Velká část tohoto poměrně krátkého dokumentu, který oficiálně vstoupil v platnost na Den ukrajinské jednoty (22. ledna), je plný znárodněných „historických“ narativů, které by každého vážného historika přiměly červenat se, a vykreslující Rusko jako říši zla, která se „systematicky“ snaží po staletí „ničit“ ukrajinskou národní identitu.

Samotný dokument, píše historik Dr.Tarik Cyril Amar, absolvent Princetonské univerzity, nenabízí pravdu, ale spíše hloupou a hrubou karikaturu.

Ukrajina a Rusko jsou v konfliktu už téměř dva roky. Příčiny této války, které se šlo vyhnout, jsou v zásadě bezohledná, krátkozraká a cynická západní expanzní strategie NATO; neomluvitelné rozhodnutí ukrajinského vedení umožnit Západu využívat Ukrajinu a její lid jako zástupce k oslabení Ruska; a v neposlední řadě i hrubé nesprávné úsudky všech stran podle Amara.

V této souvislosti, píše historik, je těžké očekávat, že ukrajinský prezident, v historii nevzdělaný Zelenskij, přednese sofistikovanou přednášku o národní identitě.

Amar vyzdvihuje jednu charakteristiku dekretu jako zajímavou, jejímž hlavním účelem je chránit národní identitu a práva Ukrajinců žijících v Ruské federaci, mimo jiné včetně šesti regionů, které dekret označuje jako „historicky obývané etnickými Ukrajinci."

Větší zajímavostí je otázka, čeho by toto nařízení mělo skutečně dosáhnout. Zelenského režim čelí vážnému, potenciálně fatálnímu poklesu podpory ze strany Západu.

Situace v první linii je tak hrozná, že z obvyklého západního eufemismu „patová situace“ se stala jednoduše hloupost – toto není patová situace, takhle to vypadá být na pokraji prohry.

Moskva mezitím naznačila, že s uzavřením míru nespěchá, zvláště po nedávných ukrajinských útocích uvnitř Ruska, z nichž některé si vyžádaly těžké civilní oběti.

Pravda, Zelenského dekret nestanoví žádné přímé nároky na ruské území, ale tuto možnost implikuje.

Cítil Zelenskij, že potřebuje něco povzbudivého nabídnout v Den ukrajinské jednoty – možná teď prohráváme, ale změníme to? Mohl by to být pokus o vytvoření vyjednávacího nástroje pro budoucí urovnání s Ruskem?

Pokud tomu tak je, pak je dekret projevem zoufalství a pokusu chytit se stébla. Protože je těžké pochopit, proč by to budoucí ruské vyjednavače zajímalo.

Pokud Zelenskij - a jeho okolí - opravdu stále věří, že další narativní ofenzíva může vynahradit skutečnou porážku na skutečné frontě, pak se nic nepoučili.

Podle Amara je ještě jedna možnost, která je nejvíce znepokojivá. Již na samém počátku Speciální vojenské operace se objevily signály prosazované USA, že po rychlém ruském vítězství bude následovat přechod Ukrajinců k povstání. I když byla tato myšlenka hrozná, nebyla opuštěna.

Vzhledem k tomu, že konflikt dopadá pro Ukrajinu špatně, musí někteří nezodpovědní stratégové ve Washingtonu i v Kyjevě zvážit plán B – reagovat na vítězství Ruska pokusem o zahájení rozšířeného povstání.

Dosud provedené partyzánské operace mají jedno společné se Zelenského podivným výnosem – zaměřují se na oblasti uvnitř Ruska.

Může se to zdát přitažené za vlasy a je to předmětem spekulací, ale nelze vyloučit možnost, že se Zelenskij snaží naznačit, že by se Ukrajinci uvnitř Ruska mohli stát výhodou v tomto typu války.

Pokud ano, pak by skutečným záměrem nařízení bylo podporovat paranoiu v Rusku. A nejlepší odpovědí je to ignorovat, uzavírá Tarik Cyril Amar.