Harold James v komentáři pro německý deník Handelsblatt ostře kritizuje současný kurz americké zahraniční politiky pod vedením prezidenta Donalda Trumpa a varuje, že jeho důsledky mohou být pro světovou bezpečnost mnohem vážnější, než se na první pohled zdá. Podle Jamese se Spojené státy vydaly na cestu, kterou lze bez nadsázky označit za neoimperiální, a tento posun se nejzřetelněji projevil v nedávné vojenské operaci ve Venezuele, kde americké jednotky zasáhly proti režimu prezidenta Nicoláse Madura a Washington následně oznámil, že Spojené státy budou zemi po určitou dobu spravovat. Historik upozorňuje, že takový krok nejenže odporuje dosavadním zvyklostem mezinárodního práva, ale především mění způsob, jakým je americká moc vnímána ve světě.
James připomíná, že Trumpova administrativa se otevřeně hlásí k tvrdé verzi Monroeovy doktríny z 19. století, která považovala americký kontinent za výsostnou sféru vlivu Spojených států. Zatímco dříve šlo především o politický a diplomatický rámec, dnes je tato doktrína podle Jamese aplikována způsobem, který překračuje hranice tradiční geopolitiky. Prezident Trump navíc zdůraznil, že klíčovým cílem „dočasné správy“ Venezuely bude otevření tamních ropných zdrojů americkým firmám, což historik interpretuje jako jasný signál, že ekonomické zájmy a vojenská síla se v americké politice stále více propojují.
Právě tento posun považuje James za zásadní problém. Spojené státy se po desetiletí prezentovaly jako hlavní garant mezinárodního řádu založeného na pravidlech, respektu k suverenitě a multilaterální spolupráci. Pokud se však nyní samy chovají způsobem, který tato pravidla zpochybňuje, vysílají tím podle historika nebezpečný signál všem ostatním mocnostem. Nejcitlivěji jej může vnímat Peking, jenž dlouhodobě sleduje každý krok Washingtonu a pečlivě vyhodnocuje, kde se nacházejí skutečné hranice americké moci.
James proto varuje, že čínské vedení může dojít k závěru, že mezinárodní právo již není reálnou překážkou pro prosazování mocenských ambicí. Pokud Spojené státy bez vážnějších následků zasahují ve „své“ hemisféře a otevřeně mluví o správě cizího státu a jeho přírodních zdrojů, mohou tím podle Jamese neúmyslně vytvořit precedent, který Čína využije ve vztahu k Tchaj-wanu. Ten je jedním z nejcitlivějších bodů současné globální politiky a jakékoli oslabení normativního rámce může dramaticky zvýšit riziko vojenské eskalace.
Psali jsme: Česko v sevření neziskovek a aktivistů. Kdo tu vlastně vládne?
Historik zdůrazňuje, že nejde o tvrzení, že by Čína měla připravený okamžitý plán invaze, ale o dlouhodobý efekt, který americké chování vyvolává v jejím strategickém uvažování. Pokud se svět začne řídit logikou, že velmoci mohou beztrestně porušovat suverenitu slabších států, vrací se mezinárodní politika do éry mocenských sfér vlivu, která byla typická pro 19. století. Právě tento návrat k politice otevřeného nátlaku a ekonomicko-vojenského diktátu považuje James za nejnebezpečnější dědictví současné americké administrativy.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
