Evropský parlament schválil 11. září 2025 nelegislativní zprávu „Stock-taking of the European Elections 2024“ (INI 2025/2012), kterou připravila ústavní komise EP (AFCO) a jejíž zpravodajkou je Ľubica Karvašová. Dokument je formálně reflexí voleb 2024, ale v praxi testuje politickou podporu pro sadu zásahů do volebních pravidel i do institucionální rovnováhy mezi státy a bruselskými orgány. Podobné rezoluce nejsou zákonem, ale často se stávají odrazovým můstkem pro budoucí legislativu.

Podle The European Conservative prošla zpráva poměrem 388 : 186, přičemž alternativní návrh skupiny Patriots for Europe byl zamítnut. Usnesení vychází z předpokladu, že „sjednocování“ volebních pravidel a centrálně koordinovaná komunikace jsou lékem na roztříštěnost a „dezinformace“. Kritici však upozorňují, že tento směr oslabuje národní pluralitu a posiluje bruselskou exekutivu na úkor členských států.

Přímo v textu EP nacházíme body, které zásadně mění dělbu moci. Parlament „vyzdvihuje svůj návrh na obrácení rolí Rady a Parlamentu při nominaci a potvrzování předsedy Komise“, a zároveň znovu požaduje zákonodárnou iniciativu i rozšíření vyšetřovacích pravomocí. To už není technická úprava voleb, ale hluboký zásah do rovnováhy mezi členskými státy a institucemi EU. Vzhledem k tomu, že text sám připouští nutnost změn Smluv, jde o ambici přesunout legitimitu od vlád k parlamentní většině v Bruselu.


Kontroverzi vyvolává i otázka komunikace. Usnesení vyzývá k dalším investicím do centrálních kampaní a vysílání už pro volby 2029 a hovoří o „kulturním posunu“ posilujícím „evropské občanství“. Kritici varují, že zde mizí hranice mezi občanskou osvětou a politickou propagandou, zvlášť pokud je vše řízeno institucí, která se zároveň uchází o větší vliv na exekutivu EU.

Citlivým bodem je i nakládání s daty. Text upozorňuje na absenci evropského registru voličů a volá po harmonizaci rámců sběru dat. Ačkoli nejde o přímý příkaz k centrálnímu registru, tlak na sjednocení vytváří cestu k centralizaci volebních dat. Technicky racionální krok tak může být politicky riskantní, pokud otevře prostor k profilování voličů a cílené komunikaci z unijních rozpočtů.

Nejostřejší formulace míří proti opozici. Usnesení „vyjadřuje hluboké znepokojení“ nad vzestupem „antisystémových a otevřeně anti-EU stran“ a odsuzuje kandidáty, kteří prý „vedli kampaň na základě falešných a zahraničně sponzorovaných narativů“. Dokument dokonce tvrdí, že volby „nemusely být férové v Maďarsku“. Podobné generalizace však zaměňují politický spor za bezpečnostní riziko a nahrávají režimu, v němž o „povolené“ opozici rozhoduje centrální autorita.


The European Conservative cituje varování Franka Fürediho z MCC Brussels: „Toto hlasování je varováním pro všechny Evropany: demokracii nelze redukovat na jednu, centralizovanou vizi.“ Podobná slova připomínají, že stigmatizace voličů „anti-EU“ stran může podkopat důvěru v samotný evropský projekt. Pokud má vzniknout evropský démos, musí se zrodit ve svobodné soutěži, nikoli v předběžném morálním třídění opozice.

Z českého pohledu má text i praktický rozměr. Volební věk, vedení kampaní, dohled nad reklamou či sběr dat jsou pevně zakotveny v ústavním rámci. Jakékoli sjednocení proto vyžaduje jednomyslnost v Radě a často i ratifikace v členských státech. I tak ale hlasování v EP jasně ukazuje směr. Tlak na společný volební den, jednotné standardy a změny, které by promítly výsledky evropských voleb přímo do výběru předsedy Komise. To je sice legitimní téma politického sporu, ale musí být vedeno férově, bez nálepek a stigmatizace milionů voličů.

Jakkoli lze chápat snahu posílit evropský démos a účast ve volbách, jazyk centralizace a delegitimizace opozice může důvěru občanů v evropský projekt naopak ještě více oslabit.