Podle vojenského analytika Jaroslava Štefce není Evropa ve skutečnosti jednotným subjektem schopným vytvářet soudržné a dlouhodobé strategie. Připomíná známou otázku Henryho Kissingera „Komu mám zavolat, když chci hovořit s Evropou“ a tvrdí, že odpověď zůstává stejná i dnes, protože podle něj neexistuje žádná skutečná evropská centrální autorita schopná jednat jménem celého kontinentu. Evropská unie je v jeho pojetí spíše seskupením historicky odlišných států s rozdílnými zájmy, zdroji a tradicemi, které se jen těžko sjednocují pod společným politickým vedením. Štefec podotýká, že snahy vedení Evropské komise prezentovat EU jako mocný a jednotný blok považuje za marné a dodává, že „Evropa ve smyslu položené otázky fakticky neexistuje“.

Z tohoto rámce vychází i jeho tvrzení, že Evropa má tři různé přístupy k ukrajinské válce. Základní předpoklad jeho úvahy zní, že o Evropě nelze hovořit jako o jednom celku, protože významná část jejího území i obyvatelstva se nachází mimo Evropskou unii. Tvrdí, že právě tyto nečlenské státy disponují většinou přírodních zdrojů kontinentu, což má zásadní vliv na jejich politickou sílu a schopnost prosazovat vlastní řešení konfliktu.

Prvním z plánů, které Štefec popisuje, je podle něj ruský návrh vzniklý během istanbulských jednání na jaře 2022. Tvrdí, že šlo o už hotovou mírovou dohodu, jejímž cílem měl být návrat Ukrajiny k bezpečnostnímu statusu z období Budapešťského memoranda. Štefec připisuje neúspěch dohody zásahu tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona, který měl podle něj zabránit jejímu podpisu. V tomto duchu cituje pasáž „Těsně před jeho podpisem ukrajinskou stranou do něho totiž takzvaně hodila vidle Velká Británie“ a předkládá svou interpretaci, že Johnson přesvědčil Ukrajinu, aby pokračovala ve válce s příslibem západní podpory a budoucího vítězství.

Druhý plán, který podle Štefce prosazují západní mocnosti, označuje za historicky zakotvenou snahu Velké Británie, Francie a Německa oslabit Rusko a získat přístup k jeho nerostnému bohatství. Tuto myšlenku ilustruje citací připisovanou Margaret Thatcherové, že „je nemravné, aby Sovětský svaz vlastnil takové množství přírodních zdrojů“. Štefec tvrdí, že západní státy dlouhodobě tíhnou k myšlence rozčlenění Ruska do menších celků a vidí ve válce možnost, jak tohoto cíle dosáhnout. Podle něj byla přípravou na tento scénář kombinace sankcí, politického tlaku, podpory Ukrajiny a vytváření nepřátelského obrazu Ruska v evropské veřejné debatě. Zároveň zdůrazňuje, že tento plán podle něj neuspěl, protože Rusko si uchovalo stabilitu a dokonce posílilo svou mezinárodní pozici.

Štefec následně rozvíjí tvrzení, že zásadní obrat přinesla změna americké administrativy. Předkládá vlastní interpretaci Trumpova postoje, podle níž bývalý americký prezident odmítá riskovat konflikt s Ruskem kvůli evropským zájmům. Odvolává se i na údajné poselství z jednání v Anchorage, které mělo znamenat konec americké ochoty fungovat jako bezpečnostní garant Evropy. Touto změnou se podle Štefce rozpadlo strategické partnerství, o které se západní plán opíral, a Evropa se ocitla bez americké podpory při financování a zásobování Ukrajiny.

Psali jsme: Pavlův postup narazil. Češi vyjádřili vůči jeho postupu výrazný odpor

Za třetí plán Štefec označuje variantu, která má připomínat Churchillovu poválečnou Operaci Unthinkable. Tvrdí, že ve světle neúspěchů západních strategií se část evropských elit přiklání k úvaze o preventivním ozbrojeném zásahu proti Rusku prostřednictvím ukrajinské armády a takzvané koalice ochotných. Tento výklad spojuje s výroky předsedy vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone, který měl podle Štefce naznačit možnost tvrdšího postupu. Štefec tento plán hodnotí jako mimořádně riskantní a dodává, že by mohl vést až k jaderné eskalaci. Vyjadřuje obavu, že britská politická reprezentace se může pokoušet o jeho prosazení a upozorňuje, že „nás určitě čeká zajímavý advent“, protože vývoj může být rychlý a nepředvídatelný.

V závěru komentáře klade Štefec důraz na to, že situace je podle něj nejistá a nebezpečná. Věří však, že odpor veřejnosti a zdrženlivost Spojených států mohou zastavit nejradikálnější scénáře. Jeho text je vystavěn jako varování před tím, co vnímá jako sílící riziko velkého konfliktu, a zároveň představuje jeho vlastní interpretaci geopolitických vztahů, které podle něj určují budoucnost Ukrajiny i Evropy.

(dan, prvnizpravy.cz, repro: facebook)