Svátek má: Ludmila

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Blíží se měnová tsunami

Uplynulý týden patřil centrálním bankám. Britská se radovala z poklesu cen, který povzbudil spotřebitelskou poptávku. Česká nad stejným jevem vraští čelo a hrozí dalším znehodnocováním měny.

Americká váhá se zvyšováním úrokových sazeb z nuly, přestože ekonomika je už v plném tempu. Spustí tím měnovou tsunami, která může oběhnout svět a udeřit tam, odkud vzešla.

Čtenářům měnových komentářů – divím se, že jich není mnoho – minulý týden nabídl tři vzrušující příběhy se společným hlavním hrdinou. Jsou jím úrokové sazby na nule, neboť i ceny míří spíš dolů než jinam. Co to může způsobit? Británie je spokojená. Zatímco měnová teorie, které se drží i ČNB, říká, že pokles cen zablokuje spotřebitelskou poptávku, protože všichni čekají, až to bude ještě levnější, Britové nečekali a nakupovali s násobnou chutí. Maloobchodní obrat stoupl meziročně o 5,1 procenta, přestože maloobchodní ceny poklesly o 3,6 procenta, nejvíc od roku 1997.

„Pokud potřebujete doklad, že nízké ceny potravin a pohonných hmot jsou příznivé pro spotřebitelské chování, máte je tady,“ říká ekonom Alan Clarke ze Scotia Bank, a snad to někdo zaslechne i v žulovém paláci ČNB Na Příkopě. Podle něj lidi berou pokles cen jako výhodu.

Znovu se ukazuje, že to, čemu někdo rád říká souhrnně deflace, jsou dva zcela odlišné jevy. Tím prvním je reakce cen pohonných hmot na řadu revolučních jevů, které zcela mění energetickou scénu. Nové technologie těžby ropy a plynu i masívní zapojování obnovitelných zdrojů energie přivedlo na scénu spoustu nových hráčů ve strategicky výhodném postavení. Už to nejsou dosavadní monopoly, kdo diktuje, a někdejší hegemoni se zřejmě ke svému dřívějšímu postavení už nevrátí.

Nejde však jen o nové zdroje, je tu také revolučně nový přístup k energetické spotřebě. V minulosti se růst spotřeby považoval za pozitivní jev, byl vnímán jako faktor intenzifikace ekonomiky. Víc spotřebované elektřiny, rychlejší růst HDP. I to je pryč, hospodářský vývoj se odtrhl od energetické spotřeby, která stagnuje a klesá i při konjuktuře. Jenže konjunktura ochabuje i u těch největších spotřebitelů jako je Čína, proto klesá odbyt jak energetických zdrojů, tak dalších produktů.

ČNB si myslí, že je to jen otázka ceny – snížíme domácí náklady, dáme lidem nenápadně míň, dostanou stejně korun, ale s nižší hodnotou, a exportní poptávka vzroste. Proto oslabila korunu zhruba o desetinu hodnoty, takže v zahraniční je české zboží o desetinu levnější, ale doma by mělo stát stejně. Ceny by se však měly zvyšovat, aby ČNB svůj akt obhájila. Zákonem je zmocněna pouze ke sledování stanoveného inflačního cíle, což by měl být průměrný růst cen o dvě procenta ročně.

Jenže statistiky odhalují, že pokles českého odbytu není věcí ceny. Někde totiž ceny klesají přímo děsivě, ale tržby přesto míří do kytek. Jedná se o ceny výrobců. Podle ČSÚ v únoru klesly ceny v oddílu koksu a rafinovaných ropných produktů meziročně o 31,2 procenta. Propad cen je i v oddílu chemických látek a výrobků o 17,8 procenta. V potravinách klesla průměrná cena o 3,2 procenta, ale u mléčných výrobků- kde končí evropské kvóty – šly ceny dolů o 9,7 procenta. Zatímco jiná statistika, která sleduje vývoj cen v zahraničním obchodě, potvrzuje, že kdo umí vyvézt, vyveze za dobrou cenu. Směnné relace se za rok zlepšily o 1,6 procenta, to je rozdíl, o který posílily ceny vývozní vůči dovozním.

Na čtvrteční tiskovce ČNB bylo zajímavé pozorovat guvernéra Miroslava Singera, když devalvaci znovu hájil a hrozil dokonce přitvrzením. Nebylo zajímavé, co říká, ale jak přitom vypadá. Byl celý rudý, bylo vidět, jak se do toho nutí, jak je bezradný v situaci, ze které se nedokáže vyprostit.

Měnový zemětřas a tsunami přijde odjinud. Americké Federální rezervy se připravují ke zvyšování úrokových sazeb. Předsedkyně Fed Janet Yellen tvrdí, že to udělají pomalu, ale první vlny na měnových a dluhových trzích vzniknou už v předstihu, když se začne obchodovat s očekáváním. Předpovědi, co to udělá, jsou ošidné. Trhy přestřelují, takže pouhé očekávání mírného zvýšení amerických úrokových sazeb, projevu úlevy nad koncem krizového desetiletí, může prudce posílit dolar a dál extrémně zdražit exportní zboží, vyráběné v Americe. Současně dále sníží dolarové příjmy nadnárodních společností, které podnikají v zahraničí v eurozóně nebo v nějaké národní měně. A konjunktura může stejně rychle zhasnout.

V minulosti byla česká koruna chráněna proti podobným výkyvům mimořádně vysokou stabilitou. Byla odrazem faktu, že posilování koruny bylo paradoxně provázeno růstem exportu. Z toho je patrné, že růst exportu byl plodem modernizace průmyslu, kterou silná koruna usnadňovala. ČNB se podařilo tuto tradici úspěšně zavraždit. Místo toho vsadila na perspektivu koloniálního ocásku, který bezmocně vlaje za druhými. A teď dokonce odpadá, protože levná koruna zdražila modernizační technologie. Kdo se trochu zakymácel, už na záchranu nemá.


Zbyněk Fiala