Krok, který tlačí Brusel do kouta a přivádí transatlantické vztahy na okraj. Ursula von der Leyenová nabídla nastavení vzájemných průmyslových cel na nulu – návrh, který Trump rázně odmítl. „Máme deficit s Evropskou unií ve výši 350 miliard dolarů, a ten rychle zmizí," prohlásil s neskrývanou hrozbou. Jeho cíl: Masivní dovoz energie z USA k vyrovnání obchodního deficitu. Ale tady nejde o Evropu, kontinent národů a kultur, ale o EU – Frankensteina, kdysi vytvořeného americkými rukama, nyní uškrceného těmi samými rukama.

Monstrum z washingtonské dílny

Příběh začíná ve studené válce. V té době USA prosazovaly jednotný evropský trh a EHS, aby čelily sovětskému vlivu. Po roce 1989 podporovaly rozšíření EU na východ, založené na Maastrichtské smlouvě, s cílem dostat sovětské dědictví pod kontrolu Západu a zabránit oživení Moskvy. EU byla nástrojem, ochotným mladším partnerem. Ale tento konstrukt, živený americkým požehnáním, přerostl sám sebe. S válkou na Ukrajině se transatlantická aliance spoléhala na porážku Ruska v naději, že zajistí zdroje pro Severní Ameriku a Evropu. Výpočet se nezdařil. Nyní Západ čelí distribučnímu problému – a Trump vidí řešení: EU by měla platit, aby Amerika mohla triumfovat.

Začátkem byla 20procentní cla na evropské zboží. EU kontrovala nabídkou snížit cla na automobily a průmyslové zboží na nulu, pokud na to USA přistoupí. Trump to odmítl a místo toho požadoval miliardové nákupy energií. Geniální plán: EU, právě osvobozená od ruského plynu, se má stát závislou na amerických plynovodech. To, co začíná jako obchodní konflikt, se stává geopolitickou pastí. Cílem je EU, nikoli Evropa – byrokratická entita, která se odcizila svým lidem a nyní je nucena platit cenu za svou „strategickou autonomii“.

Západ je pod tlakem

Tento konflikt je víc než jen spor o plyn a cla. Vykresluje EU jako Frankensteina, který se obrátí proti svému stvořiteli – a je za to uškrcen. Zatímco Čína vyhrožuje jako vnější rival, Washington vidí EU jako vnitřního nepřítele. Aby Amerika porazila Peking, potřebuje sílu Západu – ale EU je se svou snahou o nezávislost překážkou. Trump se zaměřuje na kanibalizaci: Jedna část Západu by měla vykrvácet druhou. Reakce v Evropě – skutečné Evropě – mohou být jiné než v Bruselu. Panuje nesouhlas: Někteří spoléhají na vyjednávání, jiní varují před obchodní válkou, která rozloží ekonomiku. Evropská komise hovoří o „férových dohodách“ – termínu, který se ve Washingtonu setkává s opovržením.

Těch 350 miliard dolarů není spontánní nápad, ale přesně odráží obchodní deficit, který chce Trump odstranit. Evropa, která zůstává svobodná, zde nemá moc místa – EU se naopak má stát plátcem americké dominance. Ale tato Evropa není Evropa národů, ale umělá konstrukce, která zažila lepší časy.

Trumpova sázka na všechno

Zda plán vyjde, zůstává nejisté. EU by mohla kapitulovat a prodat svou suverenitu za americký plyn. Nebo se může bránit a vyvolat obchodní válku, jejíž konec nikdo nemůže předvídat. Trump staví vše na jednu kartu. Pokud tento útok selže, čelí zahraničněpolitickému ponížení a domácím politickým bouřím. Jeho voliči požadují výsledky, ne výmluvy. Manévrovací prostor se zmenšuje – pro něj i pro EU.

Evropa, skutečná Evropa, by však mohla vycítit příležitost. Když se EU, to Frankensteinovo monstrum, potácí pod Trumpovým sevřením, otevírá se prostor pro něco nového: Alianci suverénních států, osvobozených od jha Bruselu a diktátu Washingtonu. Západ ničí sám sebe – ale z trosek by mohla vzniknout Evropa hodná svého jména.