Česko čelí bezprecedentnímu nárůstu bezdomovectví. Podle aktuálních dat patříme mezi nejpostiženější země v rámci celé Evropy. Zatímco veřejnost si na pohled na lidi žijící na ulici už pomalu zvykla, experti bijí na poplach. Situace je horší než kdykoli dřív a stát selhává jak v prevenci, tak v řešení.

Data z OECD přinesla alarmující zjištění. V přepočtu na 100 000 obyvatel žije v Česku 86 lidí přímo na ulici a dalších 198 v noclehárnách či azylových domech. To znamená, že v přímé bídě bez střechy nad hlavou se nachází přes devět tisíc lidí. Podle těchto údajů jsme na tom hůř než většina vyspělých států a překonávají nás pouze Velká Británie a Francie. Oproti minulým letům je to rekordní nárůst, na který žádná vláda nedokázala včas reagovat.

Reportáž v televizi Nova ukázala zkušenosti lidí bez domova a je zcela jasné, že problém je mnohem hlubší. „Počet těch lidí přibývá. Když se projdete po městech dneska a prošla byste se před pěti lety, tak těch lidí na ulicích tolik nebylo,“ říká v reportáži Roman Nikodém, který si bezdomovectvím sám prošel. Realita v terénu tak potvrzuje statistiku, kdy vidíme více lidí žijících v parcích, podchodech, u stanic metra i u nákupních center. Jsou to často starší muži, ale přibývají i ženy, mladí lidé a dokonce celé rodiny s dětmi.

Za nárůstem bezdomovectví stojí kombinace příčin, které se dlouhodobě přehlížely. Extrémní nárůst cen nájmů a nedostatek dostupného bydlení postihl hlavně seniory, osamělé matky, lidi se zdravotními problémy a osoby s nižšími příjmy. Sociální systém nefunguje tak, jak by měl, a místo prevence většinou přichází pomoc až ve chvíli, kdy je pozdě. Chybí krizová intervence, chybí byty s regulovaným nájemným, chybí funkční sociální bydlení a zejména noclehárny, které by mohly fungovat nonstop a ne jen přes noc. Podle odborníků je český model péče o bezdomovce zastaralý, roztříštěný a podfinancovaný.

Dalším faktorem, který zhoršuje situaci, je vysoké zadlužení části obyvatel. Miliony lidí v exekucích, z nichž mnozí ztratili majetek i domov, se ocitli na ulici. Těmto lidem často nikdo nechce pronajmout byt, a i kdyby měl někdo vůli, nájmy se staly prakticky nedostupnými. Ve velkých městech, jako je Praha nebo Brno, se za jednopokojový byt platí desetitisíce měsíčně. Na to důchodce nebo zaměstnanec v supermarketu prostě nemá.

Smutným trendem je i nárůst počtu dětí bez domova. Podle odhadů už jde o více než dva a půl tisíce nezletilých, kteří žijí v azylových domech, u známých nebo dokonce na ulici. Jde o děsivé selhání systému, který nedokáže ochránit ty nejzranitelnější. Odborníci varují, že tyto děti vyrůstají v prostředí nejistoty, stresu a deprivace, což má zásadní dopad na jejich psychický vývoj i šance na budoucí uplatnění.

Zásadní problém tkví i ve vnímání lidí bez domova. Společnost je často považuje za viníky své situace, za nepracující alkoholiky, kteří si za vše mohou sami. Jenže realita je mnohem složitější. Mnozí z nich přišli o práci v důsledku nemoci, rozvodu, úrazu nebo krize v rodině. Nezřídka jde o lidi s psychickým onemocněním, kteří nedostali včas pomoc. A především – naprostá většina z nich by chtěla z ulice pryč. Jen nemá jak.

Experti i neziskové organizace se dlouhodobě shodují, že nejúčinnějším řešením je takzvaný model „Housing First“, tedy poskytnutí stabilního bydlení jako základu, na kterém lze stavět další pomoc. Tento přístup se osvědčil v řadě zemí, například ve Finsku, kde vedl k dramatickému poklesu bezdomovectví. V Česku se o tomto modelu sice mluví, ale reálné programy jsou zatím omezené, rozdrobené a bez výrazné podpory státu.

Psali jsme: S pokrytectvím Lidovců se dá počítat jako s konstantou, říká Vidlák

Současný stav je důsledkem dlouhodobého nezájmu o nejchudší vrstvy obyvatel. Politici dávají přednost populistickým slibům, zatímco bezdomovectví narůstá a hrozí, že se stane běžnou součástí života ve veřejném prostoru. Pokud se situace nezačne rešit, dočkáme se ještě většího sociálního propadu a s tím spojených problémů, od kriminality po kolaps zdravotního systému.

Bezdomovectví není jen okrajovým problémem několika jednotlivců. Je to zrcadlo nefunkční společnosti, která selhává ve své základní roli, kterou je zajistit každému občanovi důstojné podmínky k životu. Dokud se nepřestane hrát na statistiky a nezačne se jednat skutečně systémově, bude počet lidí na ulici dál růst. A jednoho dne možná zjistíme, že se to může stát komukoli z nás.

(jar, prvnizpravy.cz, foto: zai)