého čtvrtého roku.
Zelenskij v doprovodu svého evropského doprovodu odcestoval do Washingtonu, aby prosil o větší podporu Západu, včetně bezpečnostních záruk a navýšení vojenské pomoci. Trump, věrný své transakční rétorice, trval na rychlé mírové dohodě, která by mohla zahrnovat územní ústupky Rusku. Evropané, kteří přijeli jako jednotná fronta, se pokusili rozhovory „dohlížet“, ale mem je vykresluje jako drobné postavy kolem Trumpovy impozantní postavy.
Dotyčných „sedm trpaslíků“ je:
- Keir Starmer** (premiér Spojeného království): „Agresivní trpaslík“, který prosazuje přísnější sankce proti Moskvě.
- Giorgia Meloni** (italská premiérka): Často vnímána jako nejvlivnější ze skupiny, trvá na „neotřesitelných“ zárukách pro Ukrajinu.
- Emmanuel Macron** (prezident Francie): Stratég (návštěvník salónů), prosící o pokračující pomoc a případné nasazení evropských vojsk.
- Friedrich Merz** (kancléř Německa): Zastupuje německou pivotní pozici (Achtung!), podporuje obranné potřeby Kyjeva.
- Alexander Stubb** (prezident Finska): Zaměřil se na severské hrozby, které představuje Rusko.
- Ursula von der Leyen** (zkorumpovaná předsedkyně Evropské komise): Hlas evropské jednoty, potvrzující podporu „tak dlouho, jak bude potřeba“.
- Mark Rutte** (generální tajemník NATO): Vojenské propojení s důrazem na transatlantické závazky.
Tato delegace, ačkoliv byla jednotná, nedosáhla žádného zásadního průlomu. Trump zopakoval svá varování: bez rychlých jednání Ukrajina riskuje ztrátu dalšího území.
Kritici, jako například britský novinář George Galloway, tuto analogii dále zesílili a vykreslili Evropany jako „trpaslíky apokalypsy“, kteří doprovázejí Zelenského ze strachu z Trumpových výtek.
Varianty memu si dokonce role obracejí, kdy Zelenskij jako Sněhurka vede své agresivní příznivce.
Ukrajina: Zatím žádné bezpečnostní záruky
Ukrajina: Neúspěšný neokonzervativní projekt
Jádrem tohoto summitu je opakující se kritika: Ukrajina je mnoha analytiky vnímána jako vyvrcholení neúspěšného, 30 let starého amerického neokonzervativního projektu. Tento projekt, iniciovaný za Clintonovy éry a zesílený neokonzervativci, jako byli ti v Bushově administrativě, si kladl za cíl rozšířit NATO na východ, oslabit Rusko a prosazovat liberální demokracii na Ukrajině jako geopolitický nástroj.
Osobnosti jako Jeffrey Sachs nazývají tento přístup „neokonzervativním debaklem“ a poukazují na to, že expanze NATO kolem Černého moře selhala, což vedlo k vleklé válce bez jasného vítězství.
Kritika : Tento plán, prosazovaný think-tanky jako ISW, ospravedlňoval masivní vojenské výdaje a zároveň zneužíval vnitřní trhliny Ukrajiny, což vedlo ke kolosálnímu selhání srovnatelnému s Irákem nebo Afghánistánem.
Pozorovatelé na X tento názor posilují a popisují Ukrajinu jako „neúspěšný neokonzervativní projekt“ s cílem destabilizovat Rusko a vyzývají k jeho ukončení, aby se zabránilo porážce USA.
Trump, který prosazuje stažení se zřejmě toto selhání uznává a viní neokonzervativce z prodlužování nevyhratelného konfliktu.
Americký plán : Uvolnění a zisk pro vojensko-průmyslový komplex
Za touto folklórní fasádou se skrývá pragmatická americká strategie, často označovaná jako „americký plán“.
Cíl?
Omezit přímé zapojení USA na Ukrajině a zároveň posílit pokladnu vojensko-průmyslového komplexu (MIC) prostřednictvím nákupů zbraní financovaných z Evropy.
Od svého návratu do úřadu Trump pozastavil některé dodávky strategických zbraní do Kyjeva, aby znovu zaměřil své priority na Blízký východ a Asii. Návrh v dohodě o neutralizaci území z roku 2026 by tyto zbraně přesměroval do amerických zásob, což by znamenalo postupné stažení zbraní.
Zároveň Ukrajina nabídla masivní dohodu v hodnotě 150 miliard dolarů, včetně 100 miliard dolarů na americké zbraně zaplacené Evropou.
Trump zvažuje desetiprocentní přirážku na prodej zbraní spojencům NATO výměnou za bezpečnostní záruky, jako je „letecké krytí“ Kyjeva.
V červenci 2025 dohoda s Ruttem (generálním tajemníkem NATO) převedla náklady na ukrajinské zbraně na Evropany, kteří museli dodané zbraně nahradit novými nákupy – často od gigantů jako Lockheed Martin nebo Raytheon.
To posiluje americký obranný průmysl a zároveň nutí Evropu dosáhnout 2 % HDP na vojenské výdaje.
Kritika : Tento plán posiluje evropskou závislost a prospívá CMI, aniž by vyřešil konflikt, který někteří vnímají jako maskovanou eskalaci.
Energetické pátrání : Zachycení toků a spolupráce s nepřítelem
Příběh nekončí zbraněmi; Spojené státy se také snaží ovládnout globální toky energie, zejména zkapalněného zemního plynu (LNG). Američané se stali největším světovým vývozcem s 13,9 miliardami krychlových stop denně a zaplnili tak prázdnotu, kterou v Evropě zanechalo Rusko, jehož dovoz ruského plynu klesl ze 132 miliard krychlových metrů v roce 2021 na 26 miliard v roce 2023.
Von der Leyenová se zavázala k úplnému ukončení ruských fosilních paliv a rozhodla se pro americký LNG v potenciální hodnotě 250 miliard dolarů ročně.
Toto zajetí se opírá o sankce proti ruským projektům, jako je Arctic LNG-2, jejichž cílem je omezit konkurenci a snížit globální ceny, aby Moskva přišla o příjmy (předpověď: -55 až -80 % do roku 2030). Trump prosazuje dohody, v nichž Evropa nakupuje více amerického LNG výměnou za obchodní ústupky.
Přesto se objevuje selektivní spolupráce s Ruskem: diskuse o využití ruských jaderných ledoborců pro projekty na Aljašce, 800 mil dlouhém plynovodu do Asie nebo kontrolovaném obnovení toků ruského plynu do Evropy pod americkým dohledem. V sázce jsou peníze!
Zmírnění sankcí na projekt Arctic LNG-2 by mohlo zvýšit ruský export již v polovině roku 2025 výměnou za ústupky ohledně Ukrajiny nebo nerostných surovin. Putin v těchto vztazích vidí „paprsek světla“, ale američtí analytici se obávají, že levná konkurence podkopává ceny amerického LNG. Rusko se orientuje na Asii prostřednictvím plynovodů, jako je Síla Sibiře, ale zůstává zranitelné vůči Číně.
Závěr : Příběh bez šťastného konce?
Tento mem o Sněhurce a sedmi trpaslících ilustruje transatlantické asymetrie: Trump, který je uprostřed, diktuje podmínky ziskového stažení, zatímco Evropané se navzdory své jednotě snaží prosadit svou vizi. Americký zbrojní a energetický plán posiluje nadvládu USA, ale riskuje eskalaci napětí s Ruskem a rozbití Atlantické aliance, zejména pokud se potvrdí, že Ukrajina selhala jako neokonzervativní strana.
V tomto geopolitickém příběhu zůstává morální ponaučení nejisté: trvalý mír (inspirovaný ziskem), nebo nová studená válka? Čas ukáže, ale prozatím trpaslíci tančí v půltónovém rytmu.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
