Prinášíme vám druhý díl seriálu o nové doktríně evropské ekonomické bezpečnosti a přímo navazuje na úvodní článek, který vysvětlil, proč Evropská unie opouští původní strategii a přechází k praktičtější doktríně.

Bruselský think tank Bruegel ve svém materiálu o nové doktríně evropské ekonomické bezpečnosti upozorňuje, že debata o dodavatelských řetězcích se v Evropě často vede zjednodušeně a někdy i zavádějícím způsobem. Politická hesla o snižování závislosti na dovozu totiž zakrývají podstatný problém. Ne každá závislost na dovozu je strategickou slabinou a ne každý dovoz představuje hrozbu pro ekonomickou bezpečnost. Klíčová otázka podle autorů zní jinak. Které vstupy jsou skutečně kritické pro fungování evropské ekonomiky a kde by jejich náhlé omezení způsobilo vážné makroekonomické nebo sociální škody.

Právě v tomto bodě se ukazuje, jak problematické je pracovat s běžnými statistikami. Evropská komise sice vyvinula řadu indikátorů, které mapují obchodní závislosti podle zemí a odvětví, jenže tyto nástroje často nedokážou zachytit, co se děje uvnitř složitých globálních hodnotových řetězců. Mnohé produkty jsou reexportovány, některé vstupy putují přes několik mezistupňů a z čistě statistického pohledu není patrné, zda je konkrétní komponent skutečně nenahraditelný, nebo zda by jej bylo možné v krizi relativně rychle substituovat. Podle Bruegelu je proto mimořádně obtížné měřit takzvanou nahraditelnost, a to jak v čase, tak mezi jednotlivými produkty.

Autoři upozorňují, že široká shoda panuje pouze u úzké skupiny zboží, u něhož je potřeba snižovat rizika cíleně a systematicky. Patří sem polovodiče, baterie, kritické suroviny a některé léčivé přípravky. V těchto oblastech je Evropská unie vystavena především čínské dominanci, ať už jde o zpracování vzácných zemin, výrobu bateriových článků nebo klíčové fáze polovodičových řetězců. Jenže i zde platí, že samotná identifikace dovozní závislosti nestačí. Pro smysluplnou politiku je nezbytné pochopit, kde se v řetězci nacházejí skutečná úzká místa a jaké mají ekonomické dopady.

Zásadní změnu perspektivy přináší důraz na takzvané zpětné závislosti. Nejde jen o to, na kom je EU závislá, ale také o to, kdo je závislý na Evropě. Bruegel zdůrazňuje, že právě identifikace těchto bodů může být klíčem k odstrašení ekonomického nátlaku. Pokud EU dokáže přesně určit, kde má v globálních řetězcích kontrolu nad kritickými vstupy, může v krizových situacích zvolit mnohem účinnější reakci než pouhým zaváděním cel, která protistrana často dokáže obejít nebo absorbovat.

Z materiálu zároveň vyplývá, že většinu závislostí nelze odstranit rychle. Budování alternativních kapacit ve zpracování kritických surovin nebo v polovodičovém průmyslu vyžaduje masivní investice, technologické know how a roky práce. Snižování rizik v těchto oblastech je tedy nutně střednědobým až dlouhodobým projektem, který musí kombinovat průmyslovou politiku, spolupráci se spojenci a promyšlené investiční pobídky. Jakékoli sliby o rychlém návratu výroby do Evropy jsou podle autorů spíše politickou iluzí než realistickou strategií.

Pro evropský průmysl to znamená zásadní posun v uvažování. Místo plošných programů a obecného volání po soběstačnosti je třeba pracovat s detailními mapami dodavatelských řetězců, zapojit soukromý sektor a soustředit se na konkrétní výrobní uzly, jejichž výpadek by měl největší dopad. Bez této práce zůstane de riskování jen drahým heslem, které sice zapadá do politických prohlášení, ale v okamžiku skutečné krize neposkytne Evropě žádnou skutečnou ochranu.

Psali jsme - EU mění kurz v ekonomické bezpečnosti: od strategie k doktríně

V následujícím pokračování seriálu se zaměříme na exportní zranitelnosti a na to, jak lze politický nátlak uplatňovat i prostřednictvím zdánlivě okrajových sektorů, které však mohou sehrát klíčovou roli při ovlivňování rozhodování Evropské unie.

Zdroje: 1. From strategy to doctrine: the next steps for European economic security – Bruegel; 2. European Economic Security Strategy, JOIN(2023) 20 final – Evropská komise; 3. Macro-economic indicators of globalisation based on FIGARO model – Eurostat; 4. Why Europe’s critical raw materials strategy has to be international – Bruegel; 5. How to identify Europe’s trade dependencies – CEPR

(Böhm, prvnizpravy.cz, foto: zai)