V roce 2015 objevili italští podmořští archeologové poblíž města Gela na jižním pobřeží Sicílie vrak obchodní lodi z 6. století př. n. l. U lodi se na mořském dně nacházelo více než 80 kovových ingotů. Vědecké analýzy potvrdily, že jde o slitinu složenou především z mědi a zinku, tedy o formu rané mosazi.
Nález vyvolal značný zájem veřejnosti, a to nejen kvůli svému rozsahu a výjimečnosti, ale i proto, že média kov rychle označila za legendární orichalcum, údajný kov z bájné Atlantidy. Ačkoliv se toto označení objevuje i v odborných zprávách, většina historiků a archeologů varuje před přeceňováním mytologických souvislostí.
Podle analýzy ingoty obsahují 75–80 % mědi a 14–20 % zinku. Přítomné jsou i stopy niklu, olova a železa. Tato kombinace odpovídá starověké metodě cementační výroby mosazi, kdy se měď tavila společně se zinkovou rudou (například kalaminem) a dřevěným uhlím.
Tento postup byl ve starověku technologicky náročný a vyžadoval znalosti teplotní stability, dávkování surovin i kontrolu chemických reakcí. Slitina se leskla dozlata a byla ceněna pro svůj vzhled i fyzikální vlastnosti. Používala se především na luxusní předměty, ozdoby, zbraně nebo umělecké výtvory.
V době, kdy se loď potopila, bylo město Gela jedním z hlavních řeckých center na Sicílii. Archeologové předpokládají, že loď vezla kov k dalšímu zpracování do tamních dílen. Gela byla známá svou produkcí bronzových a zlatnických předmětů a rozvíjenou řemeslnou kulturou.
Podle Sebastiana Tusy, tehdejšího superintendenta sicilského úřadu pro podmořskou archeologii, jde o jeden z nejvýznamnějších nálezů tohoto typu. Dosud totiž nebylo objeveno větší množství podobně zpracovaných kovových ingotů z této doby.
Slovo „orichalcum“ pochází z řeckého oreikhalkos, tedy „měď z hor“. Ve starověké literatuře je zmiňováno opakovaně, například v Aeneidě Vergilia, v Antiquitates Judaicae židovského historika Josepha Flavia, a především v Platónově Kritiovi, kde je orichalcum popsáno jako druhý nejcennější kov po zlatě a hlavní stavební materiál chrámu na Atlantidě.
Psali jsme:
Ve skutečnosti však orichalcum zůstává neurčitým pojmem. Mohl znamenat různé slitiny, zejména takové, které se vzhledem blížily zlatu. Pravděpodobně šlo o mosaz, což potvrzuje i nález u Gely.
Přestože senzacechtivá média ráda zmiňují „ztracený kov Atlantidy“, skutečný přínos nálezu spočívá jinde – v dokladu o technické vyspělosti starověkých řemeslníků, v důkazu dálkového obchodu s kovy a v možnosti blíže poznat technologické postupy používané v předklasickém Středomoří.
Archeologové nyní pokračují ve výzkumu vraku i okolního mořského dna. Každý nový nález může přispět k lepšímu porozumění složité síti obchodních cest a řemeslné výroby ve starověku a zároveň ukázat, že mnohé z dnešních technologií mají kořeny hluboko v historii.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
