Evropská unie se v posledních letech ocitla v rostoucí ekonomické nerovnováze ve vztahu k Číně. Zatímco čínské exporty do Evropy dosahují historických maxim, evropský vývoz do Číny stagnuje nebo klesá. Výsledkem je prohlubující se obchodní deficit, který se v roce 2024 podle dostupných dat přiblížil hranici 305 miliard eur. V přepočtu to znamená, že do evropských přístavů proudilo čínské zboží v hodnotě přibližně 836 milionů eur denně. Tento trend zesílil zejména poté, co Spojené státy výrazně zpřísnily dovozní podmínky a uvalily vysoká cla na čínské výrobky, čímž se část čínského exportu přesunula právě na evropský trh.

Zatímco americký dovoz z Číny v roce 2024 meziročně výrazně poklesl, čínské vývozy do Evropské unie naopak rostly. Evropa se tak fakticky stala takzvaným „vyrovnávacím trhem“, který absorboval důsledky obchodního střetu dvou největších světových ekonomik. Tento vývoj otevřeně pojmenoval i francouzský prezident Emmanuel Macron, když hovořil o otázce „života a smrti“ pro část evropského průmyslu. Podle něj nejde pouze o objem dovozu, ale o dlouhodobou schopnost Evropy udržet si vlastní výrobní základnu.

Obchodní deficit však představuje pouze viditelnou část problému. Podstatnější je struktura vzájemné ekonomické provázanosti. Evropské firmy mají v Číně investováno více než 230 miliard eur, zatímco čínské investice na území Evropské unie se pohybují kolem 65 miliard eur. Jinými slovy, na každé euro, které Čína investuje v Evropě, připadají zhruba čtyři eura evropského kapitálu vloženého do čínských továren. Největší část těchto investic pochází z Německa, které se na přímých investicích EU v Číně podílí více než polovinou. Klíčovou roli zde hrají zejména velké automobilky a chemický průmysl.

Právě tato investiční expozice komplikuje evropskou obchodní politiku. Firmy, které mají v Číně rozsáhlé výrobní kapacity, jen obtížně podporují tvrdší obchodní opatření, protože se obávají odvetných kroků Pekingu. Vzniká tak strukturální konflikt mezi snahou o ochranu evropského trhu a zájmy velkých průmyslových hráčů, kteří jsou na čínském trhu existenčně závislí. Tato závislost nevznikla náhodně, ale byla výsledkem dlouhodobé strategie globalizace, která upřednostňovala efektivitu a nízké náklady před strategickou odolností.

Zvlášť citelná je situace v oblasti moderních technologií a elektromobility. Čína dnes dominuje globálním dodavatelským řetězcům v oblasti baterií, zpracování grafitu a dalších klíčových surovin. Evropská výroba elektromobilů je tak ve značné míře odkázána na čínské vstupy. Když Evropská komise v roce 2024 zavedla cla na dovoz čínských elektromobilů, reakce čínských výrobců ukázala schopnost rychlé adaptace. Místo přímého exportu elektromobilů došlo k masivnímu nárůstu registrací hybridních vozů, které se clům vyhnuly a během několika měsíců zaznamenaly extrémní růst.

Evropská unie si tuto zranitelnost uvědomuje a stále častěji hovoří o takzvaném de riskingu, tedy snižování rizik plynoucích z jednostranné závislosti. Nejde o úplné přerušení obchodních vztahů s Čínou, ale o jejich přehodnocení, diverzifikaci dodavatelských řetězců a posílení domácí výroby strategických komponentů. Současně Brusel zintenzivnil využívání antidumpingových a antisubvenčních nástrojů, které mají chránit evropské výrobce před cenově deformovanou konkurencí.

Ekonomové i analytici však upozorňují, že čas hraje proti Evropě. Každý další rok prohlubující se závislosti zvyšuje náklady případného obratu. Pokud by došlo k výraznějšímu narušení dodavatelských řetězců, například v důsledku geopolitického konfliktu, dopady na evropský průmysl by byly okamžité a rozsáhlé. Nejde přitom jen o pracovní místa, ale o schopnost Evropy udržet si technologickou suverenitu a konkurenceschopnost v globálním měřítku.

Psali jsme: Česko vede světové statistiky pornoprůmyslu

Evropa se tak ocitá na strategickém rozcestí. Buď dokáže včas posílit vlastní průmyslovou základnu, investovat do klíčových technologií a rozumně vyvážit otevřenost trhu s ochranou svých zájmů, nebo se postupně smíří s rolí trhu, který přebírá přebytky jiných ekonomik. Rozhodnutí zatím nepadlo, ale obchodní toky pokračují každý den a prostor pro manévrování se s každým dalším rokem zmenšuje.

Na tento vývoj dlouhodobě upozorňují i světová média, která varují, že Evropa se může stát hlavním poraženým globálního obchodního přeskupení, pokud nedokáže sladit hospodářskou politiku s realitou nově se formujícího světového řádu.

Zdroje: 1. EU trade relations with China; 2. Obchod se zbožím a investice EU–Čína; 3. EU statistiky obchodu s Čínou

(Beneš, eurostat, EC europa, foto: zai)