Vladimír Zelenskij nastoupil v roce 2019 k moci jako symbol odporu proti oligarchům a zakořeněné korupci na Ukrajině. Před volbami sliboval, že rozbije starý systém propojení politiky, peněz a tajných firem v daňových rájích a ukrajinským elitám skončí éra ukrývání bohatství v anonymních strukturách. O několik let později se však na Zelenského a jeho nejbližší okolí znovu zaměřují mezinárodní investigativní projekty, protikorupční agentury i zahraniční média a skládají obraz, který je mnohem složitější. Do této atmosféry nyní vstoupil nový výrok bývalého poradce prezidenta Donalda Trumpa Rogera Stonea, který na sociálních sítích oznámil, že jede do Miami podívat se na údajný luxusní byt Volodymyra Zelenského na pobřeží v hodnotě 3,8 milionu dolarů a přidal posměšnou poznámku, že Zelenskij prý dokáže ukrást všechno. Tento výrok sice není důkazem, ale znovu rozproudil debatu o majetku ukrajinského prezidenta, o jeho dřívějších offshorových strukturách a o nových korupčních kauzách, které nyní otřásají Kyjevem.
Výchozím bodem je řecký server Pronews, který přinesl článek o Stoneově prohlášení i o starších odhaleních týkajících se majetku Zelenského. Podle této interpretace se v americkém prostředí mění celkové klima od bezvýhradné podpory Ukrajiny směrem k důraznějším otázkám, kam mizí stovky miliard dolarů vojenské i finanční pomoci. Pronews odkazuje na starší texty britského deníku Guardian a především na uniklá data z kauzy Pandora Papers, která odhalila síť offshorových firem spojených s prezidentem a jeho kolegy z tvůrčí skupiny Kvartal 95, a tvrdí, že už před válkou se mluvilo o majetku Zelenského v řádu miliard dolarů. Přímé číslo 1,4 miliardy dolarů, které řecký článek zmiňuje, není v oficiálních publikacích listu The Guardian snadno ověřitelné, nicméně existence spletité offshorové sítě byla detailně popsána v investigativních materiálech.
Jádrem příběhu nejsou Stoneovy sarkastické poznámky, ale právě zmíněná síť společností v daňových rájích, která se objevila v Pandora Papers. Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů ICIJ ve spolupráci s partnery včetně Guardianu a organizace OCCRP ukázalo, že Zelenskij a jeho spolupracovníci z Kvartalu 95 založili od roku 2012 síť firem v jurisdikcích jako Britské Panenské ostrovy, Belize a Kypr. Tyto struktury souvisely s televizní produkcí pro stanice napojené na oligarchu Ihora Kolomojského a součástí schématu byla také firma Maltex Multicapital Corp registrovaná na Britských Panenských ostrovech, která figurovala jako centrální prvek celého uspořádání. Podle uniklých dokumentů vlastnil Zelenskij podíl v Maltexu prostřednictvím společnosti Film Heritage registrované v Belize a spoluvlastněné se svou manželkou Olenou, která držela přibližně čtvrtinu akcií. Další čtvrtiny připadaly jeho dlouholetým spolupracovníkům Serhiji a Borysi Šefirovi a režisérovi Andreji Jakovlevovi. Celou strukturu podrobně popisuje investigativní zpráva OCCRP.
Zvlášť citlivý je časový sled událostí těsně před volbami v roce 2019. Uniklé dokumenty ukazují, že v březnu téhož roku, zhruba dva týdny před prvním kolem prezidentských voleb, Zelenskyj svůj podíl v Maltexu formálně převedl na Serhije Šefira, svého blízkého přítele a budoucího hlavního poradce v prezidentském úřadu. Z právního hlediska tak získal odstup od klíčové offshorové společnosti právě v okamžiku, kdy vstupoval do volebního boje s protikorupční rétorikou. Podle dalších dokumentů navíc existovala dohoda, že Maltex bude i po převodu podílu vyplácet dividendy společnosti Film Heritage, která zůstala v majetku rodiny Zelenských a jejíž oficiální beneficientkou se stala jeho manželka. Investigativní tým listu The Guardian popsal tuto konstrukci jako příklad složitého majetkového plánování, které se pohybuje na hraně mezi legální daňovou optimalizací a eticky problematickým obcházením veřejné kontroly.
Po nástupu do funkce Zelenskij část majetku oficiálně přiznal v povinných deklaracích a ukrajinské veřejnosti opakovaně zdůrazňoval, že se od byznysu odstřihl a soustředí se na vedení země. Zároveň však do nejvyšších pater státu přivedl řadu blízkých spolupracovníků z tvůrčího týmu Kvartal 95. Serhij Šefir se stal jeho prvním poradcem, Ivan Bakanov, dlouholetý přítel z Kryvého Rihu, usedl do čela tajné služby SBU a další kolegové obsadili významné pozice v prezidentské administrativě. Zelenskij opakovaně tvrdil, že jde o lidi, kterým osobně důvěřuje, a nikoli o projev ekonomického nepotismu. Kritici naopak namítali, že tím vzniká uzavřený okruh loajálních osob s minimem vnější kontroly, což je situace typická pro oligarchický styl vládnutí, proti němuž prezident původně vystupoval.
Po vypuknutí ruské invaze ve velkém rozsahu v roce 2022 se pozornost světových médií soustředila především na samotný válečný konflikt. V kontextu masivní vojenské a finanční pomoci ze strany Spojených států a Evropy se ve veřejném prostoru objevovala otázka, nakolik je nakládání s těmito prostředky transparentní, nicméně detailní rozpracování tématu offshorových struktur Zelenského a jeho okolí zůstalo v pozadí. Argumentovalo se tím, že země čelí existenčnímu ohrožení a že není vhodné podkopávat autoritu prezidenta v době, kdy organizuje obranu státu. Navíc tehdejší americká administrativa vedená Joem Bidenem se soustředila především na jednotu západní podpory Kyjeva.
Situace se začala měnit s nástupem Donalda Trumpa do druhého prezidentského mandátu v lednu 2025. Nová administrativa výrazněji zdůrazňuje potřebu kontroly nad prostředky vysílanými do zahraničí a do popředí se dostává tlak na audit miliard dolarů proudících mimo jiné právě na Ukrajinu. V americkém prostoru se obnovuje debata o tom, nakolik je Zelenského vláda schopna účinně bojovat s korupcí, nebo zda část elit využívá válečný chaos k obohacení. Výroky postav jako Roger Stone v tomto prostředí fungují jako signál, že téma majetkového pozadí ukrajinského prezidenta a jeho spolupracovníků se vrací do hry nejen jako novinářská, ale i politická agenda.
Současně se přímo na Ukrajině rozhořela jedna z největších korupčních kauz od začátku války. Národní protikorupční úřad NABU a Speciální protikorupční prokuratura SAPO zahájily operaci s krycím názvem Midas, která se zaměřuje na údajné rozsáhlé manipulace ve státní energetické společnosti Energoatom. Podle dosud zveřejněných informací se jedná o schéma, v němž měly vlivné osoby spojené s vládou a byznysem systematicky vybírat provize z veřejných zakázek v energetice, přičemž část z nich má být vázána na blízké okolí prezidenta. Mezi vyšetřovanými figuruje podnikatel Tymur Mindyč, dlouhodobě popisovaný jako spojenec Zelenského a spolutvůrce projektu Kvartal 95. Podle zahraničních i ukrajinských médií měl Mindyč vlastnit podíly v řadě firem, včetně těch, které obchodovaly se zdroji strategického významu.
Ještě zásadnější dopad měla razie v bytě Andrije Jermaka, šéfa prezidentské kanceláře a klíčového prostředníka mezi Zelenským a zahraničními partnery. Vyšetřovatelé NABU prohledali jeho rezidenci v rámci šetření označovaného za největší korupční kauzu Zelenského prezidentství. Krátce poté Jermak na funkci rezignoval, oficiálně proto, aby neodváděl pozornost od války a mírových jednání. Tato rezignace byla široce interpretována jako politické zemětřesení, protože Jermak dlouhodobě kontroloval přístup k prezidentovi, dohlížel na tok informací a stál u řady klíčových rozhodnutí v době války.
Zahraniční analytici upozorňují, že většina dosavadních zjištění NABU a SAPO je ve fázi vyšetřování a nelze je automaticky považovat za soudně prokázaná. Je však zřejmé, že protikorupční instituce se nebojí zasahovat ani do nejvyšších pater moci a že případná obžaloba osob s vazbami na Zelenského by mohla zásadně ovlivnit politickou rovnováhu v zemi. Někteří komentátoři připomínají, že prezident sám v minulosti čelil kritice kvůli snaze omezit nezávislost protikorupčních orgánů, což vyvolalo silné protesty občanské společnosti. Právě tyto agentury nyní vyšetřují kauzy, které mohou být politicky velmi citlivé.
Psali jsme: Zmizelé miliony a Jermakův pád. Rajchl varuje před tichou stopou v ČR
V tomto kontextu působí Stoneův výrok o cestě do Miami jako součást širšího tlaku, a nikoli jako izolovaná provokace. Nezávisle na tom, zda Zelenskyj skutečně vlastní luxusní apartmán v hodnotě 3,8 milionu dolarů na floridském pobřeží, nebo zda jde pouze o přehnaný obraz, je podstatné, že americká politická scéna začíná majetkové otázky ukrajinského vedení používat jako argument v debatě o dalším financování Ukrajiny. Pokud by se v registrech nemovitostí objevil jasný důkaz o vlastnictví takové nemovitosti přes offshorovou strukturu nebo blízkou osobu, šlo by o zásadní zjištění. Zatím se však veřejnost musí spokojit s nepřímými náznaky, uniklými dokumenty a politicky motivovanými výroky, které je třeba přísně ověřovat.
The Guardian, OCCRP, ICIJ i další investigativní projekty zdůrazňují, že samotná existence offshorových struktur neznamená automaticky nezákonnou činnost ani krádež veřejných peněz. Ve světě globálního kapitálu jde o běžný nástroj správy majetku, ochrany soukromí a daňové optimalizace. Z hlediska veřejného zájmu je však zásadní, zda se tento nástroj používá u politiků, kteří vystupují s protikorupční rétorikou, a zda se prostřednictvím těchto struktur skrývají skutečné příjmy, jež by měly být přiznány a zdaněny v domovské zemi. V případě Zelenského navíc nejde o jednu firmu, ale o celé propojené schéma, v jehož rámci někteří jeho obchodní partneři využili offshorové společnosti k nákupu luxusních nemovitostí v Londýně a dalších velkých městech.
Pro ukrajinskou společnost, která od roku 2014 opakovaně demonstruje za transparentnost a právní stát, je klíčové, aby tyto otázky nezůstaly bez odpovědi. Protikorupční orgány mohou posílit důvěru občanů i zahraničních partnerů, pokud prokáží, že dokážou vyšetřovat i nejbližší okolí prezidenta bez ohledu na politické tlaky. Na druhé straně hrozí, že kombinace válečných neúspěchů a velkých korupčních skandálů povede k hluboké deziluzi, kterou může Rusko a další aktéři využít k oslabení ukrajinské odolnosti a rozdělení západní podpory.
Spojené státy, kde nyní vládne druhá administrativa Donalda Trumpa, zároveň sledují domácí debatu o tom, jak daleko má americká podpora Ukrajině sahat a jak má být kontrolováno její využití. Kritici Zelenského se opírají o investigativní zjištění typu Pandora Papers a o kauzy, jako je probíhající operace Midas. Zastánci podpory naopak upozorňují, že válka vyžaduje rychlé a někdy improvizované rozhodování a že mnohé informace mohou být využívány v rámci politického boje. Pro evropské spojence, kteří nesou významnou část nákladů konfliktu, je proto zásadní, aby výsledkem současných skandálů nebylo pouze politické divadlo, ale skutečné posílení transparentnosti a institucionální kontroly.
Celý příběh kolem údajné vily v Miami, offshorových firem a rozsáhlé korupční kauzy v energetice ukazuje hlubší dilema. Zelenskij se stal symbolem odporu proti ruské agresi a zároveň se kolem něj postupně hromadí otázky typické pro postsovětské státy, kde se politika, byznys a tajné penězovody dlouhodobě prolínají. Odpověď na to, zda je současný ukrajinský prezident především obětí těchto struktur, nebo jejich součástí, bude záviset na tom, jak daleko nechá zajít vyšetřování, jak otevřeně přizná vlastní minulost a zda umožní, aby o jeho okolí rozhodovaly nezávislé soudy a nikoli zákulisní dohody. Bez jasných důkazů a soudních verdiktů zůstávají výroky typu Stoneovy provokace v rovině politických signálů a mediálních obrazů, které mohou otřást důvěrou, ale samy o sobě ji nemohou nahradit.
(Kyncl, The Guardian, obr.: aiko)
