Příběh ruské rolnice z 18. století, která měla porodit celkem 69 dětí díky sérii vícečetných těhotenství, fascinuje už více než dvě stě let. Do českého prostředí jej znovu přivedl přehledový text řeckého webu Pronews. Podle této tradice měla údajná Valentina Vasiljevová mezi lety 1725 až 1765 absolvovat 27 porodů, z nichž vzešlo 16 dvojčat, sedm trojčat a čtyři čtyřčata. Stejně jako mnoho jiných článků vychází i tento z dlouhodobě citovaných pramenů včetně Guinnessovy knihy rekordů a zpráv z konce 18. století. Řecký text však správně klade ústřední otázku: lze tato čísla brát doslova a odpovídají realitě medicíny i demografie tehdejší doby?
Základ příběhu tvoří opakované odkazy v souhrnných textech. Guinnessova kniha rekordů stále uvádí, že nejvyšší oficiálně zaznamenaný počet dětí jedné matky je 69, přičemž šlo o první manželku rolníka Fjodora Vasiljeva ze Šuji. Ačkoli samotná instituce uznává, že jde o statisticky nepravděpodobný jev, odkazuje na dobová svědectví včetně zprávy zaslané do Moskvy z nikolského kláštera 27. února 1782. Tento narativ se opakuje i v článku Guinness World Records z roku 2021, který případ označuje za evergreen jejich databáze.
První zveřejněná zmínka se objevila v roce 1783 v londýnském periodiku The Gentleman’s Magazine. Redakce tehdy otiskla dopis datovaný v Petrohradu 13. srpna 1782, který tvrdil, že Fjodor Vasiljev měl se svou první manželkou 27 porodů a 69 dětí, a se svou druhou ženou ještě dalších 18 potomků. Stejné počty přejaly i pozdější ruské práce z přelomu 18. a 19. století. Tato linie dnes zůstává v encyklopedických souhrnech, které však upozorňují na zcela zásadní nedostatky, kdy např. chybí seznam jmen a konkrétní data narození. Ani křestní jméno první manželky není v archivech doloženo, přičemž „Valentina“ se objevuje až v pozdější tradici.
Největší pochybnosti přináší biologie a statistika. Spontánní čtyřčata se v literatuře uvádějí s incidencí přibližně jeden případ na půl milionu až tři čtvrtě milionu porodů a jsou extrémně vzácná bez asistované reprodukce. Tripletová těhotenství se přirozeně vyskytují jen asi jednou na osm tisíc porodů a i dvojčata tvoří jen jednotky procent. Vícečetná těhotenství byla navíc vždy spojena s vysokými riziky pro matku i děti. Moderní data ukazují, že ve věku asistované reprodukce připadá drtivá většina trojčat a čtyřčat právě na lékařsky navozená početí. Kombinace 16 dvojčat, sedmi trojčat a čtyř čtyřčat u jediné ženy v přirozených podmínkách 18. století proto představuje pravděpodobnostní extrém.
Další problém spočívá v otázce přežívání dětí i matky samotné. Kojenecká úmrtnost v ruském impériu v 19. století patřila k nejvyšším v Evropě a dosahovala hodnot až 300 úmrtí na tisíc živě narozených. Představa, že z 69 dětí zemřely jen dvě, se tak jeví jako velmi nepravděpodobná. Každé těhotenství tehdy navíc představovalo vážné ohrožení života matky, což činí přežití sedmadvaceti vícečetných porodů ještě méně uvěřitelným.
K nedůvěře přispívá i stav pramenů. Neznáme spolehlivě jméno údajné rekordmanky, nemáme žádný souhrnný záznam dětí a kolující fotografie s „desítkami potomků“ jsou prokazatelně anachronické nebo patří jiným rodinám. Moderní ověřovací portály opakovaně upozorňují, že k ženě zemřelé v roce 1782 se tyto snímky nemohou vztahovat.
Zastánci pravdivosti se odvolávají na opakovanou přítomnost tohoto příběhu v dobových pramenech a na to, že Guinnessova kniha rekordů jej dodnes uvádí jako rekord. Odborná historiografie i medicína však připomínají, že bez ověřitelných jmenných a datových záznamů nelze tvrzení přijmout jako prokázané. Lékaři sice teoreticky připouštějí možnost extrémní hyperovulace a zkrácených těhotenství u vícečetných porodů, celkový obraz kombinace počtů a přežívání ale označují za krajně nepravděpodobný. Výpočty navíc ukazují, že by žena byla těhotná přibližně 18 let z čtyřicetiletého období plodnosti, což je blízké hranici lidských možností.
Jaký závěr tedy plyne pro čtenáře? Příběh o „69 dětech“ má zjevně reálné jádro, neboť skutečně mohl existovat mimořádně plodný pár s řadou vícečetných těhotenství. K číslu 69 však pravděpodobně vedla kombinace neúplných záznamů, převyprávění a postupného zesilování legendy. Historici i lékaři se shodují, že jde o fascinující, ale silně problematickou zprávu, kterou je třeba číst spíše jako součást dějin kuriozit než jako ověřený fakt.
Zdroje: Guinness World Records: kategorie nejplodnější matka; The Gentleman’s Magazine (1783); encyklopedické souhrny k Fjodoru a Vasiljevovým, Pronews: shrnutí a citace dobových tvrzení; odborná literatura k incidenci spontánních vícečetných těhotenství; historické studie o dětské úmrtnosti v ruském impériu.
(Vlk, Guinness World Records, obr.: aiko)
