Přesně před dvě stě třinácti lety, 26. prosince 1812, totiž opustili poslední zubožení vojáci Napoleonovy Grande Armée s hanbou území Ruského carství. Takto neslavně skončilo tažení, zahájené dne 24. května 1812 překročením pohraniční řeky Němen jádrem obrovské spojenecké armády, v níž byli Francouzi ve výrazné menšině (necelých 20 % z celkového počtu). 

Její složení do značné míry geograficky kopírovalo rozložení současných členských zemí aliance NATO. Původně čítala až 675 000 mužů, podle odhadů se jich z Ruska vrátilo pouhých 70 000, z nich pouhých 10 000 bylo jakž takž bojeschopných. Zbytek byly pouhé trosky lidských bytostí, zničené hladem, mrazem a tyfem. A ačkoliv Napoleonovo ruské tažení tímto dnem formálně skončilo, samotná válka nikoliv. Jejím vyvrcholením byl až 31. březen roku 1814, kdy po porážce obránců Paříže na kopci Montmartre vpochodovala spojenecká vojska v čele s ruským carem Alexandrem I. do Paříže. 

Myslím, že je načase, aby si evropští politici v čele s partou kolem von Leyenové osvěžili své dějepisné znalosti. Historie se se totiž má tendenci opakovat.