Pondělní stream na kanále Xaver Live se nesl přesně v tom duchu, na jaký jsou diváci Karoliny Stonjekové zvyklí. Bez servítků, s ironickým podtónem, s chutí glosovat, přitlačit na pilu a sem tam trefit soupeře větou, která má ambici zůstat v paměti déle než samotný večerní přenos. Tentokrát se komentátorka rozkročila mezi několik velkých témat, která podle ní hýbou českou politikou i mediálním prostorem, a udělala to způsobem, který její příznivci znají: od lehce posměšného úvodu přes ostré politické výpady až po dlouhou sérii diváckých dotazů, v níž se střídala nadsázka, pobavení i rozhořčení.
Hned v úvodu si vzala na mušku expremiéra Petra Fialu a jeho mediální výstupy. Připomněla nejprve známou epizodu s nákupem v Německu, aby na ni navázala novější scénou z čerpací stanice. Celý motiv vystavěla na obrazu politika, který podle ní působí dojmem člověka, jehož tým posílá do stále bizarnějších kulis. „Kdysi Evropu obcházelo strašidlo komunismu. Teď strašidlo pro změnu obchází české benzínky a je to strašidlo Petra Fialy,“ prohlásila hned v úvodu. V podobném duchu pokračovala i dál, když s notnou dávkou jedovaté nadsázky poznamenala, že Fiala má benzínky zjevně rád natolik, že by se po odchodu z politiky mohl živit jako obsluha čerpací stanice. Podle Stonjekové je právě tato série výstupů důkazem, že bývalý premiér nepochopil, proč u veřejnosti budil posměch, ani proč jeho politická dráha skončila volební porážkou.
Na Fialu pak navázala připomínkou jeho někdejších slov o „německých platech“. I to použila jako příklad politiky, která podle ní stála na slibech, podmínkách a pozdním moralizování. V této pasáži vytáhla i známou filmovou asociaci s komedií Marečku, podejte mi pero!, když Fialův styl přirovnala k situaci, v níž někdo po prohrané partii vysvětluje, co všechno mohlo být, „kdybyste mě byli bývali volili“. Narážela tím na jeho veřejná vystoupení z posledních dnů, z nichž podle ní vyplývá, že se exšéf ODS stále nedokázal smířit ani s porážkou, ani s tím, jak byl během svého premiérského působení vnímán. Podle Stonjekové je navíc pozoruhodné i to, že se proti němu podle jejího mínění nedokáže výrazněji vymezit ani současné vedení občanských demokratů.
Od Fialy pak stream plynule přešel k tomu, co Stonjeková označila za „další strašidlo“, tentokrát už ne na benzínkách, ale v české politice. Tím měla být kauza Dozimetr. Zatímco část médií se podle ní soustředí na marginálie a na aféry vytvářené kolem současné vlády, Dozimetr podle ní zůstává tématem, kolem něhož je „ticho po pěšině“. Právě zde zazněla jedna z jejích nejsilnějších vět večera, když kauzu přirovnala k „odkopnuté nechtěné milence“, která se vrací vždycky ve chvíli, kdy se to bývalému partnerovi nejméně hodí. Tímto obrazem chtěla popsat vztah hnutí STAN k aféře, která se podle ní znovu a znovu vrací do veřejného prostoru a může ještě politicky zasáhnout další jména spojená s tímto hnutím.
Velký prostor pak věnovala sestřihům a citacím souvisejícím s Petrem Hlubučkem, Věslavem Michalikem, Janem Farským a širším pozadím financování hnutí STAN. Nešlo jí přitom jen o samotný obsah těchto výpovědí, ale i o to, jak se k nim podle ní staví média. Opakovaně zdůrazňovala, že zatímco některé redakce se rády stylizují do role přísných strážců demokracie a nezávislosti, v případě Dozimetru zůstávají podle ní nápadně pasivní. Zvláštní důraz kladla na investigativní práci Markéty Dobiášové, kterou vylíčila jako osamocenou novinářku, jež v této věci nese na svých bedrech práci, již by podle ní měly dělat velké redakce. Právě zde se jeden z klíčových leitmotivů celého večera vyjevil naplno: podle Stonjekové česká média nepoužívají stejný metr na všechny a jejich selektivní zájem má zřetelné politické kontury.
Na podobnou notu navázala i kritika iniciativy Milion chvilek a jejího někdejšího předsedy Mikuláše Mináře. Stonjeková mu vyčetla, že v případě Dozimetru nemá potřebu svolávat demonstrace ani bít na poplach, ačkoli právě on a jeho hnutí se v minulosti pasovali do role strážců veřejné morálky. S očividnou ironií pak zmínila, že Minář celou věc odbyl poukazem na to, že se kauza vyšetřuje a řeší u soudu, takže není důvod demonstrovat. V očích Stonjekové jde právě o ukázkový dvojí metr: tam, kde se to politicky hodí, se burcuje ulice, tam, kde se to nehodí, přichází náhlá trpělivost a důvěra v instituce.
Ještě ostřejší byla v pasáži věnované parlamentní vyšetřovací komisi k Dozimetru. Sama sice připustila, že české parlamentní komise nemají zrovna oslnivou tradici a málokdy něco skutečně vyšetří, zároveň však jejich vznik uvítala jako nástroj, který může zabránit tomu, aby se aféra „mediálně zametla pod koberec“. Následně se opřela do reakcí politiků, kteří komisi kritizovali. Zvlášť si vzala na mušku výroky Michaely Šebelové a poslance Zuny, podle nichž je podobný krok údajně snahou kriminalizovat politické oponenty nebo otevírat „Pandořinu skříňku politických procesů“. Právě zde přešla Stonjeková do jedné z nejostřejších poloh večera. Připomínala, že stejní lidé v minulosti bez velkých skrupulí nálepkovali své protivníky jako extremisty, populisty či síly táhnoucí zemi na Východ, a o to méně podle ní mají dnes právo mluvit o kriminalizaci opozice.
V další části streamu se pak její pozornost přesunula k médiím, především k Seznamu a Novinkám. Tato pasáž patřila k nejvýraznějším, protože Stonjeková zde už nemluvila jen o jednotlivých článcích, ale o otevřeném konfliktu mezi médii a vládou. S odkazem na výroky Andreje Babiše a reakce Iva Lukačoviče tvrdila, že už dávno padla jakákoli iluze o neutralitě a nestrannosti. Opakovaně se vracela k tomu, že Seznam podle ní už ani nepředstírá objektivitu a že je zcela zjevné, komu nadržuje a proti komu vede politický boj. Jako příklad uváděla množství prostoru věnovaného Petru Kolářovi, připomněla i texty kolem poradkyně Natálie Vachatové a ironicky se zastavila u zprávy o petici proti ministrovi Klempířovi, kterou podle ní média nafoukla navzdory tomu, že šlo jen o několik tisíc podpisů. Podle Stonjekové na takových příkladech nejde jen o jednotlivé chyby či redakční preference, ale o soustavný vzorec, v němž se z části médií stali političtí hráči.
Právě v souvislosti s Natálií Vachatovou se pak stream dostal k dalšímu velkému tématu: k tomu, co Stonjeková označila za novou vlnu nálepkování, přehánění a „mekartismu číslo dvě“. Kritizovala především výrokovou a argumentační linii, podle níž je možné z veřejných aktivit, starších příspěvků či rodinných vazeb vystavět obraz bezpečnostní hrozby. Zvlášť ostře se pustila do Mikuláše Mináře za jeho vystoupení na Letné, v němž mluvil o Vachatové jako o někom, kdo je proruský a představuje bezpečnostní riziko. Stonjeková jednotlivé pasáže jeho projevu rozebrala bod po bodu a tvrdila, že jde o soubor překroucení, dezinterpretací a nadsazených soudů. Přitom zdůrazňovala, že je podle ní mimořádně pokrytecké, když se stejný člověk pohoršuje nad falešnou fotografií, která se týká jeho samotného, ale neváhá podle ní šířit nepravdivé či hrubě zkreslené soudy o někom jiném.
Na Mináře navázala i další aktuální kauzou, a to upravenou fotografií, na níž byli vedle sebe zobrazeni Tomáš Halík, Jusuf Mursi a právě Mikuláš Minář. Komentátorka se vysmívala tomu, jak velký rozruch tento snímek vyvolal, a celou věc popisovala jako „další velkou mediální bouři ve sklenici vody“. Především jí ale posloužila jako odrazový můstek k útoku na to, co považuje za selektivní citlivost. Podle ní se Minář ozval až ve chvíli, kdy se věc dotkla jeho samotného, zatímco v případech, kdy se manipulovalo nebo zavádělo směrem k jeho politickým protivníkům, mlčel.
Vedle velkých politických témat se stream pravidelně vracel i k širšímu obrazu české společnosti a veřejné debaty. Stonjeková několikrát opakovala, že politika dnes ztratila obsah a že se stále méně vede spor o konkrétní řešení a stále více o nálepky, emoce a strach. Podle ní se z veřejného prostoru vytrácí věcná debata o daních, zadlužení, energiích či ekonomice a místo toho se bojuje o to, kdo koho označí za extremistu, populistu, fašistu nebo ruského agenta. V této souvislosti mluvila i o voličích, kteří podle ní podobný způsob politiky přijímají, a s neskrývaným sarkasmem poznamenala, že značné části společnosti to ke spokojenosti stačí. Když pak došlo na průzkumy, v nichž si STAN drží silné postavení, použila právě to jako důkaz, že ani závažné aféry nemusejí být pro velkou část voličů překážkou.
Přes silně politický ráz večera se stream nevyhnul ani ekonomickým obavám. V dotazech od diváků se opakovaně vracelo téma cen pohonných hmot, státních rezerv, vývoje konfliktu na Blízkém východě či hrozby inflace. Stonjeková v této linii mluvila o tom, že ani údajně pravicové vlády se v praxi nechovaly rozpočtově odpovědně, a připomínala vysoké schodky z dob Fialova kabinetu. Podle ní se tak ukazuje, že rozdíly mezi hlavními politickými tábory jsou ve skutečnosti daleko menší, než se navenek tváří, a že v zásadních otázkách hospodářské politiky často nabízejí jen mírně odlišné varianty téhož. Ostré kampaně, ideologické spory a silná slova pak podle ní slouží i k tomu, aby se tento fakt ztratil v hluku.
Ve druhé polovině streamu se více prostoru dostalo i tradiční interakci s diváky, která je pro podobný formát charakteristická. Vedle politiky se tak objevily i lehčí momenty, narážky na oblečení, hudební preference nebo cestovatelské vzpomínky. Stonjeková děkovala za příspěvky, zdravila pravidelné diváky, reagovala na žerty a s chutí přihazovala vlastní. Mluvilo se o Daliboru Jandovi, o tom, jaké písně má ráda, o pořadu Účet i o plánované akci „9 let s vámi“, k níž mimo jiné zvala i s reklamní lehkostí sobě vlastní. Právě tyto momenty dodávaly jinak ostrému politickému večeru odlehčení a připomínaly, že stream nestojí jen na komentování dění, ale i na pevném vztahu mezi autorkou a jejím publikem.
Nechyběla ani další dávka sarkasmu směrem k opozici a jejímu personálnímu fungování, když se řešilo nezvolení Víta Rakušana místopředsedou Poslanecké sněmovny. Stonjeková si všímala toho, že ani opoziční tábor nedokázal dodat dost hlasů vlastnímu kandidátovi, a s evidentní chutí rozebírala reakce Evy Decroix a dalších politiků. V její interpretaci šlo o další příklad toho, že politické tábory často rády připisují vinu soupeři i tam, kde selhávají jejich vlastní lidé. Podobně mluvila také o TOP 09, o personální bídě některých stran a o tom, že některé veřejně činné osobnosti jako by se vzájemně přelévaly mezi stranami bez ohledu na jejich údajnou ideovou odlišnost.
Silná byla rovněž pasáž o stavu veřejné debaty na sociálních sítích a ve společnosti vůbec. Stonjeková mluvila o rostoucí míře nenávisti, o tom, že i lidé, které člověk zná osobně, jsou schopni kvůli politice schvalovat výhrůžky nebo se chovat způsobem, který překračuje elementární lidské hranice. Přitom znovu spojovala tento stav s érou Petra Fialy, jemuž připsala zásadní podíl na prohloubení příkopů mezi lidmi. Tvrdila, že tehdejší premiér vědomě stavěl svou politiku na strašení a na rozdělování společnosti do tábora „demokratů“ a těch druhých. Podle ní se právě v této atmosféře mohlo stát normou, že jsou lidé posuzováni ne jako jednotlivci, ale jako nositelé nálepky, proti níž je dovoleno téměř cokoli.
Samotný závěr streamu pak už patřil tradičnímu součtu příspěvků, poděkování divákům a poslednímu ironickému bonbonku. Tím bylo video z televizní debaty, v němž zazněla slova o tom, že „Rus je Rus, ale Rusák je příslušník imperialistického režimu“. Stonjeková tuto ukázku použila jako groteskní tečku za celým večerem a jako důkaz, že v českém veřejném prostoru lze narazit na vystoupení, která sama o sobě působí jako parodie. Právě tím se celý stream symbolicky uzavřel: směsí ostré politické kritiky, mediálních výpadů, rozhořčení nad dvojím metrem i pobaveného úžasu nad tím, kam až se dnešní veřejná debata dokáže posunout.
Pondělní vysílání Karoliny Stonjekové tak nebylo jen sledem komentářů k aktuálním událostem. Byl to především obraz politického a mediálního světa, jak jej vidí ona sama: jako prostor plný pokrytectví, selektivní spravedlnosti, účelové morálky a lidí, kteří rádi kážou vodu, zatímco pijí víno. Ať už s ní divák souhlasí, nebo ne, jedno se jejímu pondělnímu streamu upřít nedá. Drive mu nechyběl ani na okamžik.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: xaverlive)
