Nová vláda deklaruje větší zájem o sport, zdraví a prevenci. Podle předsedy Sdružení sportovních svazů České republiky Zdeňka Ertla je to krok správným směrem, skutečná změna však přijde teprve tehdy, pokud se sport stane nástrojem zdravotní, sociální i bezpečnostní politiky státu.

Pane předsedo, jak vnímáte současný přístup nové vlády ke sportu ve srovnání s předchozím obdobím?

Je patrné, že nová vláda chce sportovnímu prostředí věnovat více pozornosti než ta předchozí. Symbolickým, ale zároveň velmi důležitým krokem je vytvoření pozice ministra sportu, prevence a zdraví. To je signál, který většina sportovních spolků a svazů přijala pozitivně. Poprvé se totiž sport neřeší pouze jako soutěžní nebo reprezentační záležitost, ale jako součást širšího rámce zdraví a prevence.

Jak hodnotíte kroky současného vedení resortu, konkrétně ministra Borise Šťastného?

Za velmi chvályhodnou považuji jeho snahu o skutečnou transparentnost a vyšší efektivitu při rozdělování státních dotací do sportu. Dlouhodobě upozorňujeme na to, že problémem není jen objem peněz, ale především způsob, jakým jsou využívány. Pokud se podaří nastavit jasná pravidla, funkční kontrolní mechanismy a smysluplné priority, může to mít výrazně větší dopad než pouhé navyšování rozpočtu.

Často se mluví o podpoře vrcholového sportu a reprezentace. Je to podle vás správná priorita?

Podpora státní reprezentace a vrcholového sportu je samozřejmě důležitá a má své místo. Neměla by však být hlavní ani jedinou prioritou státní sportovní politiky. Pokud budeme řešit pouze špičku pyramidy, zatímco se základna bude dál rozpadat, systém se dlouhodobě zhroutí. Sport musí sloužit celé společnosti, nikoli jen elitě.

Jaké negativní trendy dnes ve sportování dětí a mládeže pozorujete?

Těch trendů je bohužel celá řada a jsou velmi znepokojivé. Dlouhodobě klesá počet organizovaně sportujících dětí, a to jak ve sportovních klubech, tak ve školách. Téměř polovina dětí dnes vůbec nesportuje. I děti, které by sportovat chtěly, často dávají přednost individuálním aktivitám s kamarády nebo rodiči, protože systém organizovaného sportu pro ně přestává být dostupný nebo atraktivní.

Zároveň se výrazně zvětšuje skupina dětí, jejichž možnost výběru sportovní aktivity je přímo závislá na ekonomické situaci rodiny. To považuji za jeden z nejvážnějších problémů, protože sport by měl být dostupný všem bez ohledu na sociální zázemí. Do toho se přidává nárůst dětské obezity, cukrovky a psychických obtíží, což jsou jasné signály, že systém nefunguje správně.

Jakou roli by měl podle vás sport hrát v oblasti zdraví a prevence?

Sport by měl mnohem více plnit funkci zdravotní prevence, a to nejen fyzické, ale i psychické. Pohyb je základním nástrojem, jak předcházet civilizačním onemocněním, posilovat psychickou odolnost a vytvářet zdravé návyky již od dětství. Pokud stát investuje do sportu jako do prevence, ušetří v budoucnu značné prostředky ve zdravotnictví i v sociální oblasti.

Vedle podpory sportování se často zmiňuje i infrastruktura. Jak ji hodnotíte?

Rozvoj sportovní infrastruktury je naprosto klíčový. Bez dostupných hřišť, tělocvičen a sportovišť nelze hovořit o masovém sportu. Zároveň je nutné myslet na jejich dlouhodobou provozní udržitelnost a otevřenost pro veřejnost, nikoli pouze pro úzký okruh klubů.

Je řešením pouze navyšování finančních prostředků do sportu?

Navýšení prostředků by samozřejmě všichni uvítali, samo o sobě to však nestačí. Stejně důležité je zefektivnit jejich využívání. Inspiraci vidíme v některých sousedních zemích, kde fungují systémové benefity, například daňová zvýhodnění, podpora trenérů a instruktorských profesí nebo stabilní financování mládežnického sportu. To jsou cesty, které dávají dlouhodobý smysl.

Jak velký význam má vzdělávání trenérů a instruktorů?

Zcela zásadní. Trenéři, cvičitelé a instruktoři jsou klíčoví pro zkvalitňování sportování občanů, zejména dětí. Jsou nenahraditelní nejen z hlediska techniky pohybu, ale i v oblasti výchovy, motivace a psychické podpory. Pokud nebude systémově řešeno jejich vzdělávání, odměňování a společenské postavení, nebude dlouhodobě fungovat ani celý sportovní ekosystém.

Zmiňujete také podporu technických sportů. Proč právě ty?

Technické sporty mají pro stát vysokou přidanou hodnotu, a to zejména v dnešní složité politicko bezpečnostní situaci ve světě. Rozvíjejí dovednosti využitelné i mimo sport, například technické myšlení, práci s technologiemi, disciplínu či schopnost řešit krizové situace. To potvrzují i průzkumy veřejného mínění, podle nichž více než 90 procent dětí a mladých lidí dnes nemá potřebné znalosti, schopnosti a návyky pro efektivní zvládání různých krizových situací. Současně se zhoršuje fyzická kondice a psychická odolnost populace.

Jak v tomto kontextu vnímáte roli sportovních spolků a klubů?

Veřejnost stále častěji vyjadřuje přesvědčení, že sportovní spolky a kluby by se měly aktivněji zapojovat do zlepšování tohoto stavu. S tímto názorem se ztotožňuji. Sportovní prostředí má obrovský potenciál, který zatím není plně využit.

Psali jsme: IKEM a srdeční přístroje. Tendry s jediným vítězem pod lupou

Právě proto přicházíte s návrhem nového programu. Můžete jej přiblížit?

Ano, tato problematika mě zneklidňuje dlouhodobě. Proto jsme připravili návrh programu Sport pro odolnost a připravenost společnosti. Podle našeho názoru by měl být součástí odpovědné státní politiky v oblasti sportu. Jeho cílem je posílení fyzické a psychické odolnosti dětí i dospělých prostřednictvím sportu, rozvoj praktických dovedností pro zvládání krizových situací v civilním prostředí a vytvoření sítě sportovních subjektů schopných v případě potřeby podpořit činnost obcí a složek integrovaného záchranného systému.

Program zároveň počítá s hlubší spoluprací Národní sportovní agentury s dalšími resorty, zejména v oblasti bezpečnosti, zdravotnictví, školství a civilní ochrany. Pokud chceme odolnou společnost, musíme přestat vnímat sport izolovaně a začít jej chápat jako jeden z klíčových pilířů fungujícího státu.

Na závěr bych chtěl říci, že pevně doufám v to, že ministr sportu i celá vláda budou k nutnosti podpory, o níž v tomto rozhovoru hovořím, přistupovat otevřeně a pozitivně. Stejně důležité však je, aby při tvorbě nových koncepcí sportovní politiky více naslouchali také nám, tedy představitelům hlavních sportovních organizací, kteří mají každodenní zkušenost s reálným fungováním sportu v terénu. Sport je třeba vnímat ve spojitosti se zdravím, odolností společnosti a zdravým způsobem života, nikoli izolovaně. Za sebe mohu říci, že jsem připraven se na tvorbě těchto koncepcí aktivně podílet, a totéž platí i pro další členy našeho sdružení, předsedy a funkcionáře jednotlivých sportovních svazů, kteří mají vůli i odborné zázemí k tomu, aby pomohli nastavit dlouhodobě funkční a smysluplnou státní sportovní politiku.

(m.hynek, prvnizpravy.cz, foto: red.)