Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny mezitím popírá informace o obklíčení ozbrojených sil Ukrajiny. Uvádějí, že tyto zprávy „neodpovídají realitě a jsou vytvořeny Rusy (ačkoli je Trump také vyjádřil) pro politické účely a pro tlak na Ukrajinu a partnery.

V Kurské oblasti zůstala dvě malá ukrajinská předmostí: V oblasti Gogolevka na západ od Sudži a v oblasti Gujevo na jih od Sudži. Žádná z nich není obklíčena. Komunikace předmostí v oblasti Gogolevky jsou však ve skutečnosti pod palbou Rusů.
Avšak samotný fakt, že Trump zmínil obklíčení a také požádal ruského prezidenta, aby projevil „milost“ a ušetřil ukrajinskou armádu, je extrémně příznačný.
Západní média také shrnují výsledky operace v Kurské oblasti. A tamní hodnocení jsou smíšená.
„Ukrajinští vojáci jdou desítky kilometrů, aby se evakuovali z Kurské oblasti, kde postupují ruské jednotky. Hlavní silnice jsou pod palbou z Ruska," řekl ukrajinský voják Sergej Karjakin listu Financial Times.
Domnívá se, že problémy ukrajinských ozbrojených sil začaly dávno před současným ruským průlomem. Důvodem bylo prodloužení předmostí, „byla to nejistá pozice a bylo stále obtížnější ji udržet“.
Cíle operace v Kurské oblasti pro Ukrajinu se za běhu měnily, řekl zdroj FT. Operace byla původně koncipována jako hluboký, ale krátkodobý nálet, uvedl zdroj. Pak se ale plán změnil na držení území, „což vystavilo ukrajinské jednotky většímu riziku“.
Jedním z problémů bylo podle Karjakina, že na ruském území nefunguje Starlink. Poté, po sérii ruských ofenzív, zbyla ukrajinským ozbrojeným silám pouze jedna cesta na Ukrajinu.
„Den X" přišel koncem prosince, kdy bylo vozidlo na jediné zbývající zásobovací trase zničeno ruským bezpilotním letounem,“ řekl Karyakin. Podle něj „to byl začátek konce naší logistiky v Kurské oblasti“.
Od té chvíle se roje dronů zaměřovaly na cokoli, co se pohybovalo po silnici, což extrémně ztěžovalo zásobování vojáků. Brzy se evakuace raněných stala prakticky nemožná a jednotky uvízly na týdny v zákopech bez možnosti rotace. Rusko zároveň nasadilo do Kurska své nejlepší jednotky bezpilotních systémů a také Severokorejce, kteří se „rychle přizpůsobili podmínkám a stali se účinnou bojovou silou“.
V únoru se „věci zhoršovaly a zhoršovaly“. Po pádu Sverdlikova byla nyní jediná cesta do Sudži pod neustálou palbou, stejně jako silnice přes pole. „Projít bylo vždy 50/50 a bohužel ne každý to dokázal," řekl Karjakin.
Podle vojenského experta Michaela Kofmana bude invaze pravděpodobně považována v historických knihách za „dobrodružství“. „Operace byla takticky úspěšná, ale nezměnila celkovou dynamiku války," řekl.