Když americká administrativa v srpnu 2025 zdvojnásobila cla na dovoz z Indie až na padesát procent s odkazem na nákupy ruské ropy, v Dillí to nevyvolalo kapitulaci ani snahu o ústupky. Indický premiér Naréndra Módí naopak využil tlak k urychlení dlouhodobé strategie soběstačnosti a k přesměrování části obchodních i politických vazeb směrem k Asii a k blokům mimo Západ. Právě tento obrat popisuje analytický text Wolfganga Münchaua v britském deníku UnHerd, který tvrdí, že Módí amerického prezidenta přehrál tím, že záměrně snižuje závislost Indie na Spojených státech a otevírá prostor pro hlubší integraci v rámci BRICS a pro pragmatické oteplení vztahů s Čínou.
Rozbuškou se stala tarifní ofenziva Washingtonu. Koncem července byly v rámci politiky takzvaných recipročných cel vyhlášeny dodatečné sazby a 6. srpna přibylo dalších 25 procent specificky proti indickému zboží kvůli ruské ropě. Výsledkem je kumulovaná zátěž až 50 procent na široké spektrum dovozů, která začala platit 27. srpna. Opatření kombinují prezidentské akty, právní analýzy i zpravodajství seriózních médií. Takto nastavené sazby otevřeně deklarují snahu přimět Dillí ke změně energetické a zahraniční politiky, ale v praxi spíše posilují indickou motivaci diverzifikovat trhy a platební kanály.
Módí odpověděl kombinací tvrdé rétoriky a tichých, avšak hmatatelných kroků. Vztahy s Pekingem se po letech krize začaly opatrně oteplovat a symbolickým signálem se stalo znovuotevření vzdušného mostu. Po pěti letech úplné výluky mají koncem října opět začít přímé lety mezi vybranými indickými a čínskými městy. Největší indický dopravce IndiGo oznámil denní linku Kolkata–Kanton od 26. října a další spojení se připravují. Přímé lety nejsou jen symbol, představují cesty pro obchod, investice a výměnu lidí, které obě strany výslovně označují za prioritu po zářijové schůzce Módího a Si Ťin-pchinga na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v Tchien-ťinu.
Posun v tónu potvrzují oficiální sdělení i nezávislé zpravodajské rekonstrukce. V Tchien-ťinu oba lídři potvrdili potřebu udržovat klid na hranici, snížit riziko incidentů a současně rozšířit obchodní a investiční spolupráci. Agentura Reuters připomíná, že Indie během jednání otevřela otázku obrovského obchodního deficitu s Čínou, avšak současně přijala výklad, že dvě nejlidnatější ekonomiky by se měly vnímat jako rozvojoví partneři, nikoli jako nevyhnutelní rivalové. Tento slovník je klíčový, protože naznačuje rámec, v němž bude Dillí v následujících měsících a letech lavírovat mezi Washingtonem a Pekingem.
Změnu strategické trajektorie podporují i tvrdá data o velikosti ekonomik v paritě kupní síly. Podle Světové banky je Čína v PPP největší ekonomikou světa, Indie třetí a Rusko čtvrté. Rozšířený blok BRICS tak v souhrnu už překonává ekonomickou váhu vyspělého Západu. Právě tento pohled vysvětluje, proč se zemím mimo Západ daří lépe odolávat sankčním a tarifním nástrojům a proč se snaží omezit exponovanost vůči dolaru jako hlavnímu platebnímu kanálu.
Do této mozaiky zapadá i snaha o vytvoření alternativní platební infrastruktury BRICS Pay a obecné posilování vypořádání v národních měnách. Projekt je zatím v pilotní fázi, ale už míří na jádro americké moci, tedy kombinaci dolaru, kapitálových trhů a finanční infrastruktury. Mnohé analýzy upozorňují, že vyšší podíl obchodu v lokálních měnách snižuje zranitelnost vůči sekundárním sankcím a tarifnímu vydírání. Washingtonský tlak tedy paradoxně urychluje investice do obcházení dolarové dominance.
Münchau ve své analýze zdůrazňuje vývoj čínsko-ruského partnerství a realistické hodnocení z Pekingu. Již v létě se na evropské půdě objevila zpráva, že Čína nechce porážku Ruska ve válce, protože by to uvolnilo americké kapacity k plnému soustředění na Asii. Tento výrok, publikovaný v South China Morning Post, rezonoval v diplomatických kruzích. Pokud tento postoj přijmeme jako vodítko, pak oteplení mezi Indií a Čínou zapadá do širší protizápadní koordinace, která sice není formální aliancí, ale sdílí společný cíl, kterým je omezit tlak sankcí a tarifů.
Strategická trpělivost, o níž Münchau píše, se projevuje také v tom, že Indie udržuje otevřený kanál s Evropskou unií. V Bruselu dnes začalo čtrnácté kolo jednání o dohodě o volném obchodu a obě strany usilují o uzavření do konce roku. V cestě stojí spory o dovozní cla na automobily a environmentální kapitoly, které EU požaduje vymáhatelně. Pokud se dohoda podaří, může Indii pomoci nahradit část ztraceného přístupu na americký trh a současně prohloubit technologickou spolupráci s Evropou. I to je součást Módího strategie „přehrát americkou kartu“, protože rozšířená síť vztahů zvyšuje vyjednávací sílu vůči Washingtonu.
Psali jsme: Zlato prudce roste a ohrožuje americký dolar
Konkrétní kroky Dillí a Pekingu po zářijovém summitu SCO ukazují, že opatrné tání může přinášet rychlé výsledky. Obnovení letů během října je praktickým testem, zda se podaří normalizovat vztahy přerušené po smrtelných střetech v údolí Galwan v roce 2020. Ačkoliv přetrvávají spory o hranici a vzájemná nedůvěra, obě vlády mají silné ekonomické i politické důvody držet konflikty pod kontrolou. Právě tato kombinace ekonomické provázanosti a geopolitického kalkulu vysvětluje, proč výrok o „partnerství místo rivality“ pronikl do oficiálního diskurzu a proč obě strany zdůrazňují posilování obchodu a investic.
Americká cla mezitím zvyšují náklady indických exportérů a posilují konkurenci z Vietnamu a Bangladéše na americkém trhu. Politicky však Dillí nepřinutila k obratu zpět. Naopak posílila trend intraasijského obchodu a aktivního hledání platebních a logistických řešení mimo dosah americké jurisdikce. Pokud měla tarifní taktika fungovat jako páka, v případě Indie se mění v urychlovač emancipace.
Podstatou Módího přehrání není jednorázový tah, ale trvalé přenastavení rovnováhy. Pokud se Indie naučí žít s vyššími americkými cly, současně prohloubí vztahy s Evropou a udrží kontrolu nad riziky na hranici s Čínou, může z tlaků posledních měsíců vyjít silnější a autonomnější. Takto formulovaná strategie odpovídá i závěrům původního textu na UnHerd, který zdůrazňuje dlouhodobost indických a čínských plánů a rostoucí neochotu zbytku světa akceptovat, aby americké tarify a sankce určovaly jediný správný směr.
Doplňující zdroje: bilaterální jednání na SCO a k tarifním krokům Spojených států; statistiky PPP ze Světové banky.
(Beneš, UnHerd.com, obr.: aiko)
