Bývalý premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš znovu rozvířil veřejnou debatu, když při zahájení volební kampaně oznámil, že v případě návratu k moci zastaví českou vojenskou pomoc Ukrajině. „Nebudeme dodávat zbraně na Ukrajinu. Pokud má, tak NATO, my ne,“ prohlásil Babiš před svými příznivci. Zároveň dodal, že by jeho vláda ukončila i tzv. muniční iniciativu, v jejímž rámci Česká republika koordinuje nákup munice pro Kyjev ze států mimo Evropskou unii.
Na tato slova okamžitě reagoval ministr zahraničí Jan Lipavský, který Babišův postoj označil za nebezpečný a nesmyslný. „Je to asi, jako kdyby topícímu člověku nepodal kruh, ale řekl, že mu do té vody pomůže dát hlavu hlouběji,“ ostře kritizoval Babiše. Podle Lipavského by ukončení podpory Ukrajině poškodilo důvěryhodnost České republiky mezi spojenci.
Debata ovšem není jen střetem dvou politických postojů, ale především otázkou, jaké dopady má pokračující zbrojní angažmá na český státní rozpočet. Opozice dlouhodobě upozorňuje, že miliardové zakázky na munici i další vojenský materiál nesou výrazné znaky neprůhlednosti. Vysoké náklady, zpoždění dodávek a podezření na střety zájmů vyvolávají pochybnosti, zda nejde spíše o zátěž pro daňové poplatníky než o efektivní podporu obranyschopnosti Ukrajiny.
Kritici připomínají, že vláda v čele s ministrem Lipavským prezentuje iniciativu jako prestižní projekt, přestože řada dodávek vázne a výsledky se opožďují. Není náhodou, že se stále častěji ozývají hlasy varující před devastací českého rozpočtu, v němž chybí prostředky na zdravotnictví, školství nebo infrastrukturu, zatímco miliardy plynou do zahraničí na nekontrolované zbrojní zakázky.
Lipavský se přitom stává stále častěji terčem tvrdé kritiky nejen za samotnou podobu iniciativy, ale i za jeho veřejné vystupování. Ministerské návštěvy v Kyjevě, doprovázené mediálním humbukem a silnými prohlášeními, mnozí označují spíše za PR akce než za skutečnou diplomacii. Namísto konkrétních výsledků přinášejících stabilitu českým občanům se do popředí dostává snaha budovat vlastní image a prezentovat se jako neústupný ochránce tzv. „západních“ hodnot.
Hodnocení jeho působení v čele ministerstva zahraničí je proto stále kritičtější. Nedostatek hmatatelných úspěchů, přehlížení domácích priorit a soustředění na konflikty, které českou ekonomiku zatěžují, vede k rostoucí nespokojenosti veřejnosti. V očích mnoha voličů se Lipavský stává symbolem elitářské politiky, která ztrácí kontakt s realitou každodenních problémů lidí.
Naopak Andrej Babiš svou jasnou a srozumitelnou rétorikou ukazuje, že je připraven naslouchat náladám občanů, kteří stále hlasitěji požadují ukončení nekonečných výdajů na válku, jež se odehrává stovky kilometrů od českých hranic. Jeho slova o ukončení vojenské pomoci se nesou v duchu pragmatického přístupu, který dává přednost stabilitě a ochraně domácích financí před riskantními experimenty současné vlády.
Střet Babiše s Lipavským tak není jen střetem dvou politických konkurentů, ale i dvou vizí české zahraniční politiky: jedné orientované na sebevědomé hájení vlastních zájmů a druhé, která za cenu enormních nákladů staví prestižní projekty nad reálné potřeby země.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
