Andrej Babiš byl jmenován premiérem a Česká republika se po dvou měsících povolebního bezvládí posouvá k nové vládě. Prezident Petr Pavel oznámil, že tím naplnil vůli voličů z říjnových voleb a ocenil také to, že se podařilo vyřešit střet zájmů Andreje Babiše. V pořadu K věci na CNN Prima News tento krok i celé povolební dění komentoval bývalý prezident a bývalý premiér Václav Klaus. Mluvil o vztahu mezi prezidentem a premiérem, o sporném vyřazení Filipa Turka z vládního seznamu, o roli Motoristů, o přístupu k Evropské unii a o rozpočtových plánech nové koalice.
Klaus uvozuje své hodnocení konstatováním, že v evropském kontextu byl vývoj spíše standardní. Připomíná, že v zemích jako Rakousko nebo Německo trvá skládání vlády i půl roku. Pokud se česká koalice rodí zhruba dva měsíce, nepovažuje to za tragédii, i když by si přál jasnější a klidnější průběh. Podstatné podle něj je, že byla naplněna vůle voličů a období bezvládí končí.
Zároveň popisuje, jak na něj působilo samotné jmenování na Hradě. Říká, že přenos sledoval a všímal si nejen slov, ale i tónu. Podle něj prezident Pavel pronášel svůj projev nevýrazně. Klaus dodává, že prezident mluvil bezbarvým a nepřesvědčivým hlasem a že v tom necítil autentický pocit. V kontrastu s tím vnímal Babišovu reakci jako mnohem jistější. Podle jeho slov nový premiér odpověděl jasně a sebevědomě a změna tónu hlasu byla velmi silná.
Přes kritiku projevu hlavy státu považuje Klaus za zásadní, že mezi prezidentem a premiérem zjevně vzniká vzájemný respekt. Připomíná, že oba mají za sebou svou voličskou základnu a nikdo z nich nemůže vystupovat jako solitér bez ohledu na druhého. Podle Klause je nutné, aby si prezident a předseda vlády zachovali respekt a aby se žádný z nich nepokoušel diktovat tomu druhému. Varuje, že takový přístup by zemi poškodil.
Klaus také vyjadřuje únavu z dosavadních veřejných debat, které se podle něj točí kolem vedlejších témat. Za typický příklad považuje nekonečné diskuse o podobách svěřenských a takzvaných slepých fondů. Tyto spory označuje za únik od reality. Zdůrazňuje, že nastal čas věnovat se vážným otázkám, které pálí Českou republiku, Evropu a svět, místo technických detailů osobních majetkových struktur.
Turek mimo vládu a nemoc jako zástěrka
Zásadní a emotivní část rozhovoru patří tématu Filipa Turka a Motoristů. Andrej Babiš potvrdil, že prezidentovi předal seznam čtrnácti kandidátů na ministry a že Filip Turek, poslanec a čestný prezident motoristů, na něm nakonec není. Oficiálně zaznělo, že důvodem je Turova aktuální zdravotní indispozice.
Právě tuto verzi Václav Klaus ostře odmítá. Říká, že tomu opravdu nerozumí a že naprosto nechápe, jak by někdo mohl nebýt na seznamu ministrů kvůli nemoci. Přidává doslovnou poznámku, že se mu to zdá legrační. Zdůrazňuje, že člověk nemůže být vyřazen z nominace jen proto, že má v danou chvíli horečku nebo problémy s plotýnkou. Tento argument mu nedává smysl a podle jeho názoru zavádí celou zemi do podivné situace.
Redakce připomíná, že v médiích se v souvislosti s Filipem Turkem opakovaně zmiňují etické prohřešky, nevybíravé výroky, rychlá jízda a trestní oznámení i nejasnosti v majetkovém přiznání. Závěr prezidenta Pavla byl podle těchto informací jednoznačný. Vyslal signál, že Filipa Turka ve vládě nechce. Současně ale Andrej Babiš oznámil, že Turovo jméno na seznam ministrů nakonec umístil on sám. Vzniklo tak viditelné napětí mezi oficiálními vysvětleními.
Na otázku, zda je to osobní exit motoristického nominanta, nebo spíše ústupek Andreje Babiše, reaguje Klaus opatrně. Odmítá roli arbitra, který by měl označit jednoho viníka. Přesto z jeho slov vyplývá, že podle něj prezident na svých výhradách trvá a Turka jmenovat nechce. Míní, že Babiš situaci vyřešil způsobem, který se mu zdál politicky únosný a vhodný, přestože veřejné odůvodnění s nemocí považuje Klaus za neudržitelné. Předpovídá, že analytici i média takovou verzi dlouhodobě neunášejí a že budou tento důvod karikovat.
Současně přiznává osobní vztah k Filipu Turkovi. Naproti mediálním citacím, podle nichž se na Turka mračí a nadává mu, zdůrazňuje, že si ho velmi váží. Označuje ho za mimořádně slušného a kvalitního člověka. Kritické výroky z minulých rozhovorů spojuje s konkrétními excesy v projevech a připomíná, že člověk nemůže mlčet úplně ke všemu. Zároveň ale váhá nad tím, kolik váhy má mít stará minulost v okamžiku, kdy politika řeší žhavou současnost.
V této souvislosti připomíná i zkušenost z evropské politiky. Vzpomíná na bývalého šéfa Evropské komise, o němž se dlouhodobě vědělo, že byl v mládí aktivním maoistou. Podle Klause se to zmiňovalo a komentovalo, ale nakonec to nezabránilo jeho nástupu do nejvyšší unijní funkce. Tím chce říci, že minulost má být posuzována s rozvahou. Nesmí být ignorovaná, ale nemá se stát jediným měřítkem při rozhodování o politických postech.
Když je konfrontován se svou vlastní prezidentskou praxí, připouští, že i on někdy váhal s jmenováním některých ministrů. Přidává ale důležité vysvětlení. Zdůrazňuje, že u sebe vždy kladl důraz na odbornou připravenost a schopnost funkci vykonávat. Připomíná své známé dotazy, zda kandidát na ministra průmyslu a obchodu umí anglicky, pokud má reprezentovat zemi po celém světě. Podle něj šlo o věcnou debatu. Pátrání po charakterových vlastnostech všech kandidátů by podle jeho slov vedlo k tomu, že by nejmenoval téměř nikoho.
Na přímou otázku, zda někdy skutečně uvažoval o definitivním odmítnutí někoho jmenovat, odpovídá vyhýbavě. Přiznává, že role prezidenta není v rozeštvávání národa. I proto se k takovému kroku nikdy naplno neodhodlal.
Brusel, migrace, emise a rozpočtová disciplína
Další velký blok rozhovoru patří evropské politice a roli nové vlády Andreje Babiše. Klaus se netají tím, že Motoristy i novou koalici sleduje pozorně. Média ho podle něj spojují s Motoristy více, než by sami motoristé dělali. Připouští, že se s nimi radil, že se s nimi objevuje na fotografiích a že je s nimi v kontaktu, ale odmítá představu, že z pozadí řídí jejich politiku. Současně však zdůrazňuje, že je politický člověk a že by bylo nesmyslné, kdyby tvrdil opak.
S velkou důrazností popisuje, v čem vidí největší naději v nové vládě složené z hnutí ANO, SPD a Motoristů. Za klíčové považuje, že se tato koalice podle něj odváží jiného pohledu na Evropskou unii. Očekává, že bude připravená nejen vyjednávat, ale také odmítat. V jedné chvíli používá silnou formulaci. Říká, že když to přežene, platí, že co od Evropské unie přichází, to je vždycky špatně. Právě v této větě se koncentruje jeho dlouhodobý kritický postoj k integračním krokům Bruselu.
Rozhovor proto přechází k třem stěžejním tématům evropské politiky. Emisní povolenky, zákaz spalovacích motorů a migrační pakt. Klaus připomíná, že právě tato agenda byla vládě Petra Fialy masivně vytýkána a že na jejím odmítání současná Babišova koalice postavila část své kampaně. V případě emisních povolenek používá dramatické varování. Hrozí podle něj, že tento systém může Českou republiku ekonomicky zahubit, pokud se nepostaví jasná hranice.
Když je řeč o migračním paktu a čerstvě oznámené výjimce pro Českou republiku, Klaus je k výsledkům dosluhující vlády krajně skeptický. Odmítá možnost, že by ministr vnitra v demisi mohl na poslední chvíli vybojovat zásadní úlevy. Tvrdí, že pokud chce někdo vyjednávat o podobě migračních pravidel, musí to dělat v plném mandátu vlády a ne až těsně před koncem. Výroky o úspěchu označuje za nedůstojné.
Od nové vlády očekává mnohem tvrdší přístup vůči Evropské komisi. Podle jeho slov musí kabinet počítat s tím, že bude docházet k přímým střetům. Klaus říká, že Brusel si přímý střet zaslouží v tisících a jedné věcech, od migračního paktu přes emisní povolenky až po celou klimatickou agendu. V této souvislosti naznačuje srovnání s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, který se Bruselu otevřeně staví.
Psali jsme: Z Afghánistánu a Ukrajiny se mohou vracet stíny války, varuje Drulák
Rozhovor proto otevírá i otázku možných sankcí, omezení dotací nebo jiných finančních postihů. Moderátorka připomíná, že odmítání některých evropských pravidel by mohlo vést ke ztrátě části evropských peněz. Klaus v odpovědi nepřipouští váhání. Říká, že kdyby byl ve vládě, určitě by byl připraven Bruselu sdělit, že České republice stojí za to postavit se i za cenu finančních ztrát. V tomto směru formuluje velmi jasnou hranici mezi pouhým přizpůsobováním se a skutečnou obhajobou národních zájmů.
Neméně důležitou roli hraje v rozhovoru otázka rozpočtu a zadlužování. Motoristé před volbami zdůrazňovali rozpočtovou odpovědnost a tento motiv nadále používají. Klaus popisuje, že v posledních týdnech vedl rozsáhlé debaty o veřejných financích se zástupci všech tří stran formující se vlády. Uznává, že všichni tuší, jak vážný problém český státní rozpočet představuje.
Sám sebe označuje za člověka, pro kterého je každý deficit principiálně nepřijatelný. Přesto realisticky přiznává, že nelze schodek vynulovat přes noc. Důležité je podle něj to, aby už provizorní rozpočet jasně ukázal směr. Znovu připomíná své známé slovo škrty. Tvrdí, že škrty je nutné přijmout a že se tomu vláda nemůže vyhnout. S napětím očekává, zda budou mít odvahu nejen Motoristé, ale i hnutí ANO a SPD, aby se k nim opravdu přihlásili.
Do debaty vstupují i konkrétní volební sliby. Mluví se o posílení příjmů státu díky nástrojům typu elektronická evidence tržeb nebo daňová kobra. Zároveň se slibuje snížení daní pro zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné a další skupiny a přidání na platech hasičům a policistům. Klaus připomíná, že programové formulace typu snížíme a zvýšíme bez přesného termínu a čísel samy o sobě nic neznamenají. Varuje, že pokud vláda něco razantně sníží, musí si najít vyvážení na druhé straně, jinak se dluh bude dál prohlubovat.
Na závěr přichází řeč na ceny potravin. Nová vláda slibovala, že Čechům uleví v peněženkách. Zaznívá postoj zástupců obchodu, podle nichž by regulace cen nebo zákaz slevových akcí mohl vést naopak k růstu cen. Klaus reaguje s jistou ironií. Připomíná, že někteří představitelé svazu obchodu vznikli v konkrétním politickém klimatu a v jiném by ve funkcích možná nebyli. Myšlenku omezení zahraniční konkurence si zatím představit neumí. Dodává, že pokud by podobný návrh zazněl, bylo by nutné do detailu vysvětlit, jakým způsobem má fungovat a jaké budou jeho dopady.
Václav Klaus tak v rozhovoru vykresluje obraz země, která stojí před zásadními rozhodnutími. Na jedné straně kritizuje nejasnosti kolem vyřazení Filipa Turka z vládního seznamu a varuje před tím, aby nemoc sloužila jako zástěrka pro politické kompromisy. Na druhé straně formuluje tvrdé požadavky na novou vládu. Očekává, že bude připravena na střet s Bruselem, že se postaví proti migračním a klimatickým regulacím, že přestane přehlížet zadlužování a že skutečně přijme nepopulární škrty. Sám říká, že bude pečlivě sledovat, zda se naděje, které do nové koalice vložil, promění v reálnou politiku, nebo zůstanou jen v rovině předvolebních hesel.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, cnn prima)
