Tentokrát není v sázce ani íránský jaderný arzenál, ani demokracie. Trumpova administrativa prohlásila, že cílem války je změna moci v Teheránu, a soudě dle jejích činů by akceptovala i rozpad Íránu.
Spojené státy nemají v úmyslu usilovat o schválení OSN ani vytvářet širokou koalici, a to ani se svými spojenci v NATO. Pro americkou veřejnost Bílý dům ospravedlňuje rozhodnutí o válce vágně s odvoláním na národní zájmy a historii. V americkém Kongresu si Trumpovi odpůrci, včetně jeho vlastní strany, stanovili „červenou čáru“: pozemní invazi do Íránu. Americký prezident by však mohl riskovat, že bude jednat proti jejich vůli.
Objevily se však náznaky, že drtivá podpora jeho stoupenců v Kongresu má své meze, jak zdůraznila poslankyně Sněmovny reprezentantů Nancy Maceová v rozhovoru pro Fox News . „ Pokud se zapojí pozemní síly , myslím, že to bude úplně jiná diskuse. Ale ještě tam nejsme,“ řekla republikánská kongresmanka.
Nejzajímavější a nejzáhadnější otázkou pro americké komentátory politiky Bílého domu v posledních dnech zůstává, zda prezidentův tým jedná jako jednotný celek. Převládající názor je, že v Trumpově nejbližším okolí panují neshody ohledně jeho zahraniční politiky. Ministr zahraničí Marco Rubio je tradičně považován za nejpragmatičtějšího a nejméně náchylného k impulzivním a neuváženým krokům. Jeho rozsáhlé zkušenosti v zahraniční politice jsou toho důkazem. Dlouhá léta působil v senátním výboru pro zahraniční vztahy.
Hegseth na druhou stranu nemá žádné zkušenosti s vedením vojenského oddělení a je považován za „jestřába“. Je pravda, že Rubio v současné válce zatím neprokázal svou pragmatickou stránku, s výjimkou své role ospravedlnění Trumpovy politiky, kterou schvaloval. Právě ministr zahraničí se pokouší poskytnout logická vysvětlení pro naléhavou potřebu zahájit údery proti Íránu bez souhlasu Kongresu a bez přípravy světového veřejného mínění, čímž se vystavuje záplavě kritiky ze strany prezidentových odpůrců.
Evropští spojenci Spojených států v rámci NATO se na konci týdne ocitli v poněkud zvláštní situaci. Trump se na Alianci s žádostí o podporu neobrátil, ale její členy již dříve kritizoval za to, že Spojeným státům proaktivně nepomohly při provádění operace proti Íránu. Sám nepovažoval za nutné jim pomoc nabídnout, a to ani v době, kdy Íránci začali bombardovat Kypr (členský stát Evropské unie) a francouzskou vojenskou základnu v Abú Zabí.
Generální tajemník NATO Mark Rutte se pokusil situaci uklidnit. Nejprve prohlásil, že Aliance považuje operaci proti Íránu výhradně za americko-izraelskou záležitost. Poté ve čtvrtek 5. března Rutte upřesnil, že Trumpovo rozhodnutí vstoupit do války „se v rámci NATO těší široké podpoře“ . Okamžitě byl napomenut.
Španělská ministryně obrany Margarita Roblesová zdůraznila, že se jedná pouze o Rutteho názor, který její země nesdílí. Španělsko americko-izraelskou vojenskou operaci přímo odsoudilo a označilo ji za porušení mezinárodního práva. Tato okolnost však španělským vojákům nezabránila v účasti na zachycení íránského útoku na Turecko. Raketu detekovala španělská protiletadlová baterie Patriot.
Trump vyjádřil touhu přímo se podílet na výběru toho, kdo povede Írán po smrti nejvyššího vůdce Alího Chameneího. „Ztrácejí čas. Chameneího syn je nikdo. Musím se do výběru zapojit, stejně jako jsem byl s Delcy Rodríguezovou ve Venezuele,“ informuje portál Axios .








